Jak to skutečně bylo s prací MF ČSFR v kauze IPFu?
Výzva pro investigativní žurnalisty, odborníky na kapitálove trhy a právo i
poslance PSP ČR
Se zajmem jsem si precetl clanek Z. Sida Blahy v Britskych listech.
Povazujiho ho za objektivni a uzitecny hned z nekolika duvodu:
1. Interpretace vicemene neuspesne kuponove privatizace v CR je u nas doma
stale do znacne miry poznamenana nedostatecnym (nekdy zasadnim) porozumenim
problematiky, dnes hlavne se strany verejnosti (a volicu). K tomu nahrava
Klausuv zajem neuspechy bud nepriznat nebo je schvalovat na "standardni
investicni rizika". Nic nemuze byt dale pravde.
2. Skutecnosti je, ze nejen soukrome osoby (odbornici) a firmy ze Zapadu,
dokonce i instituce (vcetne vami zminene SEC, programu mezivladni technicke
pomoci jako USAID, britsky KnowHow Fund, atd.) nabizely - vicemene bez
uspechu - pomoc, anebo zadali (MF CSFR, pak premiera CR) Klause o korekcni
opatreni (viz. nize). Dnes se Klaus schovava za vyroky typu "k chybam vzdy
dochazi, nikdo tehdy nevedel nic lepe".
3. Problemy s nedostatecnou transparentnosti, pocinaje vykazovani
hospodarskych vysledku, az po provoz trhu cennych papiru, s dalsimi
nedostatky (m.j. na hospodarskou kriminalitu stale nekvalifikovana statni
prokuratura a soudy) vedou k nezadouci situaci, kdy ceske kapitalove trhy se
vlastne nikdy "nezvedly ode dna" a ani nyni nedavaji realisticky prislib k
tomu, aby plnily svoji zakladni ulohu, kterou, jak vime, neni zisk investoru,
ale ziskavani relativne levneho kapitalu pro podniky. (Tedy dlouhodoby
problem, na ktery take upozornujete).
V USA jsem koncem 80. a zacatkem 90. let pracoval jako makler (Series 7+ 63)
a mel jsem moznost se vsestranne zapojit, take do mezivladnich programu
technicke pomoci. Tusim, ze jiz v breznu roku 1990, byla na SEC vytvorena
pracovni skupina (Task Force) pro nove vznikajici trzni ekonomiky. Za navstev
MF CSFR (pak premiera CR) V. Klause v USA jsem take od nej slysel vyroky,
ktere charakterizovaly celou prvni puli 90. let, znacnou cast transformace,
tedy i privatizace, vcetne kuponove.
Příklady:
1) Dotaz: "Co pro vas muzeme, pane ministre udelat?" (Otazka na jednom
lunchi, poradanem MMF) VK: "Umlcte (emigranta, prof.) Zeleneho!" (z
Forthamske univerzity, ktery v Cesku publikoval aternativni strategie
pristupu k tranformaci a privatizaci.
2) V.K: "We do not need soft advice for hard currency!". Toto byl zakladni
"signal" architekta ceske transformace a nejmocnejsiho muze v zemi,
odbornika-ekonoma. Tykalo se to jak odmitnuti prvni pujcky na technickou
pomoc od Svetove banky (25 mil $) v roce 1991, ale take, paradoxne, zdarma
poskytovanych programu technicke pomoci, vcetne bankovnictvi, financi,
ucetnictvi, kapitalovych trhu, oblikaci statnich i podnikovych, atd. cestou
USAID. Diky Klausovi a jim vedenou skupinou ceskych "premiantu" ("Zname veci
alespon tak dobre jako Zapad, nejsme rozvojova zeme...") USAID jednak nikdy v
CR nemohla plne rozvinout sve programy a nakonec, diky Klausove falesne
"hrdosti" predcasne, na konci FY 1997, v zari 1997, musela svoji misi v Praze
musela ukoncit. Proc? Protoze fungovat bez pozvani hostitelske zeme nemohla a
Klaus jeji existenci chapal jako neco, co ohrozuje jeho tvrzeni (pocinaje
lednem 1993), ze "CR je jiz normalni zemi s trzni ekonomikou". USAID pak
pokracovala v Madarsku a Polsku, ktere v reformach, prijmani do NATO a jinych
struktur, rozhodne za CR nezaostavaly.
