Jana Zoubková: policie ji před dvěma lety zbila a zkopala; "neměla se plést při zásahu"
Dne 28.11.2000 Vrchní soud v Praze vrátil soudu 1. stupně k došetření záležitost Mgr. Jany Zoubkové. Paní magistra podala odvolání proti rozsudku soudu 1. stupně ve věci své žaloby na ochranu osobnosti. Žalovanou stranou byla Policie ČR, potažmo tedy Ministerstvo vnitra. Soud prvního stupně prakticky žalobě nevyhověl. Ve známě kauze Global Street Party - díky výroku Vrchního soudu - je to jediný případ postižené osoby, která má tudíž naději na satisfakci. Paní Jana Zoubková žádá omluvu Policie ČR v médiích za újmu na zdraví, a to jak fyzickou, tak psychickou poté, co byla 16.5. 1998 zbita ve Vodičkově ulici policisty zásahové jednotky. Navíc žádá finanční satisfakci v částce 100 000 Kč za totéž a navíc za ušlou mzdu v době zdravotní neschopnosti. Soudní tahanice se táhnou dva a půl roku. Výrok Vrchního soudu je první, který se přerušil dvaapůlletou řadu beznadějných jednání, kde na jedné straně beznaděje stojí postižení občané a straně druhé svévole Policie ČR.
Soud 1. stupně došel sice k závěru, že si paní Zoubková nezasloužila rány obuškem a kopance, ale neměla se na daném místě plést, a usoudil, že omluva MV formou dopisu postačí. Mediální omluvu však odmítl, taktéž i peněžní satisfakci. Vrchní soud se pozastavil právě nad rozporem mezi tvrzením policie o adekvátnosti zásahu jako celku a neadekvátnosti vůči paní Zoubkové.
Jak se navíc ukázalo, MV ČR však doposud ani maličkost: omluvný dopis neposlala. Právnička MV na omluvu prohlásila, že si mysleli, že se paní magistra bude stejně odvolávat. To však bylo v rozporu s dalším výrokem, kde vysvětlovala, proč se MV neodvolalo. " Paní Jana Zoubková říkala, že se asi odvolávat nebude, protože další soudní jednání by ji způsobilo další psychické potíže."
Rekapitulace, 16.5.1998, Global Street Party
Dne 16. 5. 1998 se na jarním slunci před sv. Ludmilou na náměstí Míru ohřívaly davy nekonformních i zcela konformních slečen a mladíků. Sem tam někdo tancoval při "sound systému", či zíral na happening s ekotematikou nebo plivače ohně, či vybíral sobě blízkou alternativní literaturu či opatroval potomstvo.
Novináři vyplýtvali filmy na barevná číra a dredy a ohnivé kousky chrličů a vydali se hledat zábavnější prostředí: hospody.
Plakáty na všech sloupech tučnými písmeny slibovaly pochod Prahou, tak jsem se lahodných hospodských moků vzdala a vyčkala. Zašla jsem za strážci pořádku postávajícími ležérně na chodnících, co že jako budou udělat, až se účastnici přestanou opalovat a zvednou kotvy k pochodu. Na můj prst na tučná písmena: 17:00 pochod, pokrčili rameny.
" To se zeptejte jinde..."... a kývli směrem policejní stanice, co je opravdu přímo na náměstí. Na otázku: koho? neuměli odpovědět.
Pátá hodina padla, 2 a půl tisíce účastníků nic, policie také nic.
Jak ale pořadatele na plakátu slíbili, tak udělali. Pochod s mírným zpožděním vyrazil. Policie nic. Zdánlivě. Po celou dobu totiž čtyři policejní kamery pečlivě "monitorovaly" účastníky. Ostatní policisté prý ale byli na fotbale.
Rozjásané davy (budovatelská mládež padesátých let by se nemusela stydět) tancovaly kolem pojízdné reprodukované hudby směr magistrála. Policie nic.
Pochod dojásal téměř až k Hlavnímu nádraží, tam zaprovokoval bilboard s pěstí pana doktora Sládka. Plakát šel dolů. Čelo zatím jásalo dál.
Konečně vyběhla směr od nádraží policie. Tedy necelé tři desítky oplexisklovaných hochů... Nesmyslné místo - davu nebylo kam se rozpustit - a nesmyslný počet - jeden policista ku stu demonstrantů. Jo, ani teď žádná výzva k rozchodu. Plexi hoši to vzdali. Efekt: jen vzájemné naštvání se. Rozjásaný dav změnil náladu z jásání do vzdoru, sem tam někdo pěstičkou zabubnoval do kapot aut...U "Husákova ticha", tedy tunelu na nábřeží šlo na bok policejní auto i s policisty. Najížděli totiž do davu.
