Britské listy

1. Strukturace studijních programů na tzv. krátké bakalářské a krátké magisterské programy, přičemž by školy získaly na změnu čas do roku 2003 (pokus implementace 3-2-3 systému vycházejícího z Boloňské deklarace?) (posunem oproti první verzi byla možnost výjimky: vysoká škola může požádat akreditační komisi o vyslovení souhlasu s udělením akreditace pro dlouhý magisterský program a ministerstvo školství za těchto okolností povolí pokračování dlouhodobého magisterského programu) Opoziční názor: Samy vysoké školy sestavují své studijní programy se znalostí svých možností a požadavků a schopností studentů. Existují a dobře fungují dlouhé magisterské cykly. Vedle nich existují bakalářské programy a na ně navazující krátké magisterské cykly (co by byl např. bakalář pedagogické fakulty - poloučitel? Nebo lékařské fakulty?).

2. Umožnění VŠ vkládat peněžních i nepeněžních prostředků do obchodních společností (§ 20). Oproti původní verzi není dovoleno podnikat se státním příspěvkem.

Opoziční názor: může být ohrožen majetek vysokých škol (tunelován), škola má učit a ne podnikat, veřejná vysoká škola je veřejnoprávní nepodnikatelské instituce, "stávající právní úprava dává dostatečné možnosti finančního zhodnocení výstupů z oblasti výzkumu a vývoje na základě běžných smluvních vztahů s komerční sférou" (stanovisko vlády)

3. možnost v rámci tzv. programů celoživotního vzdělávání moci absolvovat kurzy, které jsou akreditovány pro tzv. denní studium, za úplatu (tedy za školné) (právní návrh zpracoval Jan Sokol) (§ 60) Opoziční názor: uchazeč za úplatu by mohl být přednostně přijat (navíc bez přijímaček), či dokonce snadněji vystudovat (možnost úplatků, jak např. nad rámec kapacity naplnit laboratoře?), jakékoliv školné znamená sociální síto, je porušením práva na vzdělání

4. větší transparentnost při přijímacích zkouškách (§ 50) Opoziční názor: transparentnost nutná, ale v této podobě je problém diagnostikování, možnost lobbování firem atd.

V prvním čtení dopadlo hlasování následovně : pro zamítnutí bylo z přítomných 170 poslanců 71, proti 90.

Mezi prvním a druhým čtením probíhalo jednání navrhovatelů s vládou, rektory apod. Došlo k několika změnám. I přes tyto změny Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu a mládež novelu odmítl, navrhovatelé ve výboru ale zpracovali oponentní zprávu menšiny výboru.

Ve srovnání s původním poslaneckým návrhem bylo důsledněji odděleno bakalářské studium i v dalších částech zákona, které s tím úzce souvisí (§ 2). Bakalář, až na výjimečné případy, by měl být povinným stupněm vysokoškolského vzdělávání. Odstavec 5 zpřesňuje možnost uskutečňovat magisterské studijní programy i pro neuniverzity. § 20 (podnikání VŠ) zůstává v podstatě nezměněn. Spodní hranice u tzv. magisterského programu byla změněna na jeden rok a u dlouhého programu na čtyři roky. § 49 odst. 1 zavádí dále pojem "kredit", který současné znění zákona neznalo (kvantitativní vyjádření studijní zátěže v určité části studia) Ve srovnání s původním návrhem je zařazen do i § 58 odst. 3, stanovující poplatky za studium. Zde došlo ke zpřísnění pro studenty, kteří si prodlužují dobu studia přecházením do jiných studijních programů bez ukončení programů předchozích.

Nejvíce diskutovaná část -§ 60 (placené studium) byla změněna podle navrhovatelů na tzv. měkkou variantu, která nezařazuje programy celoživotního vzdělávání mezi akreditované programy, ale umožňuje VŠ, aby kompetence získané v těchto programech bylo možné ve větší míře uznat při studiu akreditovaného programu. (Laicky řečeno slovy poslance Kučery staršího: "přihlásím se do programu celoživotního vzdělávání, za tuto možnost si zaplatím, získám v tomto programu 60 % (neboť tak to novela umožňuje) kreditů, a pak už není zase až tak složité, abych přešel na zbytek studia do řádného studia a dokončil studia získáním vysokoškolského titulu, teď již bez placení, jak tady bylo před chvílí také řečeno. Tímto elegantním přechodem - buďme upřímní, protože z hlediska kapacity vysokých škol situace je taková, že prostě počet studentů bude stále moci být jenom takový jaký je - znemožním jiným studentům, kteří si nezaplatili, řádně studovat a vysokoškolský titul získat".)

Pro základ dalšího jednání byla vzata oponentní zpráva (podporující novelu). Ve druhém čtení z přítomných 179 poslanců hlasovalo pro zamítnutí 87, proti 90, o týden později návrh prošel třetím čtením.

