Fotoreportáž:
Podkarpatská Rus v roce 2000
Jiří Kohout
(Jiří Kohout je český student, který v současnosti pobývá na Glasgow University v rámci výměnného programu Socrates.)
Část třetí
Z technických důvodů rozdělujeme fotogalerii na tři části
Další den nás čekal výstup na Svidoveckou poloninu, večer jsme konečně dosáhli hřebene a otevřel se nám pohled na celé rusínské Karpaty.
Panorama Svidovecké poloniny s horou Bliznica (1881 m.n.m.)
Tato polonina je nejrozsáhlejší z polonin, celé hodiny jsme putovali ve výškách kolem 1400 metrů nad mořem, nebylo nic jiného než my a volná příroda. Slunce se opíralo do trsů trávy rozvířených větrem, mezi keři jalovců se volně pásli koně a na vzdálených svazích stáda ovcí tvořila proměnlivé řetízky bílých korálků. Občas jsme potkali pastevce v tradičním kroji trhající borůvky do rozříznutých PET lahví. Čtyři měsíce v roce tráví svůj život na horských salaších, pasou ovce, připravují sýr, a pak odcházejí přečkat zimu do vesnic v údolí.
Vystoupili jsme až na Bliznicu, nejvyšší horu této poloniny, zahalenou v mracích, a pak rychle klesali až do městečka Kvasy, které se stalo naším tábořištěm. Kvasy bývaly lázeňským střediskem, vyvěrá tu mnoho léčivých pramenů, dnes však již podlehly ekonomickému úpadku celé země a budovy pro stovky pacientů chátrají.
Fotbalové mužstvo FC Kvasy
Děvčátko z Jasiny
O něco dál severněji leží další horské městečko Jasiňa, o poznání živější, tržiště severovýchodního cípu Podkarpatské Rusi. V přilehlých vesnicích překvapí turisty kiosky s ruskou zmrzlinou, čokoládou, výborným ukrajinským šampaňským a všudypřítomnou vodkou.
Židovský hřbitov v Jasině
Jede se pro seno ...
Poslední část našeho putování byl výstup na Hoverlu, se svými 2061 metry nejvyšší horu Ukrajiny. Z východní strany sem putuje (lépe řečeno "nechá se přivézt") množství Ukrajinců a nevyšší bod Ukrajiny se tak stává smetištěm.
Pohled na Hoverlu z Jasiny
Lesja a Vasulka - děti ze salaše pod Hoverlou
Ani ti však nemůže zkazit dojem z přírody na Podkarpatské Rusi, protože ta navzdory věkům zůstává divoká a nespoutaná a lze si jen přát, aby tento kousek země na mapě Evropy tak krásným, jako dosud je.
Jiří Kohout, 12.března 2001