Za tunelem rozbalovali hasiči vodní stříkačky ( děla?). Nestihli to a raději ujeli. Dlouhá, Kaprova, Mariánské náměstí....zas jen hudba, tanec... Hudbě došel dech, vzdala to, Většina účastníků včetně pořadatelů též...
" No vidíte, teď jsme dostali rozkaz k odchodu..." postěžoval si mi jeden policista z vyzbrojeného kordonu v přilehlé ulici. Prozradil i vlastníka hlasu ve vysílačce. Údajně ing. Bláhy, zástupce velitele zásahu. "Moje číslo si ale nepište, prosím..."
Zbytek účastníků zvolil cestu na Václavák. Někteří na metro... Na Václaváku (po čtyřech hodinách!! pochodu) padla první dlažební kostka směr hájený majetek: výloha McDonalda. Pak kdosi rozhodl o změně směru do Vodičkovy. Ten někdo možná vběhl do herny...
Tvrdí hoši vzali útokem výlohy KFC, Černé můry, McDonalda, uzenin... Pak většinou odešli směr Jungmannova. Času měli habaděj.
"Když jsem tam došel, byly výlohy rozbité, byl úplný klid. Trvalo to alespoň dalších několik (víc než pět) minut než se ozvaly sirény a začali přibíhat policisté," téměř na chlup se shodly výpovědi všech svědků. Svědků, kteří byli zmláceni a odvezeni k ošetření do policejní nemocnice na Míčánkách a na policejní stanici Perštýn11. Tam znovu- a ještě hůř- mláceni.
Za dva dny se ještě třásli na tiskovce v Syndikátu novinářů, někteří ve vyšetřovacích vazbách. Někteří hodně dlouho. Jako Tomáš Rohlík.
Řešení právní cestou
Bylo podáno kolem dvaceti trestních oznámení na chováNí policie a šestadvacet policejních proti demonstrantům. Proti policií všechna zamítnuta, proti demonstrantům 18 staženo.
Odůvodnění nepravděpodobnosti brutality policie bylo zejména to, že "...by si to nemohli policisté dovolit v přítomnosti nadřízených jako je pplk. Charvát." Pplk. Charvát (jeden ze zmíněných šéfů) ve Vodičkově opravdu byl, když jeho hoši řádili. Později, na Perštýně 11 prý tedy také.
Jediné místo, kde se třepe trochu otazník s vykřičníkem nad hlavami policie, jsou Míčánka. Doposud není známo, že by došlo k nějakému stíhání policistů.
Policisté bez jména kontra dáma
Postižení, co neuspěli u trestního práva se rozhodli alespoň pro občansko právní projednání na ochranu osobnosti.
Policisté jsou za normálních okolností jen čísla. 16.5. 1998 ani to ne.
Paní Zoubková má možná šanci na odškodnění. Bolesti hlavy, snížená schopnost soustředění, narušený spánek a tedy nutnost užívání silných hypnotik, to jsou pozůstatky jedné chvíle.
Jde samozřejmě o rány obušky či tomfami na její hlavě, ale zároveň jde i šok z pohledu na nesmyslnou zběsilost zásahu proti mladým lidem, navíc nevinným. Jde i o zoufalost a bezmocnost při pokusu o téměř dvouletý pokus o proražení pancéřové policejní anonymní zdi.
"Připadala jsem si jako obžalovaná..." , komentovala soudní jednání žalobkyně Jana Zoubková.
Případy, které neuspěly
J.K., jemná dvacetiletá brunetka byla zkopaná na osamělém místě v boční ulici. Došla před McDonald´s ve Vodičkově právě když začal zásah (tedy minimálně 5 minut po rozbíjení výloh). Došla tam z hlouposti a zvědavosti, jak naivně a zřejmě pravdivě, přiznala. Policisté se vrhali ze všech stran. Jediný únik ze surové pasti byla Školská. Zdánlivě. Utíkala, pak už zadoufala v bezpečí. Jenže na protějším chodníku tři muži zákona mlátili do ležícího kluka. Zastala se ho... tedy zavolala : "Ježíš...nechte ho..."
Jeden likvidátor se odpojil a vrhl se směrem k ní. Řval: "Drž hubu! Levičácká kurvo, feťačko!" Utíkala, pak se otočila a zoufale ukazovala, že má prázdné ruce. Dostala pendrekem/ či tomfou/ přes ně. Druhá rána mířila na hlavu. Dívka spadla na obličej, policista ji pro jistotu ještě kopl do hlavy, začala krvácet z nosu a úst.. Policista zmizel. Byla v šoku, jezdila nějakou hodinu jen tak tramvají. J. K. je mimopražská a mladá a neprotřelá. Neletěla hned fikaně k lékaři, aby si nechala uznat několikatýdenní neschopnost. Až když hlava po dvou dnech bolet nepřestala a oči a nos byly nateklejší, dala se ošetřit. Na neschopnosti netrvala. Hloupá holka!