Ačkoliv navrhovatelé (zejména Matějů a Šojdrová) vehementně odmítali, že by zaváděli skryté školné (a to zejména ve vztahu k studentům z iniciativy SOS student, kteří před sněmovnou rozdávali dopisy poslancům, aby odmítli tuto novelu), další navrhovatelé to nepřímo potvrdili (Pleva - dnes děláme první malý krok ke školnému, které zavedeme).

Poslanci Matějů a kol. z US, KDU-ČSL a ODS už dále oznámili, že návrh věcného záměru zákona o školném bude zřejmě připraven pro diskusi do září letošního roku. Do konce roku by pak mělo vzniknout paragrafové znění zákona. "A pak se rozhodneme, zda ho (zákon) předložíme ještě této sněmovně anebo až nové, protože se obávám, že zkoušet to touto sněmovnou by byl spíše jenom takový test, který asi nevyjde," dodal Matějů. Školné by bylo alespoň ve výši čtvrtiny nákladů na studium, tedy asi 14.000,- Kč ročně.

Jak už vyplynulo z textu, tyto dva kroky znamenaly vznikl zatím neformální studentské iniciativy SOS student, která od počátku února provádí osvětové a petiční akce proti školnému, kterou podpořilo zatím přes 4.000 lidí. I když se hlavní aktivity soustřeďují v Praze (např. ve čtvrtek bude petiční akce od 14 do 17 mezi vysokými školami v Dejvicích - ústí Technické ulice), petice i akce se rozbíhají i na jiných místech republiky (Tábor, Chomutov, Sokolov, Opava, Ostrava, Brno, Olomouc atd.). Zároveň se mezi studenty dostává bulletin SOS student, informující o aktuální situaci v oblasti školného atd. ve Sněmovně, v ČR i v zahraničí. V mnoha městech dochází k diskusním mítinkům o školném, vznikly též internetové stránky. Studenti se sami začínají organizovat, na středních a vysokých školách vznikají drobné či větší skupinky, které jsou odhodlány školnému čelit. Podepisováním a šířením petice, podporou veřejných akcí, demonstrací, někde již i podle zahraničních zkušeností (či zkušeností z krize v ČT, ačkoliv SOS student nemá pochopitelně takovou publicitu či možnost reklamy…) okupací školy.

SOS student odmítá jakékoliv školné na státních školách. Školné totiž znamená vždy sociální síto. Již v tuto dobu náklady na studia představují nemalé částky. Za 5 let se náklady na studium, dle Českého statistického úřadu, zvýšily o 118% a nadále rostou. Přídavky na děti nepokryjí ani náklady na skripta, nemluvě o poplatcích za podání přihlášek (300 - 600,- Kč). Vezmeme-li cenu za ubytování na kolejích, která se pohybuje v rozmezí 600 - 1200,- Kč měsíčně, přičemž řada studentů musí bydlet předražených podnájmech z důvodu nedostatečných kapacit kolejí, přičteme-li částku za stravu a dopravu, dostáváme se do částek průměrné rodině těžko dostupných.

Zavedení školného v tzv. celoživotním vzdělání umožní vystudovat těm, co si to mohou zaplatit. Hrozí nebezpečí, že VŠ sníží počet přijímaných studentů a následně zvýší počet přijatých movitějších studentů (bude-li se řídit tržně…). Poroste i korupce, jelikož studentovi se vyplatí zaplatit za přijetí určitým osobám nižší sumu než studijní náklady. Rozšíření kapacit VŠ brání v současnosti materiální, prostorové i personální překážky.

Poslanec Matějů hodlá zavést ke školnému ještě tzv. australský systém půjček. Student by měl splácet půjčku po studiu, až dosáhne průměrného platu. Copak nemalá část vysokoškolských studentů nekončí na úřadech práce? Navíc splácení v době, kdy si člověk zakládá rodinu (mladá manželství), nepomůže populační politice a ztíží již tak špatné postavení mladých rodin. Může nastat i řada předvídatelných situací: jeden z partnerů má průměrný plat a druhý z partnerů je nezaměstnaný… Nechceme a nebudeme hájit ty studenty, kteří studují zdarma "po věčné časy" či studenty - lajdáky. Plošné školné však není řešením ani těchto případů.