Stovky nasich odborniku z ruznych oboru tak nikdy nedostaly moznost skoleni v
USA nebo v CR a po zari 1997 o ni uplne prisly. Mel jsem moznost s mnohymi
temito studijnimi skupinami byt at jiz byly z jakekoliv oblasti. Obzvlaste
mne zajimalo bankovnictvi a kapitalove trhy. Je take indikativni, ze Klaus
prikazal, narychlo, pozde a nedokonale, az v kvetnu 1997, dat dohromady prvni
verzi Komise cennych papiru (pri MF CR). Bylo to hlavne pod dojmem soku,
ktery prozil pri padu koruny na jare 1997. (Komisar MF CR si i v lete '97
nedostatecnost opatreni zcasti uvedomoval). Ale i v lete 1997 vladla v Praze
nalada, kterou jsem znal za svych pravidelnych pracovnich navstev v Praze v
letech 1991-1997: na zadnem ministerstvu, na zadne urovni se nikdo neodvazil
ric neco, co by nebylo v duchu nazoru Vaclava Klause. Do jiste miry to bylo
vysledkem sdileneho (nedostatecneho) pochopenim problematiky, vcetne treba
vyznamu trasparentnosti, pravniho prostredi, atd., jakoz i predsudku o tom,
ze "rodinne stribro" se do rukou cizincu neproda, ze cesky zazrak je temer
jisty, ze s malou nezamestnanosti a bez bolestne restrukturalizace bude v CR
mozne obnovit trvaly hospodarsky rust, atd. MF CSFR Klaus, rekl bych, m.j.
nechapal a nedocenil, jak skutecne kapitalove trhy funguji a co potrebuji.
K otazkam IPFu (investicnich privatizacnich fondu): Psal jsem o tom v
minulych 5-7 letech opakovane, vcetne take na www.klaus.cz. Upozornoval jsem
na nasledujici konkretni skutecnosti, ktere implikuji V. Klause z neznalosti,
ze selhani vykonu povinnosti verejneho cinitele, kteremu byly, jako MF CSFR a
premierovi CR tyto zalezitosti svereny ze muze existovat duvodne podezreni k
vysetrovani za ucelem posouzeni trestniho stihani.
V prubehu roku 1991 csl. denni tisk pravidelne prinasel "Pouceni MF CSFR" o
nastavajici (kuponove) privatizaci. Tato obsahovala, podepsane MF CSFR V.
Klausem, informace o kuponovych knizkach, kdo jsou DIKove, jak bude fungovat
1. a dalsi kola, co jsou to "previsy" v nabidce, atd. Jiz tehdy mne zaujalo
Klausovo (MF CSFR) tvrzeni, ze pouha 4% (!!) DIKu, tedy obcanu, kteri si
zakoupili kuponove knizky, pujdou cestou IPFu. Klaus dokonce vysvetloval proc
bude toto procento tak male "Protoze nasi obcane neduveruji
zprostredkovatelum a delaji si radeji veci sami". Pritom z praxe vime, ze i
mnohem zkusenejsi mali investori na Zapade z 60-70% jdou cestou mutual funds.
(Klausovo nepochopeni a zavist vuci zprostredkovatelum je patrna i nyni -
viz. jeho nedavne a opakovane poznamky o financnich poradenskych firmach)
Ve svych clancich jsem psal o tom, jak toto nepochopeni (ci jiny duvod?),
spolu s nasledujicim selhanim Klause provest jak napravna opatreni (viz.
nize), tak dbat na standardni vykon statniho dohledu, zasadnim zpusobem vedly
k fiasku kuponove privatizace, kde defakto neregulovane (anonec na holdingy
se menici) IPFy rychle ziskaly vetsinu kuponu. Skody, jak sam pisete, byly
jak na strane investoru, tak hlavne na strane spatne image ceskych
kapitalovych trhu a v tom, ze tyto nikdy nebyly schopne generovat kapital na
obnovu a expansi podniku.
