O zjednodušování romského problému
Mám strach z lidí, kteří píší jako Jařab
Přečetl jsem si v internetovém minizpravodajství BBC, že:
Česká vláda včera jmenovala Jana Jařaba novým vládním zmocněncem pro lidská práva. Mluvčí vlády Libor Rouček uvedl, že nový vládní zmocněnec se zároveň stal předsedou Rady pro národnosti, předsedou Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity a předsedou Rady vlády pro lidská práva. Šestatřicetiletý Jařab je nástupcem Petra Uhla. Ten na funkci rezignoval kvůli možnému střetu zájmů, když byla jeho manželka Anna Šabatová zvolena zástupkyní ombudsmana Otakara Motejla.
V souvislosti s tím jsem si vzpomněl na stať pana Jařaba v BL dne 1. února L. P. 2001. Původně jsem nechtěl reagovat na článek Jana Jařába o tom, jak v nějaké ČT někdo zmrvil nějakou informaci o odcházejícím vládním zmocněnci pro lidské blaho Petru Uhlovi. Neviděl jsem onen pořad a nemohu tedy posoudit do jaké míry má Jařab pravdu, ale k reakci mě přiměl výše uvedený kouřový signál z BBC.
Mám totiž stále více strach z lidí, kteří píší jako Jařab.
Aby lidská civilizace vůbec přežila je nutné, abychom ctili fakta. Bez nich se utopíme a uškrtíme v hysterii jařabovského stylu. Obávám se povrchního pseudohumanismu, kde místo jasných faktů stačí k popisu názorová móda.
Jařab kritizoval pořad o Uhlovi, ale sám fakta nectil, urážel a hystericky pokřikoval, není tedy lepší než autor pořadu, kterého kritizuje. Tento svůj odsudek mohu dokumentovat na mediálním případě dočasně světoznámé Matiční ulice.
Jařab v kritice byl až hysterickým zpěvákem novodobých legend. Jako středověké legendy pomáhaly ve formování křížových výprav, tak i Jařabův zpěv je příkladem jednostranné - legendárně laděné - agitky.
Jazyk a obrana
Jařab, pracovník sekretariátu Rady pro lidská práva, dnes novozmocněnec pro lidské blaho, ve své kritice použil nezdůvodnitelných obratů a urážek. Přijímá bez bližšího vysvětlování jako normu určitý typ legendy, kterou již nevysvětluje, ale uvádí ji jako samozřejmost. Urážky, jako součást této legendy o Matiční ulici, nejsou v jeho podání již urážkami, ale poetickým slovníkem jazyka rozhořčeného - spravedlivého.
Legendární výstřely
Při kritice TV pořadu Jařab uvedl: “…svou prezentaci Petra Uhla pojal z pravicově populistických pozic blízkých ODS; jako autoritu citoval např. primátora Ústí nad Labem za ODS Ladislava Hrušku…. ČT citovala primátora Hrušku, krajně pravicového populistu…”
Jařab se nenamáhá vysvětlit co znamená slogan: “z pravicově populistických pozic blízkých ODS.” Asi zapomíná nebo neví, že na místní ústecké úrovni všechny strany politického spektra měly na kauzu Matiční obdobný názor: jednalo se o komunální problém v soužití v rámci jedné ulice, jenž byl politicky zneužit. Na tom se shodovaly strany tzv. čtyřkoalice, ODS, ČSSD i KSČM, bez ohledu na to, co si o tom mysleli jejich straničtí bozi v Praze.
Proč by tehdejší primátor Ústí n. L. Hruška měl být pravicovým populistou, jsem se také od Jařaba nedozvěděl.
Hruška pouze jednoho dne přijal skupinu občanů, kteří žádali o podporu při řešení svízelné situace - žádali o výstavbu protihlukového plotu. Primátor souhlasil s tím, že musí být nalezeno řešení dlouhotrvajícího problému. Otázka řešení, včetně stavebních úprav, bude v rukou obvodní radnice. V době, kdy se zvedl mediální předvolební humbuk (květen 1998) jakou hrůzu chtějí ústečtí radní postavit, ještě vůbec nebylo jasné, co bude postaveno. Jednalo se o tomto plotu až za několik měsíců (15. 9. 1998 na jednání zastupitelstva městského obvodu Neštěmice), kdy se zvažovalo několik variant stavby plotu včetně minimálních variant. Součástí stavby mělo být - a také bylo - i hřiště.
