Privatizace vstupem skutečných investorů je vždycky lepší
Pod emotivne nabitym titulkem "Odstrasujici priklad NDR: privatizace prodejem
do
zahranici by byla i v CR katastrofou" pan Krejcirik specha na zachranu toho
mala, co zbylo z tak slibne, ocekavanim preplnene, "ceske cesty" privatizace.
S ohledem na naprostou prevahu faktu priznava, ze "Dnes uz asi nikdo
nepochybuje, ze pri privatizaci "ceskou cestou" doslo k chybam a ze se mohla
udelat lepe." Tedy presne podle Klausova scenare: "Ano, kdyz se neco dela,
dojde k nejakym tem chybickam. A vzdy se to da udelat, o neco lepe". Kdo by
se s takovou moudrosti prel? Treba uznat, ze neuziva dalsi Klausovy vymluvy:
"Nikdo ale tehdy nevedel a nerikal, jak to delat lepe."
Vychodonemecka privatizace totiz byla prikladem, jak to delat lepe, prodejem
skutecnym investorum.
Krejcirik take uplne prechazi skutecnost, ze vychodonemecka privatizace take
nebyla zdaleka jako "ceska cesta", svym prubehem, i pri objemu a gruntovnejsi
podstate, kdy se skutecne menily vlastnicke vztahy, kdy existovali skutecni
novi majitele a ti take rozhodovali, poznamenana korupci, tunelovanim a
ekonomicky nulovymi operacemi, ktere umoznovaly praktiky, neznalost nebo
neochota prijmout prislusne zakony v CR. Ackoliv se populisticky otira o
"prislovecnou nemeckou dukladnost", se kterou pod vedenim zapadonemeckych
expertu a novych vlastniku a v ramci zakonu SNR, privatizace probehla,
zapomina na to, ze srovnava jablka s pomeranci. A spise v totalitnim duchu k
tomu navic strasi se 30% nezamestnanosti.
To, ze ode dne sjednoceni, obcane byvale NDR meli pomer marka = marka, o tom,
ze za stedrych socialnich davek na zapadonemecke urovni, ani nezamestnani
nemusi zavidet Cechum, "dustojne" zamestnanym v zadluzenych a neefektivnich
podnicich, to z jeho obrazu mizi. Ano, je to neprijemne a nekdy i
deprimujici, kdyz v byvale NDR "Drtiva cast prumyslu - chlouby byvaleho
socialistickeho tabora - se behem nekolika mesicu zhroutila." Vychodni Nemci
tak ale dostali rychlou, objektivni a dlouhodobe levnejsi a zdravejsi,
transparentnejsi lekci o skutecne trzni cene a perspektivnosti sve sbirky
"rodinneho stribra".
Nebo ma snad pan Krejcirik objektivni dukazy o tom, ze novi, zapadonemecti
nebo zapadni, ale vzdy skutecni a ne kuponovi vlastnici, si s nabytym
majetkem pocinali jako neproziravi hospodari? Meli umele udrzovat
zamestnanost, jako to delal "pravicovy-liberal" Klaus v CR? Meli
neperspektivni podniky, nejlepe nakonec za penize danovych poplatniku, drzet
na JIPce nesplatitelnych uveru tak, ze by dnes, jako v CR roku 2000, stale
36% uveru bankovniho sektoru bylo spatnych? Nemecko si, jako sjednocena zeme,
at jiz na urovni obcanu a vlady, tak i na urovni firem, ktere skoupily
vychodonemecke podniky, pocinalo tak, ze se divalo na celkovy optimalni
efekt. Soukromy sektor se pri rozhodnutich kupovat privatizovane podniky
rozhodoval rozhodne vice trzne, nez se rozhodovaly ceske podniky
privatizovane kuponove a za nezodpovedne uvery presluhujiciho manazmentu.
Zapadonemecti obcane zaplatili a plati miliardy marek za to, aby vychodni
Nemci meli stejne silnou menu a porovnatelnou zivotni uroven.
Otazky, ktere by si pan Krejcirik mel spise klast jsou, jaka je zivotni
uroven v byvale NDR a v CR, jaky je HDP tam a u nas. Zda a jak je
(vychodo)nemecky bankovni sektor zatizen neresitelnym bremenem spatnych
uveru. Svetova banka uvadi, ze nad 6% spatnych uveru v bankovnictvi, soukromy
sektor neni schopen veci sam resit (cti: stovky miliard musi postupne
prichazet z kapes danovych poplatniku).
Pravicovi-liberalove, i nase domaci odruda tech, kteri se za ne po leta
vydavali, normalne davaji prednost tvrde pravde i za cenu sokove terapie. To,
ze Klaus ji nikdy neprijal (a na rozdil od jeho CR ma uvedenych 36% spatnych
uveru, zaostalejsi Polsko jich ma 11% a Madarsko pouhych 6% a k tomu navic
opakovane vetsi rust), je vymluvnym dukazem toho, ze bez ohledu na leta
retoriky, Klaus, jeho transformacni a privatizacni politika byly rozhodne
mene pravicove, nez politika vlad uvedenych zemi.
A tak 11 let po cinkani klici, pri prumernem mesicnim platu stale jen 300$
hrubeho, pri HDP/hlavu (i pres neuveritelny 33% propad porodnosti) stale
mensim nez za komunisticke totality, pan Klaus opousti tyto "nezajimave a
neprislusne" makroekonomicke udaje a misto HDP/hlavu radi spoluobcanum, aby
se divali na "pestrost zivota". Vychodonemecky obcan i te pestrosti zivota ma
rozhodne stejne (nedavno zde nekdo psal o tom, ze se, jako Cech, "stydi za
spinave, ruinovane, vykricenym personalem charakteristicke" CSD a v porovnani
klade vychodonemecke drahy "spise na uroven sluzeb a kvality bezne u
aerolinii").
To, ze CR nemela a nema zadne "Zapadni Cesko" a tedy zdroj financovani
stedreho a nekdy dlouhodobeho "polstare" socialniho zabezpeceni i investic do
podniku i infrastruktury, melo byt duvodem k usilovnemu, plosnemu vyhledavani
zahranicnich investoru pro co nejvetsi objem podniku. Za Klause, jim
propagovane narodovecke "ceske cesty", se souhlasem a nepodlozenou narodni
hrdost citici vetsiny, se privatizovalo hlavne kuponama, skutecne privatizace
se oddalovaly (protoze "delat na cizi pany" se rozhodne nechtelo). Mezitim
rodinne stribro dale cernalo, pokud kdy melo takovy lesk a cenu, jak si mnozi
mysleli.
Porovnani ceske strategie zduraznujici rozdeleni majetku za kupony a pomahani
si v oddalovani nevyhnutelneho nesplatitelnymi uroky a aleternativy co
nejsirsiho vstupu zahranicnich investoru, kteri by prinesli jak skutecne
investice, tak potrebnou zmenu chovani v podnicich (tedy na mensim meritku
provedene vychodonemecke privatizace), vychazi stale jednoznacne v neprospech
"ceske cesty". Markoekonomicke indikatory dnes i v nasledujicich letech budou
vymluvne a a budou podavat objektivni srovnani. Neni o cem mluvit.