Klausovo MF CSFR pocitalo, ze neco pres 2 mil. obcanu se stane DIKy. IPFy se
mohly zacit formovat v rijnu 1991, mesic pred koncem obdobi, kdy si obcane
mohli koupit knizku a stat se DIKy. I mladicky Kozeny, pracujici m.j. jako
poradce ma MF CSFR videl, ze otevrit si investicni fond je celkem jisty zisk
(puvodni odhad ceny podniku v 1. vlne privatizace byl asi 160 mld. Kcs.
Ocekavalo-li se, ze pouhe 2 mil. obcanu se stane DIKy, znamenalo to 80 tis. v
kuponech na jednoho DIKa. Pritom mala privatizace naznacovala, ze odhady ceny
podniku byly - obecne - spise na nizsi strane). Z navrhu Klausovych zakonu
take musel videt, jak jsou derave. I me byla tato kalkulace v lete a v zari
1991 jasna. Nepocital jsem ale s tim, jak derave zakony i predpisy vlastne
jsou a ze Klaus neudela zadna napravna opatreni.
Protoze Klaus hrube nepochopil a podcenil preferenci drobnych investoru pro
fondy, protoze obecne, jako totalitni ekonom (?), nedocenil vyznam pravniho
prostredi a efektivniho statniho dohledu, jim pripravene a prosazene zakony,
konkretne o IPFech byly "derave" a dohled (viz. Komise cennych papiru
vytvorena az v lete 1997) neexistoval. K tomu navic, pocital-li Klaus (a s
nim zbytek vlady, ktery Klausovi-odbornikovi, ktery 30 let trzni ekonomiky
studoval, veril), ze do IPFu pujdou jen 4% z 2 mil. DIKu, tedy 80 tisic DIKu,
doslo, diky (ve svete protizakonnym) "garancim 10-nasobneho zisku" Kozeneho k
tomu, ze (diky MSPNM CR, T. Jezkem na posledni chvili prosazeneho prodlouzeni
lhuty k nakupu kuponovych knizek z konce listopadu 1991 do ledna 1992 a
frontam obcanu, kteri diky uvedenym "garancim" a mlcenlivosi Klausova MF
CSFR, naraz projevili zajem o to stat se DIKy), k tomu, ze misto pouhych asi
800 000 obcanu, kteri vlastnili kuponovou knizku koncem listopadu, koncem
ledna jich tyto vlastnilo jiz plnych 8 milionu. Bezne nezakonne jednani
Kozeneho a jeho zjisteni, ze mu v Klausove CR vse projde, vedlo k
"demokratizaci" kuponove privatizace v CR, tedy toho, co se vysvetlovaci
kampani Klausova MF CSFR nedarilo. Bohuzel, Klausova neschopnost a
nepripravenost kvalitnejsich zakonu a dohledu umoznily Kozenemu a jinym
kapital casto nelegalne vyvezt, trvale poskodit trhy a prispet k tomu, ze
stovky miliard Kc, neuveritelnych 36% uveru bankovniho sektoru je spatnych a
bude si vyzadovat leta dotaci z kapes danovych poplatniku.
Misto Klausova ujistovani o tom, ze cestou IPFu pujdou 4% DIKu, PLNYCH 72% z
vice nez 8 milionu sverilo sve kupony IPFum. Klausem vedene nepochopeni (jini
uvadeji snad i jine duvody, viz. nize), podcenenim problematiky a toho, jak
kapitalove trhy funguji, jak se drobny investor chova (preferuje fondy) a
jaka je, i v demokraticke zemi, dohlizeci role statu, tak bylo znasobeno tim,
ze doslova prez noc misto "okrajoveho problemu" kuponu/akcii DIKu v IPFech,
se tam objevilo monstrum 70x vetsi. Misto 80 000, ve skutecnosti 72% z 8, 1
mil., tedy vice nez 5,8 mil DIKu skoncilo v IPFech. Samotny Kozeny
kontroloval svymi Harvardskymi fondy plnych 20% tototo mnozstvi, celkem asi
kupony od 1,6 mil. DIKu, tedy 20x nez Klaus prediktoval pro cely sektor IPFu!
To, ze se i dnes Klausovi dari prezentovat nasledujici problemy IPFu, resp.
jejich tunelovani, dopad na bankovni sektor, permanentni malatnost
kapitalovych trhu, derave zakony, neexistenci nebo nedostatecnost statniho
dohledu (nebo alespon kvalifikovaneho self-policing), za neco jako vicemene
"standardni riziko investovani", je tragedie sama o sobe.