Ghetto v duši pěvce
Jařáb v legendě o Matiční dále píše: “celý problém zavinilo město sestěhováváním Romů do ghetta, pokusilo se ho neadekvátně řešit a vyvolalo tak skandál, který se dostal na úroveň Rady Evropy dlouho předtím, než Uhl nastoupil do funkce. Z Hruškova propagandistického arzenálu je i tvrzení, že Romská duha podepsala souhlas se zdí (jinými slovy, podívejte se, Uhl rozdmýchal konflikt, i když ta zeď Romům nevadila). Podepsali to dva Romové, pod nátlakem, a vzápětí svůj podpis odvolali. Podstatně významnější je, že celá romská reprezentace v ČR i na mezinárodní scéně vystupovala jednotně proti zdi v Matiční jako symbolu segregace a prosadit ji znamenalo plivnout romské reprezentaci do tváře…”
Město opravilo dva domy s malometrážními byty, kde se předtím vystřídalo několik generací Němců a Čechů, kde žily rodiny s dětmi ve skromných podmínkách té doby. V jednom z těchto bytů prožil také kus mládí i starosta Neštěmic Pavel Tošovský. Do těchto nově opravených menších bytů se v polovině devadesátých let z větší části odstěhovali ti, kteří měli vysoké dluhy na nájmu ve větších bytech, někteří proto, že neměli z různých důvodů kde bydlet. Kde je ghetto, o kterém mluví Jařab? Byla a je to jen ulice na kraji města, blízko přístavu.
Předtím desítky let v těchto domech žily generace lidí bez problémů. Problémy způsobili jejich současní obyvatelé svým chováním. Zbytek bylo cynické využití situace aktivisty různého zrna a vrtání, kteří mediální kampaně využili ve svůj prospěch.
Co bylo neadekvátního na tom, že obvodní radnice v Neštěmicích přidělila sociální byty sociálně slabým lidem? Vždyť již na začátku devadesátých let, ještě před opravou, žili v těchto bytech bez zvláštních problémů sociálně slabší rodiny, včetně cikánských či romských…
Legendární postavy
Dnes lze v legendární tvorbě o Matiční ulici vystopovat dvě ústřední postavy: temnou postavu Hrušky a světlou postavu Uhla. Nebo z druhého pohledu standardního představitele obce Hrušku a Uhla - teoretika lidských práv, který nezvládl situaci.
Pokud Jařab píše, že Ústečtí si způsobili “skandál, který se dostal na úroveň Rady Evropy dlouho předtím, než Uhl nastoupil do funkce,” lze k tomu dodat:
Hruška vystupoval, kvůli mediálnímu humbuku, jako nejvyšší zástupce města a byl podporován většinou zastupitelů města napříč politickým spektrem a stal se tak od druhé poloviny roku 1998 mediálním představitelem “rasistů”. Uhl se zase stal mediálním představitelem “hodných antirasistů, ” když na začátku října 1998 se přetahoval s Hruškou před očima “celého národa” v TV Aréně. Byl to okamžik, kdy Uhl v Ústí rozhodl komunální volby. Protože vystupoval jako zástupce ČSSD, prohrál ČSSD ve městě komunální volby, ačkoli představitelé sociálních demokratů i ODS zastávali stejný názor a považovali Uhla za člověka, který situaci kolem Matiční jenom komplikuje. Pikantní na situaci bylo, že kandidát na primátora za ČSSD po skončení arény blahopřál ODS k vítězství, protože Uhl neznalý místní situace v Aréně vyslal signál: pozor tohle je člověk, který je spjat s ČSSD, čili co s ČSSD…
Přitom v celostátních volbách do parlamentu se špičky ČSSD o Matiční hysterii mediálně nezajímaly. Využívaly ji k předvolebnímu boji naopak pražští potentáti čtyřkoalice. Až s příchodem Uhla po vítězných republikových volbách na Uhla při místních volbách socdemáci doplatili.
