úterý 13. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Nehorázné chování pracovníků pobočky ČSÚ: Sčítání lidu: odmítačem snadno a rychle (Pavel Drs) Pracovní prostředí: Psychopati jako šéfové podniků: Jste jejich obětí?(Guardian) Otázka pro investigativní žurnalisty: Co dělal Michael Žantovský na bilderbergském zasedání v Sintře? (Petr Bradáč) Výzva pro investigativní žurnalisty, odborníky na kapitálove trhy a právo i  poslance PSP ČR: Jak to skutečně bylo s prací MF ČSFR v kauze IPFu? (Kamil Lamač) Zahraniční politika: Mohou být hospodářské sankce proti Kubě účinné? (Pavel Šejnoha) Postoje: Afrika a východní Evropa - podobnost čistě náhodná? (Juliana) Zpráva: Zážitky ze semináře CEP (Hana Fifková) Reakce: Mluvčí společnosti CET 21: "Železný televizi Nova neukradl" (Martin Chalupský) Reakce: Komunistická praxe Britských listů: O Peňásově recenzi v Týdnu (Jan Lipšanský) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Kamil Lamač

Se zajmem jsem si precetl clanek Z. Sida Blahy v Britskych listech. Povazujiho ho za objektivni a uzitecny hned z nekolika duvodu:

1. Interpretace vicemene neuspesne kuponove privatizace v CR je u nas doma stale do znacne miry poznamenana nedostatecnym (nekdy zasadnim) porozumenim problematiky, dnes hlavne se strany verejnosti (a volicu). K tomu nahrava Klausuv zajem neuspechy bud nepriznat nebo je schvalovat na "standardni investicni rizika". Nic nemuze byt dale pravde.

2. Skutecnosti je, ze nejen soukrome osoby (odbornici) a firmy ze Zapadu, dokonce i instituce (vcetne vami zminene SEC, programu mezivladni technicke pomoci jako USAID, britsky KnowHow Fund, atd.) nabizely - vicemene bez uspechu - pomoc, anebo zadali (MF CSFR, pak premiera CR) Klause o korekcni opatreni (viz. nize). Dnes se Klaus schovava za vyroky typu "k chybam vzdy dochazi, nikdo tehdy nevedel nic lepe".

3. Problemy s nedostatecnou transparentnosti, pocinaje vykazovani hospodarskych vysledku, az po provoz trhu cennych papiru, s dalsimi nedostatky (m.j. na hospodarskou kriminalitu stale nekvalifikovana statni prokuratura a soudy) vedou k nezadouci situaci, kdy ceske kapitalove trhy se vlastne nikdy "nezvedly ode dna" a ani nyni nedavaji realisticky prislib k  tomu, aby plnily svoji zakladni ulohu, kterou, jak vime, neni zisk investoru, ale ziskavani relativne levneho kapitalu pro podniky. (Tedy dlouhodoby problem, na ktery take upozornujete).

V USA jsem koncem 80. a zacatkem 90. let pracoval jako makler (Series 7+ 63) a mel jsem moznost se vsestranne zapojit, take do mezivladnich programu technicke pomoci. Tusim, ze jiz v breznu roku 1990, byla na SEC vytvorena pracovni skupina (Task Force) pro nove vznikajici trzni ekonomiky. Za navstev MF CSFR (pak premiera CR) V. Klause v USA jsem take od nej slysel vyroky, ktere charakterizovaly celou prvni puli 90. let, znacnou cast transformace, tedy i privatizace, vcetne kuponove.

Příklady:

2) V.K: "We do not need soft advice for hard currency!". Toto byl zakladni "signal" architekta ceske transformace a nejmocnejsiho muze v zemi, odbornika-ekonoma. Tykalo se to jak odmitnuti prvni pujcky na technickou pomoc od Svetove banky (25 mil $) v roce 1991, ale take, paradoxne, zdarma poskytovanych programu technicke pomoci, vcetne bankovnictvi, financi, ucetnictvi, kapitalovych trhu, oblikaci statnich i podnikovych, atd. cestou USAID. Diky Klausovi a jim vedenou skupinou ceskych "premiantu" ("Zname veci alespon tak dobre jako Zapad, nejsme rozvojova zeme...") USAID jednak nikdy v  CR nemohla plne rozvinout sve programy a nakonec, diky Klausove falesne "hrdosti" predcasne, na konci FY 1997, v zari 1997, musela svoji misi v Praze musela ukoncit. Proc? Protoze fungovat bez pozvani hostitelske zeme nemohla a  Klaus jeji existenci chapal jako neco, co ohrozuje jeho tvrzeni (pocinaje lednem 1993), ze "CR je jiz normalni zemi s trzni ekonomikou". USAID pak pokracovala v Madarsku a Polsku, ktere v reformach, prijmani do NATO a jinych struktur, rozhodne za CR nezaostavaly.