Hlavnimi poskozenymi totiz nejsou ani tak puvodni DIKove, ale cely kapitalovy
trh, neho neduveryhodnost, nevykonnost a to, ze dosud neplni svuj zakladni
ukol ve vztahu k podnikum.
Vim, ze z americke strany, kanaly pres americke velvyslanectvi, misi USAID v
Praze, atd. od okamziku, kdy Kozeny (a po nem dalsi IPFy) zacali kampan
"garanci" zisku, se oficialni a odborna mista z USA obracela na MF CSFR,
pozdeji na premiera CR, s upozornenimi na tento zasadni problem a poukazem na
to, ze, podle ve svete beznych praktik a zakonu, jakekoliv takove "garance"
jsou nezakonne. Z Klausova MF CSFR (a pozdeji z jeho uradu ve Strakove
akademii) prichazely standardni reakce: "Toto je nase specifikum. Nelze
uplatnovat standardni hlediska." Slo o to "vytvorit domaci kapitalove
skupiny", se kterymi se take popularni architekt transformace nechal casto
videt a fotografovat (Kozeny, Motoinvest, atd.) Citujic sve Desatero prechodu
od komunismu, Klaus odmital i ex post napravna legislativni a regulacni
opatreni, ktera by tyto veci dodatecne osetrila (protoze, bohuzel, podle
Klausem prezentovanych a prosazenych zakonu, treba "garance" Kozeneho, pirata
z Prahy, nebyly nezakonne).
V minulosti jsem se opakovane pozastavoval nad tim, ze doposud nikdo v CR,
puvodne snad z nedostatecneho pochopeni problematiky, pozdeji spise ze
strachu pred odvetou, nevyvolal v Parlamentu vysetrovani, zda doslo k trestne
stihatelnemu selhani V. Klause ve vykonu funkce MF CSFR a pak premiera CR. Do
jake miry toto selhani, treba prave v kauze IPFu, kde bylo velikosti nejvetsi
a svym 72% na kuponove privatizaci (a dopadem na kapitalove trhy pocinaje
rokem 1992) nejzavaznejsi, bylo zpusobenu nedostatkem odbornosti, neochotou
prijmout a neodmitat kvalifikovane nabidky pomoci zvenci (at na mezivladni
urovni nebo soukrome), diky neochote provest ex post korekce a napravna
opatreni, atd. Nekteri jsou toho nazoru, ze puvodne mala ucast csl. obcanu na
kuponove privatizaci (ke konci listopadu 1991 pouhych 800 tisic obcanu),
mohla byt soucasti planu Klausova MF CSFR a koalice ODS + ODA, ktere ovladaly
MF CSFR a MSPNM CR, a tak odmenit priznivce a nomenklaturni kadry, nebot pri
mensi ucasti na kazdeho DIKa pripada umerne vetsi podil z privatizovanych
podniku. Ale jiz samotne skutecnosti, ze Klaus veci stran IPFu tak zasadne
nepochopil, pripravil deravou legislativu, nepostaral se o standardni dohled
a odmital napravna opatreni, by k radnemu vysetrovani, vcetne verejnych
slyseni, v normalni demokraticke zemi jiz davno postacovaly.
To, ze k nicemu podobnemu, ve veci tak zasadni, dosud nedoslo, neni dobrym
indikatorem toho, jak se veci i dnes chapou a co to znamena pro budoucnost.
Rekl bych, ze synergicke usili investigativni zurnalistiky, odborniku na
kapitalove trhy a pravo doma a v cizine, spolu s iniciativnim pristupem
verejneho blaha dbajicich clenu, treba pravostrednych demokratickych stran ve
Snemovne Parlamentu CR, by mohlo k uvedenemu vysetrovani vest. Pritom by
primarnim cilem nemela byt jakakoliv pomsta nebo potrestani kohokoliv, ale
predevsim dosazeni situace, kdy verejnost ma moznost vedet, co se stalo, jak
mely a maji i tyto veci fungovat. A tak napomoci lepsimu fungovani instituci
statni spravy a budovani zakladu lepsi a zdrave prosperujici spolecnosti.
Kamil Lamač
San Francisko/Praha