Zaštiťování se erby a praporci
Dnes, v podmínkách bleskové komunikace zajišťované telefony, faxy a internetovou džunglí, není problém, aby se o něčem během několika hodin či dnů hovořilo kdekoli, včetně oběžné dráhy. Není problém, aby jakýkoli politik přednesl jakékoli aktivistické stanovisko kdekoli a o tomto stanovisku se diskutovalo, protože o něm někdo prostě zahájil diskusi. Dnes není ani tak důležité, že se o něčem začalo někde nějak hovořit, ale finální produkt - výsledek. To mezitím může být čímkoliv - čili i propagandou. Jako v případě Matiční. V rozvinuté informační společnosti je stejná šance, že se budou jakékoli orgány zabývat prkotinami, stejně jako důležitými věcmi. V tom je odvrácená tvář rychle se informačně vlnící civilizace…
Proto říci, že skandál, který se dostal na úroveň Rady Evropy, neznamená proto nic více, než že se tam o Matiční hovořilo.
Mytologické detaily
Zaujalo mě také tvrzení, že: Z Hruškova propagandistického arzenálu je i tvrzení, že Romská duha podepsala souhlas se zdí (jinými slovy, podívejte se, Uhl rozdmýchal konflikt, i když ta zeď Romům nevadila). Podepsali to dva Romové, pod nátlakem, a vzápětí svůj podpis odvolali.
Dva muži, kteří tehdy přišli na radnici, podali týdnem předtím stížnost na hluk a nepořádek v Matiční. Byli to předseda a místopředseda Romské duhy, sdružení, které v Matiční vzniklo v roce 1998 a pracovalo na zkulturnění místa a obyvatel. Hovořili se starostou o stavebních úpravách. Požádali, aby se na stavbě podíleli také tamní obyvatelé, protože to pro ně byl možný zdroj peněz. Od počátku se v projektu se zaměstnáváním tamních obyvatel při stavbě hřiště a plotu počítalo. (Dokumentačně podloženo.)
Z většiny jednání na úřadě pořizujeme zápisy, abychom měli zdokumentováno, o čem jsme hovořili. O nic jiného než o zápis z jednání se nejednalo. Vše co se projednávalo, a co bylo podepsáno, mělo počátek ve stížnosti obou zástupců Romské duhy. Z jejich iniciativy se jednání odehrálo, uvedl na toto téma starosta obvodu Tošovský. Závěry?
Zde je citát ze zápisu:
…Závěr jednání:
MO prověří tzv. "černé odběry" elektrické energie a vody
Prověří možnost využívání koupelny v Matiční 4 a 6
Prověří možnost eventuálního zapojení dělníků bydlících v lokalitě Matiční do chystaných stavebních úprav
Zástupci úřadu a sdružení ROMSKÁ DUHA se shodli na nejbližších opatřeních schválených Zastupitelstvem městského obvodu Ústí nad Labem - Neštěmice / výstavba plotu, hřiště, chodníků opačné situování vchodů do objektu/ a na přísnějším postupu vůči lidem, kteří se nechovají slušně a kazí bydlení ostatním…
Starosta Tošovský považoval za nejkritičtější okamžik v roce 1999 čas zahájení prací: “Jakmile byly zahájeny práce na výstavbě hřiště, objevily se fámy, že existovala jakási pokoutní dohoda či smlouva o stavbě. Někdo začal dokonce prohlašovat, že jsem místní uplatil, aby se stavbou souhlasili. Že jsem jim slíbil práci a proto souhlasili. Přitom od září 1998 se s jejich prací při stavbě počítalo. Bohužel, náročnější práce než výkopy musely být po pracovnících z řad obyvatel Matičních předělány, protože neměli pro tuto práci dostatečnou zručnost.”
V polovině dubna, když začaly další práce na dětském hřišti, ne na oplocení, vyrukoval v tisku proti stavbě v tisku Uhl… Současně se pozitivně vyjádřil k pracím jeden z dvou mužů, kteří byli na jednání na radnici ("Mysleli jsme si, že zájem místních bude větší. Šest tisíc, které jim firma nabídla, se jim příliš nezdá," řekl Vekoň. "Aspoň si budou mít kde hrát naše děti," dodal.). O dvacet čtyři hodin později se náhle vyjádřil ke stavbě negativně. Z čí strany asi přišel nátlak?