Inspirativní jsou i zahraniční zkušenosti bojů proti školnému. V Německu se podařilo studentům školnému zabránit, v Rakousku ještě bojují. V Bangladéši vyvolalo zavedení školného studentské bouře, proti kterým zasáhla armáda a policie a jen 29. ledna 2001 1 studenta zabila a 15 zranila… Jaké je tedy školné v Evropě? Podle www.euridice.org platí školné platí studenti v Belgii, Irsku, Itálii, Nizozemsku, Portugalsku, Španelsku, Švýcarsku ci Velké Británii. (OPRAVA: V Anglii, nikoliv ve Skotsku, pozn. JČ) Školné se neplatí v Německu (kromě lajdáků, dalšího studia či doktorandů), ve Francii (kromě výuky bez podpory státu) na Islandu (tam se platí zápisné), v Dánsku, Finsku, Lichtenštejnsku, Lucembursku, Norsku a Švédsku.

Druhou stranou mince jsou samozřejmě problémy ve vysokém školství. Malé kapacity VŠ, někdy nízká vybavenost VŠ, nízké platy pedagogů apod. Dá se říci obecně, že "nejsou peníze". Jenomže školné tento problém nevyřeší. Naopak, finanční zainteresovanost škol (které by byly adresáty těchto částek) by vedla k ještě většímu "tržnímu chování" škol (mimo samotného financování VŠ podle počtu hlav) . Aktuálně je třeba řešit následující problémy:

zvětšit počet VŠ absolventů (a studentů) a minimálně udržet kvalitu (tedy nikoliv kvantitu na úkor kvality -viz rozdílné úrovně VŠ absolventů v USA)

(pozn. V roce 1947 bylo v republice asi 1.2% VŠ, v roce 1990 v ČR 7.4% a v SR 7.7%)

zajistit odpovídající ohodnocení pedagogů, jelikož za současných podmínek po ukončení činnosti starších pedagogů je nebude moci kdo nahradit

zlepšit vybavení škol a zajistit odpovídající provázání s výzkumem a vývojem

řešit ale i uplatnění studentů na trhu práce, tzn. mít dlouhodobou koncepci vzdělávání i vývoje společnosti

SOS student považuje vzdělávání za státní prioritu, za nejlepší investici společnosti do budoucnosti, VŠ vzdělání jako základní formu vzdělání budoucnosti a proto programově navrhuje

právo na bezplatné vzdělání na všech stupních škol, žádné školné,

dotace cen skript a dalších učebních materiálů (dnes často skripta vůbec nejsou a studenti musí kupovat haldy knih až za tisícové částky)

cenově dostupné koleje, žádné hostely na úkor studentů, kteří pak musí dojíždět z větší dálky, stavbu nových kolejí.

systém dopravních slev pro studenty

zastavit zdražování cen v menzách

posílení studentské samosprávy na VŠ

Budete namítat, kde na to vzít. O tom se dá diskutovat. Hovoří se o vícezdrojovém financování. Myslí se na firmy, na domácnosti, na peněženky studentů. Tomu říkáme ne. Odmítáme podřídit vzdělávání krátkodobým požadavkům trhu. Z tohoto hlediska je diskutabilní i ona Boloňská deklarace. Odmítáme redukovat člověka pouze na "flexibilní pracovní sílu", "imaginární lidský zdroj" ždímaný firmami z jediného hlediska - maximálního zisku, tedy z hlediska minimalizace nákladů (Krátkodobé požadavky trhu dnes - projevují se katastrofálním nedostatkem studentů technických směrů a přeplněností VŠ humanitních a ekonomických směrů). Preferujeme dlouhodobé koncepce vývoje směrů a potřeb společnosti, dlouhodobou koncepci vzdělávání a celoživotní vícestranný rozvoj člověka. (Což znamená, že si nemyslíme, že celoživotní vzdělávání znamená, že podle požadavků té či oné firmy bude člověk měnit x za život povolání, které spolu vzájemně nebudou takřka vůbec souviset… Celoživotní vzdělávání je pro nás kvalitativní postup člověka, obohacování jeho znalostí o nové objevy, metody, prohlubování a rozšiřování jeho vědomostí apod., který se tedy neměří kvantitou sebraných základů řady oborů v rychlokurzech).

V prvé řadě se domníváme, že VŠ nesmí být financovány podle počtu hlav (tedy i v případě školného - školné by mělo jít do rozpočtu a bylo by přerozděleno, v současné novele VŠ zákona by např. podle nás neměl být na platící studenty v rámci celoživotního vzdělávání dáván příspěvek apod.). Za další se domníváme, že je třeba navýšit rozpočet na školství. Na úkor sanací bank, rozpočtu na armádu, který je jako jediný závazně stále zvyšován (tedy na úkor nefunkční munice, nadzvukových stíhaček, pochybných dobrodružství "pod praporem humanismu a svobody" apod.), postupně dále třeba změnou daňového systému (přesun zátěže z nepřímých daní na přímé - mimo ekologických a "zdravotních" - tedy přesný opak toho, co požaduje EU a co vede k rostoucí bipolaritě ve společnosti, daň ze spekulací, z TNC) atd.

Autor je členem iniciativy SOS student.