Dva poslanci, dva
názory
aneb kdo je to
"my"?
Štěpán Kotrba
Tyto dvě odpovědi přišly jako reakce na
závažný článek Ivana
Davida, odhalující zákulisí ´handrkování´ poslaneckého klubu ČSSD při
přípravě zákona o České televizi. Zda jsou i reakcí na skandální
odpověď Ing. Zdeňka Škromacha,
posoudí čtenáři Britských listů sami...
Musím bohužel konstatovat, že je neuvěřitelné, že
je přetiskovánzápis z uzavřeného jednání poslaneckého klubu.
Bohužel to svědčí o disciplinovanosti a prozíravosti některých kolegů. Vzhledem
k tomu, že jsem vždy hájil zásadu (a podle ní jsem se také řídil), že je třeba
říkat svůj názor jasně a kritizovat vždy tehdy, kdy je kritika zapotřebí (avšak
věci, které jsou vnitřní záležitostí ČSSD, by se měly řešit uvnitř ČSSD a ne
prostřednictvím médií), nemohu se nijak obšírně vyjádřit k zmiňovanému článku.
Omezím se proto na konstatování, že dle mého vidění je článek v mnoha směrech
nepřesný a mnohdy se do něj promítají i osobní názory autora na jednotlivé
osoby.
Můj postoj k televizní krizi je zcela zřejmý a jasný. Způsob konkursu
a výběr ředitele byl skandální a chování našich zástupců v radě jenom dokládá
mou tezi, že pro některé lidi z ČSSD není opoziční smlouva prostředkem k
dosažení našich programových cílů, ale konečným cílem veškerého chování a
jednání. (nutno podotknout, že většinu členů mediálních rad navrhovala a
schvalovala jejeich niominaci bývalá místopředsedkyně pro mediální politiku ČSSD
Petra Buzková - pozn. koš) Na druhé straně chování redaktorů a jejich příznivců
překročilo v mnoha směrech základní pravidla rozumu. Jednání čtyřkoalice bylo
zcela účelové, o čemž svědčí nejen chování některých senátorů, ale i
hlasování v Poslanecké sněmovně, kdy nejdříve nehlasovali pro přechodná
ustanovení zákona (odvolání Hodače) aby vzápětí v Senátu shodili celý zákon mimo
přechodná ustanovení. Můj závěr je jasný, jediní, kteří měli opravdový zájem na
vyřešení krize jsme byli my (kdo je to my - Škromach a nebo David? - pozn. koš),
by» a» bude zvolen jakýkoliv ředitel je naivní se domnívat, že se objektivita
zpravodajství vůči ČSSD změní k lepšímu. Cesta k vyvážené, nestranné
veřejnoprávní televizi není přes zákon či ředitele, ale je to dlouhodobý proces
postupného usazování demokratických principů v naší společnosti. Důležité pro
mne je, aby ČSSD měla svůj vlastní nezávislý a hlavně jednotný (po diskuzi)
postoj a názor, což ostatně není záležitost jenom tohoto
případu.
Článek kolegy Davida je poměrně přesným a vskutku
autentickým popisem průběhu událostí v kauze ČT v poslaneckém
klubu ČSSD začátkem ledna 2001. Škoda jen, že I.David neví (protože logicky
vědět nemůže), co se odehrálo v druhé polovině prosince. Tehdy totiž nebyl
zatažen do hry celý klub ČSSD, ale pouze někteří poslanci, pověření realizací
mediální politiky. A nepochybně by byly zajímavé "paměti" člověka, který přišel
do PS v půli roku 96, zažil ještě tzv. "Grygarovu" Radu a závěr ředitelské éry
I.Mathé a následně Radu "Jirákovu" včetně jejího pádu , tvorbu Rady "Marešovy",
jakož i jmenování a odchody Jakuba Puchalského i Dušana Chmelíčka -
přičemž se mu postupně dařilo vidět do širších souvislostí. Svůj odraz to mělo a
má i v boji o základní podobu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který
měl též svoji předehru v tiskovém zákonu a má svoje vedlejší souvislosti v
zákonech o České televizi i Českém rozhlasu. Na takové paměti však není vhodná
doba... (Myslíme si, že lepší dobu pan poslanec vskutku nenajde, a pokud by se
odhodlal napsat svůj pohled na mediální scénu, Britské listy jej rády otisknou -
pozn. koš) Jedno je však zcela zřejmé. V epizodě s názvem "Česká televize" jde
nepochybně též o vnitropolitickou orientaci ČSSD a boj o její další vývoj.
To
už je však jiný příběh...