Lobby a mytologie
Pokud je zájmové skupině vhodný určitý jev či akce jako zástupný problém, jedná se doslova o dar boží. Podobné to bylo s Matiční ulicí. Připomeňme ještě jednou co Jařab napsal: "…celá romská reprezentace v ČR i na mezinárodní scéně vystupovala jednotně proti zdi v Matiční jako symbolu segregace a prosadit ji znamenalo plivnout romské reprezentaci do tváře…"
Jednotnost romské reprezentace neznamená nic jiného, než využití příležitosti. Ve skutečnosti se domáhala silového vítězství a rezignovala na odstranění příčin. Pokud by se v květnu 1998 skutečně romským iniciativám jednalo o vyřešení problému, spolu s místními lidmi by vyvinuli takové úsilí, aby se tamní komunita jako celek chovala slušně a byly minimalizovány třecí plochy. Protože na chování lidí z činžáků si stěžovali i vlastní obyvatelé činžáků, nejen starousedlíci. Je paradoxem, že právě ti, kteří kritizovali své "soukmenovce" dělající binec v domech, byli jako aktivní a výřeční zneužiti později do kampaně proti stavbě plotozdi, ač předtím sami žádali energický postup proti nepřizpůsobivým. Pro vrcholnou romskou reprezentaci byla Matiční bohužel jen ideální zástupný problém.
Psal jsem již několikrát, i v BL, že den po zveřejnění základní informace v ČTK o uvažované stavbě, se objevily první reakce a jedna z nich již tehdy vystihovala přístup romské reprezentace k jevu: Lidové noviny 15. 5. 1998:
“…Budují tam nové ghetto. Do podobných zavírali před válkou Židy, komentuje situaci mluvčí Romské občanské iniciativy (ROI) Hilda Pášová s tím, že stavba zdi je krok o šedesát let zpátky. Podle ní se oddělením romské komunity od ostatních obyvatel Matiční ulice určitě nevyřeší jejich základní problém, tedy potíže v soužití. Těch tři sta padesát tisíc korun, kolik má zeď stát, by se dalo využít daleko účelněji, třeba na úklid nepořádku v ulici, přistavení kontejnerů, případně na posílení policejních hlídek, míní Pášová. ROI podle ní bude situaci v Ústí sledovat a při podezření na diskriminaci podá trestní oznámení…”
Pášová předvedla pózu o ničem. Navrhovala využít 350 tisíc Kč účelněji a jmenovala to, co bylo již předtím průběžně učiněno! Kromě toho nehovořila o příčině - proč k takovým opatřením dochází! Kdo, či spíše čím, je inicioval.
Slova Pášové jsou stejně pateticky bezcenná jako Jařabova slova: Měl souhlasit (Uhl - pozn.) s tím, že je nutno sociální problémy řešit zazděním Romů a ponižováním jejich reprezentantů?
Nebude míru na Zemi?
Z vět Jařaba o populistech, ghettu apod. mi mrazí v zádech. Povrchní humanistické odsuzování není o nic méně nebezpečné než rasové předsudky a násilí. Uhl se stal v případu Matiční obětí lobby aktivistů a politiků, kteří z toho chtěli vytřískat momentální kapitál. Byl vtažen do jejich hry tak hluboko, až říkal i polopravdy a nepravdy (zdokumentováno). A přitom se již fenomén rozvinul vlastním životem, který neměl nic společného se skutečností.
Konec byl příznačný. Vláda zaplatila odkoupení rodinných domků - evakuaci starousedlíků… Dostali více než doufali. Neboť lidé z rodinných domků chtěli konečně trochu klidu. Alespoň ten plot… Bojovníci proti neexistující segregaci ale nechtěně svou hysterií dokázali, že bylo splněno jejich nejtoužebnější přání: utéci z Matiční.
Jaké bude další takto pojaté vítězství?
Takovým způsobem spravedliví neučiní mír na Zemi, protože v jejich slovech je předpojatost a nesnášenlivost, kořenící násilí.