Stovky nasich odborniku z ruznych oboru tak nikdy nedostaly moznost skoleni v  USA nebo v CR a po zari 1997 o ni uplne prisly. Mel jsem moznost s mnohymi temito studijnimi skupinami byt at jiz byly z jakekoliv oblasti. Obzvlaste mne zajimalo bankovnictvi a kapitalove trhy. Je take indikativni, ze Klaus prikazal, narychlo, pozde a nedokonale, az v kvetnu 1997, dat dohromady prvni verzi Komise cennych papiru (pri MF CR). Bylo to hlavne pod dojmem soku, ktery prozil pri padu koruny na jare 1997. (Komisar MF CR si i v lete '97 nedostatecnost opatreni zcasti uvedomoval). Ale i v lete 1997 vladla v Praze nalada, kterou jsem znal za svych pravidelnych pracovnich navstev v Praze v  letech 1991-1997: na zadnem ministerstvu, na zadne urovni se nikdo neodvazil ric neco, co by nebylo v duchu nazoru Vaclava Klause. Do jiste miry to bylo vysledkem sdileneho (nedostatecneho) pochopenim problematiky, vcetne treba vyznamu trasparentnosti, pravniho prostredi, atd., jakoz i predsudku o tom, ze "rodinne stribro" se do rukou cizincu neproda, ze cesky zazrak je temer jisty, ze s malou nezamestnanosti a bez bolestne restrukturalizace bude v CR mozne obnovit trvaly hospodarsky rust, atd. MF CSFR Klaus, rekl bych, m.j. nechapal a nedocenil, jak skutecne kapitalove trhy funguji a co potrebuji.

K otazkam IPFu (investicnich privatizacnich fondu): Psal jsem o tom v  minulych 5-7 letech opakovane, vcetne take na www.klaus.cz. Upozornoval jsem na nasledujici konkretni skutecnosti, ktere implikuji V. Klause z neznalosti, ze selhani vykonu povinnosti verejneho cinitele, kteremu byly, jako MF CSFR a  premierovi CR tyto zalezitosti svereny ze muze existovat duvodne podezreni k  vysetrovani za ucelem posouzeni trestniho stihani.

V prubehu roku 1991 csl. denni tisk pravidelne prinasel "Pouceni MF CSFR" o  nastavajici (kuponove) privatizaci. Tato obsahovala, podepsane MF CSFR V. Klausem, informace o kuponovych knizkach, kdo jsou DIKove, jak bude fungovat 1. a dalsi kola, co jsou to "previsy" v nabidce, atd. Jiz tehdy mne zaujalo Klausovo (MF CSFR) tvrzeni, ze pouha 4% (!!) DIKu, tedy obcanu, kteri si zakoupili kuponove knizky, pujdou cestou IPFu. Klaus dokonce vysvetloval proc bude toto procento tak male "Protoze nasi obcane neduveruji zprostredkovatelum a delaji si radeji veci sami". Pritom z praxe vime, ze i mnohem zkusenejsi mali investori na Zapade z 60-70% jdou cestou mutual funds. (Klausovo nepochopeni a zavist vuci zprostredkovatelum je patrna i nyni - viz. jeho nedavne a opakovane poznamky o financnich poradenskych firmach)

Ve svych clancich jsem psal o tom, jak toto nepochopeni (ci jiny duvod?), spolu s nasledujicim selhanim Klause provest jak napravna opatreni (viz. nize), tak dbat na standardni vykon statniho dohledu, zasadnim zpusobem vedly k fiasku kuponove privatizace, kde defakto neregulovane (anonec na holdingy se menici) IPFy rychle ziskaly vetsinu kuponu. Skody, jak sam pisete, byly jak na strane investoru, tak hlavne na strane spatne image ceskych kapitalovych trhu a v tom, ze tyto nikdy nebyly schopne generovat kapital na  obnovu a expansi podniku.