Její návrh byl smeten se stolu. Odůvodnění: Nevšimla si čísla policisty, jehož kanada do ní kopla. Když vidí, že se někde něco děje, má zmizet a ne se o to starat.
Poučení nejen pro ni: Vidíš-li policistu, miz. Vidíš-li, jak někdo mlátí bezbranného, vykašli se na něj. Než tě někdo zmlátí, legitimuj ho. ... a za každou cenu lži, zveličuj. Podplať lékaře na napsání pracovní neschopnosti.
Jistě, J. K. neměla svědky... bohužel. Další dívka M.M. měla. Ale bylo ji to také houby platné.
M.A., tichý leč dredovaný blonďák akci odnesl vyraženými zuby. Strážci zákona před mými zraky do něj kopali jak zběsilí. Kostky neházel. Soudní řízení zatím odloženo.
" Souhlasím, aby bylo zasahováno proti výtržníkům. V tomto případě bych souhlasil, že byl zásah adekvátní. Není možno brutálně zasahovat proti lidem, kteří se prokazatelně ničeho nedopustili," celkem logicky a unizono s mým vnímáním konstatuje obhájce zmydlenýchúčastníků.
Z druhé strany
Na Tomáše Rohlíka naopak podala sama policie trestní oznámení policie. Ve Vodičkově měl házet neznámým předmětem směr McDonald´s. Dobrá, opravdu házet neměl. Jenže Tomáš tam vůbec nebyl, trávil tu dobu na koncertě v Rock café. Navíc doba hodu udávaná policií, tedy 21:30 je čas posezónní, ve 21:10 již bylo po policejním zásahu, natož po rozbíjení výloh. A ejhle! V tomto případě figurují jména hned dvou policistů: Petra Matušince a Josefa Machaly. Oba si bohužel toho moc nepamatují, prý vše zapsali do původních výpovědí.
Mladistvý Tomáš byl údajně policií zadržen hned třikrát. Podle policie kolem desáté večer, kolem půlnoci, či druhý den dopoledne. Otázka zní: Kolik je vlastně Tomášů Rohlíků?
Tomáš má kromě iluzorní kostky na triku ještě jedno obvinění. Nadával policii. Opravdu nadával, přiznal, hledal totiž ztracenou kamarádku. Policisté byli němí... nebo možná měli jen vysílené hlasivky. Řvali totiž na zubožené demonstranty nadávky pěkně od plic.
Bonbónek
" Že jsou soudci zaujatí, to už mi řekli," vypadl ze soudní síně jeden z veřejnosti a zároveň svědek událostí ve Vodičkově. " Ale že je to tak strašný, jsem netušil. Názor zaujatosti sdílím. Tuším víc.
Ihned po odvysílání záznamu z Vodičkovy se ozvala na Helsinský výbor paní advokátka Magda Adamová. Spravedlivě a občansky ji natolik pobouřil zásah policie proti "té starší paní", co byla ve Vodičkově jen náhodou, že ji chce zastupovat. Zastupovala nejdříve agilně, po smetení trestního oznámení liknavě, ke konci na klientku neměla čas. Jméno Magda Adamová bylo posléze nalezeno v seznamů likvidace signatářů Charty 77. Nositelka tohoto jména pracovala jako policejní vyšetřovatelka v Trutnově. V roce 1976 vyšetřovala J. Šabatu po jeho pokusu setkat se s polskými zástupci Solidarity, posléze udala právníka "Chartistů" Josefa Danisze za urážlivé výroky na stranu soudu. Pan advokát si sice desetiměsíční trest díky "Husákově" amnestii neodseděl, nicméně byl tímto možná posunut ke spolupráci s STB.
" Dnes je to asi slušná ženská..." odrazil překvapivě můj pokus o identifikaci paní advokátky kdysi postižený advokát. Dodal, že mi do věci nic není, když jsem jenom svědek.
Policejní stát?
Od doby GSP uběhlo dva a půl roku. Během této doby došlo k několika dalším "adekvátním" zásahům. V žádném případě nebyl souzen žádný policista, i když adekvátnost byla zpochybněna v řadě případů.
Poslední víc než sporné jednání policie byla "postlumírovská" odveta policie během zasedání MMF/SB. Několik set českých i zahraničních účastníků protiglobalizačních demonstrací bylo zadrženo. Policie se chovala naprosto svévolně, brutálně sbírala náhodné lidi na ulici, co prý vypadali jako demonstranti. Některé policejní stanice pak předvedly brutalitu, která v civilizovaném světě nemá zřejmě obdoby. Navzdory řadě policejních záznamů policie postrádá materiál, který by potvrdil konkrétního viníka.
