Třetí duch na scéně
Krize v České televizi má nepochybně nadpřirozené příčiny. Do jejího vývoje zasahují různí duchové. Prvního, ducha zákona, identifikoval pan prezident. Nedávno jsem prokázal také přítomnost ducha opoziční smlouvy. A nyní se k autorství toho svinstva, které na nás s nálepkou objektivního a vyváženého zpravodajství z ukradené obrazovky denně chrlí anarchotelevizní "povstalci" ze Supích hor, bezostyšně přihlásil duch StB. Ten je zvláštní tím, že není zcela jasné, zda jeho tělesná schránka skutečně definitivně uhynula. Mám dokonce podezření, že splynula s pozůstatky "tvrdého jádra" zlikvidované státostrany a žije dále v podobě subkultury neformálních struktur, působících v různých sférách společnosti. Ostatně tomu nasvědčuje i pátrání v minulosti některých aktérů hororu ze Supích hor, včetně jejich ochránců.
Pokud celý scénář televizní vzpoury již od počátku zaváněl působností ducha StB, na posledním kojzarovském výstřelku anarchovize ze Supích hor je jeho vliv velmi zřetelný. "Povstalci" se zmocnili výpisů z telefonních účtů členů Rady ČT a zveřejněním tří z nich prokazují spikleneckou podstatu vztahu mezi členy Rady a vedením ODS. To je typický postup desinformačních kampaní podle scénáře StB, nebo chcete-li, její učitelky KGB. Je to pokus zdiskreditovat nepohodlné osoby zveřejněním jednostranných, pro veřejnost nekontrolovatelných a ideologicky vhodně okořeněných informací za okolností, které vylučují účinnou obranu napadených.
Ponecháme stranou skutečnost, že "povstalci" se manipulací a zveřejněním těchto údajů bez souhlasu legitimního vedení ČT patrně dopustili dalšího porušení zákona. Ve srovnání se svévolným nakládáním s miliardovým veřejným majetkem ČT, které předvádějí již téměř měsíc, je to zanedbatelná maličkost. Na rozdíl od Jany Dědečkové nepovažuji jejich čin ani za zásah do soukromí, protože jde o služební telefony, které jistě nebyly přiděleny za účelem vyřizování soukromých záležitostí.
Na tomto skutku mi vedle jeho hanebnosti vadí zřejmá neobjektivnost a tedy neprofesionalita. Autoři zprávy si účelově vybrali telefony tří členů Rady, nominovaných ODS, ale ponechali stranou všech dalších šest členů Rady a zejména nám neprozradili sladké tajemství, s kým si v době příprav vzpoury a během ní telefonovali oni sami. Nezkoumali také, s kým hovořili postižení tři členové Rady mimo poslanců ODS. Tuším, že analýza telefonátů dalších členů Rady a redaktorů anarchovize by nutně prokázala, že také oni se poskvrnili stykem s oněmi odpornými jedinci, jimž se říká "politik", popřípadě "poslanec" či "senátor."
Na rozdíl od redaktorů anarchovize nepovažuji samu skutečnost styku mezi členy Rady, bez ohledu na to, kdo je nominoval, a politiky za zločin. Totéž platí pro případné spojení mezi "povstalci" a politiky. Přes všechny výhrady, které můžeme mít k jednotlivým politikům, angažovaným v této aféře, nelze pominout, že Česká televize je majetkem veřejnosti, a oni "povstalci" ostouzení i vyzdvihovaní politici jsou významnými představiteli veřejnosti, jejichž vážnost se opírá o volební výsledek. Jde o mandát, který je projevem důvěry nikoli několika set tisíc,ale několika milionů občanů tohoto státu. Zrovna tak, jako není zločinem být členem politické strany, ani konzultace politického problému s poslancem kterékoli politické strany sama o sobě není nemravná. Je však nestydaté, ukázat prstem na tři lidi, kteří nemají možnost rovnocenné obrany, obvinit je ze závislosti a nedat současně k disposici údaje o chování všech ostatních, u kterých by mohlo vzniknout stejné podezření. Ostatně bez příslušné doprovodné demagogie by vypovídací hodnota zveřejněné informace v neprospěch napadených byla stejně nulová. Nevysvětluje totiž, jak tři zaprodanci v Radě ČT dokázali strhnout na svou stranu další čtyři radní z celkového počtu devíti. Píle redaktorů anarchovize nebyla dostatečná. Kdyby byli důslední, museli by naházet hnůj i na další čtyři radní, kteří svým spolupachatelstvím umožnili "zločin" zástupců ODS.
Příběh "povstání na Supích horách" a vzniku anarchovize je dalším dokladem slabosti demokracie jako vládního systému při řešení krizových situací. Demokratické Československo se mazlilo s nevinnými henleinovci a s komunisty tak dlouho, až tato extremistická hnutí pomohla zakroutit demokracii krkem. Dnes si státní orgány oblékly bílé rukavičky na zacházení s dalšími, kultivovanými a proto zdánlivě neškodnými extrémisty. Ti dnešní ovládají daleko silnější nástroj ovlivňování veřejného mínění než jejich předchůdci a jsou tedy mnohem nebezpečnější než se zdá. Dejme si pozor, abychom nesklidili, co zasela nevládnoucí vláda.
