Komunismus - chybějící diskuse
Václav Pinkava se v reakci na můj článek o reziduích totalitního myšlení ptá, zda-li nevolám po kolektivní odpovědnosti. Rovněž se domnívá, že odhodlání osobně nést důsledky vlastních činů je dostatečným morálním kritériem pro rozhodnutí o tom, jestli se mám řídit literou zákona, nebo vlastním svědomím.
V mém textu není nic o kolektivní odpovědnosti, i když i ta existuje, ale je tam něco o tom, že obecně platná pravidla se mají formulovat v diskusi, v níž dospíváme k většinové shodě o jejich konkrétní podobě. Jejich respektování je pak výsledkem ocenění, které udělujeme této demokratické proceduře, stejně jako výrazem úcty k sobě samému i úcty k ostatním členům demokratického společenství.
Etika vlastního svědomí je děsivá právě svou schopností ospravedlnit cokoliv a především svou potencialitou nesmiřitelného konfliktu mezi nositeli „jediných pravd“. Víra v posmrtný život či boha zde nemůže být východiskem, neboť častá forma jejího výkladu v dějinách nejen ospravedlňovala, ale dokonce i vyzývala k ničení nepřátel, za což byla slibována posmrtná odměna.
Nemám nyní možnost odpovědět podrobněji, ale domnívám se, že je zásadním omylem spojovat kolektivismus s jakoukoliv formou totality. Ostatně takovýchto mýtů o pravé povaze totalitních režimů a komunistického zvláště, existuje v našem povědomí a zvláště ve světě medií celá řada. Je pozoruhodné jak se česká společnost vyhýbá seriózní diskusi o vlastní zkušenosti s komunismem. To se pak negativně promítá i do diskusí o podstatě demokracie a metodách jejího fungování. Pokud se přece jen objeví nějaký analytický text či monografie na toto téma, zapadá bez většího ohlasu (zvažme, jak se do našeho chápání komunismus promítly knihy: Fideliova, Macurova a Možného a mohu zde přidat i vlastní zkušenost).
Britské listy by snad mohly být oním prostorem, kde by se takováto diskuse mohla rozvinout. Jistě by to bylo ku prospěchu nás všech. Ale teď již mohu jen dodat několik, záměrně provokativních tezí (nečiním si nárok na úplnost):
1) vyhrocený individualismus není protikladem totalitarismu, daleko spíše je předpokladem stejně jako důsledkem vzniku a existence totalitních systémů
2) žádný totalitní systém nebyl, není a nemůže být kolektivistický
3) vlastnictví v komunismu nebylo státní, natož všelidové, ale soukromé
4) dělnická třída nebyla v komunismu nikdy vedoucí silou, stejně jako jí nebyla komunistická strana.
