Zaoceánská výzva k dvěma Václavům ohledně chaosu v ČT
Jakožto občan jak Spojených států, tak i České republiky
připojuji svůj jeden bezvýznamný hlas zabarvený zaoceánskou
zkušeností k hlasům těch v Čechách, kteří se domnívají, že
pokračující chaos v České televizi může být vyřešen pouze
dodržováním existujících zákonů. Stejně jako jakákoliv jiná
momentální společenská krize, ani takzvaná stávka ČT se
nedá řešit narychlo upečenými novými zákony a vůbec ne
populistickými výklady duchů zákonů neexistujících.
Zde ve Spojených státech jsme prošli podobnou, i když mnohem
závažnější a krutější politickou krizí pravě v minulých
týdnech, kdy šlo po volbách o to, kdo bude vlastně
prezidentem celé země, a tím v podstatě Generálním ředitelem
celého svobodného světa. Přestože demokratický kandidát
vice-president Al Gore získal všeobecnou většinu hlasů,
nestal se presidentem. Zabránil tomu velmi starý zákon
založený na článku americké Ústavy, která ponechává konečné
rozhodnutí o presidentovi na nezávislé Radě, složené z
malého počtu voličů vybraných z jednotlivých států.
Naše
povolební krize spočívala v tom, že republikánský kandidát,
texaský guvernér George W. Bush získal trochu více hlasů v
jednom důležitém státě - na Floridě, načež Al Gore se
domáhal ručního přepočítání určitých volebních lístků a
tvrdil, že některé hlasy údajně pro něj nebyly započítány
volebními stroji.
Přes všechny pouliční demonstrace,
pořádané odbory a různými občanskými organizacemi a
nátlakovými skupinami na Gorovu podporu, přes všechnu
propagandu, zaplňující americká media ve prospěch Gora, přes
všechny legální triky stovky Gorových právníků, Al Gore
nakonec tento spor v soudech prohrál.
A proč prohrál?
Protože určité staré zákony, některé dokonce velmi
nedokonalé, byly na Bushově straně a ani ti nejtvrdší
stoupenci Gora se neodvážili ty zákony otevřeně ignorovat či
měnit uprostřed sporu.
Pokud se týká role americké televize v minulé krizi, ta
zklamala na celé čáře nejenom mnohými přiznanými chybami
základních faktů, ale především svoji propagandou zaměřenou
na ovlivnění masového publika podle subjektivních motivů
jednotlivých komentátorů. Já sám jsem se snažil sledovat
většinu soudních i mimosoudních procesů, které byly
předávány po televizi, ale moje osobní poznatky se často
diametrálně rozcházely s tím, co popisovali televizní
komentátoři. Pro zajímavost uvedu, že některé informace,
podávané po internetu českým rozhlasem, především
Radiožurnálem, byly přesnější než zprávy na CNN. Američtí
diváci, a s nimi diváci v mnohých částech světa, dostávají
ze svých obrazovek velmi zkreslený a velmi subjektivní obraz
politického dění ve Spojených státech. Je k tomu jednoduché
vysvětlení: nepolitická, objektivní televize neexistuje v
Americe a pochybuji, že by mohla existovat někde jinde na
světě.
Vážený pane prezidente Václave Havle, po dobu deseti let
jsem Vás podporoval a stále k Vám chovám nesmírnou úctu za
to, že jste se snažil vést český národ podle vyšších
morálních principů, a to tím spíše, že ty principy jsou
bezpochyby dokonalejší než litera mnohých nedokonalých
zákonů.
Bohužel, Vaše stanovisko k vzbouření některých
pracovníků české televize se mi zdá být nejenom pochybené,
ale v rozporu s principy, které jinak zastáváte. Jsem
přesvědčen, že jste tak učinil s tím nejlepším úmyslem, ale
jak jedno vtipné americké přísloví říká, cesta do pekla je
dlážděna dobrými úmysly.
V případě ČT, který sám o sobě
představuje pouze "Mnoho povyku pro nic" jste dovolil, aby
Vaše úmysly byly interpretovány jako podpora jasně
nezákonného chování vzbouřenců, čímž jste zasadil těžkou
ránu právnímu řádu České republiky a Ústavě, podle které
jste prezidentem.
Vaše principy svobody, lásky a tolerance
byly zvráceny v masovou nenávist dogmaticky ovlivněného
českého publika, které, až se nasytí prvními obětmi, se
začne brzy ohlížet po dalších. Tím jste otevřel dveře k
revoluci zcela jiné než sametové, tentokrát spíše podle
příkladu krvavé revoluce francouzské. A Vy dobře víte, k
jakému teroru ta revoluce přivedla masy opilých duchy
zákonů a definicemi intelektuálů. Vybízím Vás, abyste se
pokusil co nejdříve ty dveře nenávisti zabouchnout.
Neváhejte!
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny Václave Klausi!
Jakožto konzervativní, ale na politických stranách nezávislý
zastánce svobody v pravém slova smyslu
sdílím s Vámi řadu politických a filozofických názorů.
Vážím si Vašeho vládního úsilí o reformu českého
hospodářství podle západních vzorů a oceňuji úžasné
výsledky, které na tomto poli český národ docílil pod Vašim
rozhodováním.
Tím více jsem překvapen Vaší nerozhodností ve
věci ze státního hlediska tak malicherné jako je vzbouření
několika desítek zaměstnanců ČT. Teď už jistě chápete, že
Váš ústupek vzbouřencům v podobě nového zákona neznamená
žádné vylepšení situace.
Spíše naopak, předloha nového
zákona povede jestě k ostřejšímu boji všemi prostředky,
zákonnými a nezákonnými. Až do jeho smrti v Clevelandu jsem
se přátelil s předúnorovým dělnickým poslancem za národně socialistickou stranu
Ludvíkem Rychterou.
Ten mi popsal ze své osobní zkušenosti
nekonečný řetěz legislativních ústupků nekomunistických stran na
nejrůznější formy levicového nátlaku, od Benešových dekretů
přes znárodnění a další dohody s komunisty včetně odmítnutí Marshallova planu, až konečně k zbabělé rezignaci v únoru 1948.
Noví bolševici roku 2001, ať už levicoví či
pseudo-pravicoví, budou teď vymáhat od Vás další ústupky aby
Vámi mohli manipulovat pro splnění jejich osobních ambicí.
Nový lednový zákon, narychlo upečený pod natlakem
legislativní nouze, sice není východiskem z nouze, ale dává
Vám jedinečnou příležitost si uvědomit, že Vaše další
ústupky povedou jen k dalším Vítězným Únorům. Neustupujte!