Klausovo MF CSFR pocitalo, ze neco pres 2 mil. obcanu se stane DIKy. IPFy se mohly zacit formovat v rijnu 1991, mesic pred koncem obdobi, kdy si obcane mohli koupit knizku a stat se DIKy. I mladicky Kozeny, pracujici m.j. jako poradce ma MF CSFR videl, ze  otevrit si investicni fond je celkem jisty zisk (puvodni odhad ceny podniku v 1. vlne privatizace byl asi 160 mld. Kcs. Ocekavalo-li se, ze pouhe 2 mil. obcanu se stane DIKy, znamenalo to 80 tis. v  kuponech na jednoho DIKa. Pritom mala privatizace naznacovala, ze odhady ceny podniku byly - obecne - spise na nizsi strane). Z navrhu Klausovych zakonu take musel videt, jak jsou derave. I me byla tato kalkulace v lete a v zari 1991 jasna. Nepocital jsem ale s tim, jak derave zakony i predpisy vlastne jsou a ze Klaus neudela zadna napravna opatreni.

Protoze Klaus hrube nepochopil a podcenil preferenci drobnych investoru pro fondy, protoze obecne, jako totalitni ekonom (?), nedocenil vyznam pravniho prostredi a efektivniho statniho dohledu, jim pripravene a prosazene zakony, konkretne o IPFech byly "derave" a dohled (viz. Komise cennych papiru vytvorena az v lete 1997) neexistoval. K tomu navic, pocital-li Klaus (a s  nim zbytek vlady, ktery Klausovi-odbornikovi, ktery 30 let trzni ekonomiky studoval, veril), ze do IPFu pujdou jen 4% z 2 mil. DIKu, tedy 80 tisic DIKu, doslo, diky (ve svete protizakonnym) "garancim 10-nasobneho zisku" Kozeneho k  tomu, ze (diky MSPNM CR, T. Jezkem na posledni chvili prosazeneho prodlouzeni lhuty k nakupu kuponovych knizek z konce listopadu 1991 do ledna 1992 a  frontam obcanu, kteri diky uvedenym "garancim" a mlcenlivosi Klausova MF CSFR, naraz projevili zajem o to stat se DIKy), k tomu, ze misto pouhych asi 800 000 obcanu, kteri vlastnili kuponovou knizku koncem listopadu, koncem ledna jich tyto vlastnilo jiz plnych 8 milionu. Bezne nezakonne jednani Kozeneho a jeho zjisteni, ze mu v Klausove CR vse projde, vedlo k  "demokratizaci" kuponove privatizace v CR, tedy toho, co se vysvetlovaci kampani Klausova MF CSFR nedarilo. Bohuzel, Klausova neschopnost a  nepripravenost kvalitnejsich zakonu a dohledu umoznily Kozenemu a jinym kapital casto nelegalne vyvezt, trvale poskodit trhy a prispet k tomu, ze  stovky miliard Kc, neuveritelnych 36% uveru bankovniho sektoru je spatnych a  bude si vyzadovat leta dotaci z kapes danovych poplatniku.

Misto Klausova ujistovani o tom, ze cestou IPFu pujdou 4% DIKu, PLNYCH 72% z  vice nez 8 milionu sverilo sve kupony IPFum. Klausem vedene nepochopeni (jini uvadeji snad i jine duvody, viz. nize), podcenenim problematiky a toho, jak kapitalove trhy funguji, jak se drobny investor chova (preferuje fondy) a  jaka je, i v demokraticke zemi, dohlizeci role statu, tak bylo znasobeno tim, ze doslova prez noc misto "okrajoveho problemu" kuponu/akcii DIKu v IPFech, se tam objevilo monstrum 70x vetsi. Misto 80 000, ve skutecnosti 72% z 8, 1 mil., tedy vice nez 5,8 mil DIKu skoncilo v IPFech. Samotny Kozeny kontroloval svymi Harvardskymi fondy plnych 20% tototo mnozstvi, celkem asi kupony od 1,6 mil. DIKu, tedy 20x nez Klaus prediktoval pro cely sektor IPFu!

