pátek 1. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Jak se staví k antiglobalizačním demonstracím americký velvyslanec v ČR a jak Stanislav Gross:
  • Trik se sovětským velvyslancem už není to, co kdysi, pane ministře Grossi...(Tomáš Pecina) Spravedlnost, policie ČR a české soudy:
  • Jana Zoubková: policie ji před dvěma lety zbila a zkopala; "neměla se plést při zásahu" (Lenka Kučerová) Sdělovací prostředky:
  • Novináři zkreslili hodnotící zprávu EU 2000 (Innovatio.cz) Česká politika:
  • Povolební otazníky (Martin Stín) Reakce:
  • Ad: Libor Novák osvobozen (Lubomír Ptáček)
  • Případ Libora Nováka: Obecně o odpovědnosti (Jaroslav Vaško) Česká televize:
  • Nejde o to nekritizovat; je nutno respektovat české kulturní tradice (Nikolaj Savický)
  • Faux pas při akreditaci: Česká televize se omluvila České školství:
  • Pedagogické fakulty na rozcestí (Milan Valach)
  • Bojovníci za školné, nebo za vzdělání? (Radim Valenčík) Protest:
  • Navrhuji zrušit českou psychiatrii (J. Kaštánek)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Bojovníci za školné, nebo za vzdělání?

    Radim Valenčík

    Povrchní interpretací, které se dostalo řadě vystoupení poslance Petra Matějů, se z něj v očích veřejnosti stal "bojovník za školné". K tomu nechtěně přispěla i místopředsedkyně PSP Petra Buzková, která mu přispěchala na pomoc článkem "Školné na druhý pokus?" (Právo 6.11.2000). Oba bojují za správnou věc (a hlas P. Buzkové je o to cennější, že zaznívá ze strany, která se vyznačuje zvlášť velkou zaujatostí vůči "školnému"), přesto - či právě proto - je posunutí smyslu diskuse do roviny "školné ano, či ne" odváděním pozornosti od podstaty problému. Jde přece především o úroveň vzdělání (a zejména vysokoškolského, které má pro každou společnost mimořádný význam).

    Pro věcnou - odpolitizovanou (a nad mezistranické i vnitrostranické půtky povznesenou) - diskusi o tom, jak zajistit dostatečné finanční zdroje pro české vysoké školství, je nejvyšší čas. Tak například je otázkou, zda "náš stát má na to, aby z veřejných prostředků zajistil důstojný provoz svých škol a aby je otevřel všem schopným" (jak píše P. Buzková ve zmíněném článku), nebo zda je nutné (pokud má naše vysoké školství a jeho výstupy obstát v současné i budoucí mezinárodní konkurenci) zapojit i zdroje soukromé (a to nejen domácností či firem, ale i "silných" investorů typu penzijních fondů apod.).

    Pravda, P. Matějů ke své pověsti "bojovníka za školné" přispěl sám svým poněkud nešťastným a nesystémovým návrhem umožnit studium i těm, co složili úspěšně přijímací zkoušky, překročili však limit přijímaných studentů, pokud si na studium připlatí. Případná korupce by se tím neodstranila, školám - a zejména těm, o které jde - by finanční prostředky příliš nevzrostly, zato by to mělo ve většině případů negativní dopady na kvalitu a efektivnost vzdělávacího procesu. Podstatně rozumnější je jeho perspektivní návrh na zavedení obdoby tzv. australského systému, kde je financování vzdělání chápáno jako návratná investice splácená ve prospěch investora z budoucího výnosu, tj. příjmu absolventa (jako procentuální podíl z příjmu po odpočtu statisticky vyčísleného průměrného příjmu). Tento způsob financování má řadu dalších předností - vzhledem k tomu, že jde o podíl na příjmu absolventa, riziko nesplácení se rozloží na celé "investiční portfolio", čímž se řeší problém garancí. (Státem garantované a dotované půjčky by byly rovněž "úkrokem stranou", protože možnosti v této oblasti by byly omezené, zatěžovaly by výrazně státní rozpočet a prospěch z nich by měly pouze banky.)

    Tým při Vysoké škole finanční a správní, o. p. s. vypracoval komplexní projekt aplikace principů již zmíněného australského modelu na naše podmínky. Výsledky byly prezentovány a dále propracovány na mezinárodních konferencích, které se konají pravidelně od roku 1998 (v září tohoto roku byla již třetí), lze se s nimi seznámit na stránkách internetového časopisu Marathon (http://misc.eunet.cz/marathon). Je zde mj. řešen problém postupného zavádění, součinnosti veřejného a soukromého sektoru, otázky související s obory, v nichž mají absolventi nízké příjmy (jako jsou učitelé, ale i lékaři apod.). Je doloženo, že se není třeba obávat ani dodatečného zatížení absolventů - naopak, postupné zavádění systému by vedlo k nápravě cen na trhu profesí, což by mělo nesmírně pozitivní význam. Přitom je respektován zásadní požadavek - jak překonat bariéru rozpočtového omezení státu, aniž by vznikala bariéra rozpočtového omezení domácností při investování do vysokoškolského vzdělání. V současné době stačí málo - zbavit se nejrůznějších předsudků a podrobit navrhované přístupy serióznímu odbornému projednání. Čas běží...

    (Doc. Radim Valenčík, CSc. nar. 1953, žije v Praze. Od r. 1996 rediguje internetový časopis Marathon (http://misc.eunet.cz/marathon) Působil na katedře filozofie na VŠE (1977-1988), v SEÚ ČSAV (1988-1990), jako poradce předsedy KSČM J. Svobody (1991-1992), poslanec FS (1992) a  redaktor deníku Špígl (1993-1995). Nyní je učitelem ekonomie v Bankovní akademii a na Vysoké škole finanční a správní. Veřejnosti je znám od roku 1997, kdy vstoupil do ČSSD a byl obviněn, že v r. 1989 zasahoval jako člen komunistických Lidových milicí na Václavském náměstí. Kontrolní komise ČSSD Valenčíka tohoto obvinění zprostila (nepotvrdilo se), avšak při vstupu do ČSSD Valenčík přiznal, že byl za komunismu členem KSČ i Lidových milicí, i když nezastával žádné nomenklaturní funkce.)



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|