To, ze se i dnes Klausovi dari prezentovat nasledujici problemy IPFu, resp. jejich tunelovani, dopad na bankovni sektor, permanentni malatnost kapitalovych trhu, derave zakony, neexistenci nebo nedostatecnost statniho dohledu (nebo alespon kvalifikovaneho self-policing), za neco jako vicemene "standardni riziko investovani", je tragedie sama o sobe.

Hlavnimi poskozenymi totiz nejsou ani tak puvodni DIKove, ale cely kapitalovy trh, neho neduveryhodnost, nevykonnost a to, ze dosud neplni svuj zakladni ukol ve vztahu k podnikum.

Vim, ze z americke strany, kanaly pres americke velvyslanectvi, misi USAID v  Praze, atd. od okamziku, kdy Kozeny (a po nem dalsi IPFy) zacali kampan "garanci" zisku, se oficialni a odborna mista z USA obracela na MF CSFR, pozdeji na premiera CR, s upozornenimi na tento zasadni problem a poukazem na  to, ze, podle ve svete beznych praktik a zakonu, jakekoliv takove "garance" jsou nezakonne. Z Klausova MF CSFR (a pozdeji z jeho uradu ve Strakove akademii) prichazely standardni reakce: "Toto je nase specifikum. Nelze uplatnovat standardni hlediska." Slo o to "vytvorit domaci kapitalove skupiny", se kterymi se take popularni architekt transformace nechal casto videt a fotografovat (Kozeny, Motoinvest, atd.) Citujic sve Desatero prechodu od komunismu, Klaus odmital i ex post napravna legislativni a regulacni opatreni, ktera by tyto veci dodatecne osetrila (protoze, bohuzel, podle Klausem prezentovanych a prosazenych zakonu, treba "garance" Kozeneho, pirata z Prahy, nebyly nezakonne).

V minulosti jsem se opakovane pozastavoval nad tim, ze doposud nikdo v CR, puvodne snad z nedostatecneho pochopeni problematiky, pozdeji spise ze  strachu pred odvetou, nevyvolal v Parlamentu vysetrovani, zda doslo k trestne stihatelnemu selhani V. Klause ve vykonu funkce MF CSFR a pak premiera CR. Do jake miry toto selhani, treba prave v kauze IPFu, kde bylo velikosti nejvetsi a svym 72% na kuponove privatizaci (a dopadem na kapitalove trhy pocinaje rokem 1992) nejzavaznejsi, bylo zpusobenu nedostatkem odbornosti, neochotou prijmout a neodmitat kvalifikovane nabidky pomoci zvenci (at na mezivladni urovni nebo soukrome), diky neochote provest ex post korekce a napravna opatreni, atd. Nekteri jsou toho nazoru, ze puvodne mala ucast csl. obcanu na  kuponove privatizaci (ke konci listopadu 1991 pouhych 800 tisic obcanu), mohla byt soucasti planu Klausova MF CSFR a koalice ODS + ODA, ktere ovladaly MF CSFR a MSPNM CR, a tak odmenit priznivce a nomenklaturni kadry, nebot pri mensi ucasti na kazdeho DIKa pripada umerne vetsi podil z privatizovanych podniku. Ale jiz samotne skutecnosti, ze Klaus veci stran IPFu tak zasadne nepochopil, pripravil deravou legislativu, nepostaral se o standardni dohled a odmital napravna opatreni, by k radnemu vysetrovani, vcetne verejnych slyseni, v normalni demokraticke zemi jiz davno postacovaly.

To, ze k nicemu podobnemu, ve veci tak zasadni, dosud nedoslo, neni dobrym indikatorem toho, jak se veci i dnes chapou a co to znamena pro budoucnost. Rekl bych, ze synergicke usili investigativni zurnalistiky, odborniku na  kapitalove trhy a pravo doma a v cizine, spolu s iniciativnim pristupem verejneho blaha dbajicich clenu, treba pravostrednych demokratickych stran ve Snemovne Parlamentu CR, by mohlo k uvedenemu vysetrovani vest. Pritom by primarnim cilem nemela byt jakakoliv pomsta nebo potrestani kohokoliv, ale predevsim dosazeni situace, kdy verejnost ma moznost vedet, co se stalo, jak mely a maji i tyto veci fungovat. A tak napomoci lepsimu fungovani instituci statni spravy a budovani zakladu lepsi a zdrave prosperujici spolecnosti.

Kamil Lamač

San Francisko/Praha