Velikonoční pozdrav čtenářům Britských listů !
Velikonoční mrskání dívčích prdelek, je v jistém ohledu česká zlidovělá forma soft-porn. Podle některých národopisných pramenů je dokonce ideální, když dívčí zadeček je pokud možno obnažený bez kalhotek. V některých chudých a mravně uvolněnějších usedlostech zemí českých (kterých bylo údajně jako maku) prý dívky neměly v ten den pod sukénkou nic a velmi radostně zahřívaly vodou polité mládence v nejbližším seníku ( už slyším "svatou" trojici Pařík, Pecina, Tomek, jak se ošívají nad podjatostí a neznalostí intimního prostředí českých panen ). Tento eroticky rozverný rituál mrskání (zejména ve středověku označován věřícími jako "mrňouskání" a slovo "mrňous" se ostatně dochovalo do dnešní doby jako slangové označení nového potomka) byl ovšem silně diskriminační, neboť tlusté a nehezké děvečky odcházely brekotem a s rozbitou zadnicí jen domů a nebo končily v neromantické náruči nejchlípnějších pohunků pod rouškou tmy na prašných cestách.
Podle dochovaných záznamů bývalého vlastivědného a uměnovědného spolku Jan Žižka v jihočeském Hrachovišti, se prý spárovaná a podnapilá mladá čeládka vydávala s ukradenými panskými povozy na noční jízdu třeboňskými blaty.
Zdá se proto, že nejen Casanova ale také Markýz De Sade a zřejmě i Jan Svěrák nacházel u nás řadu funkčních inspirativních podnětů. Přitom není složité odhadovat, proč Sade nutil ženy jíst při svých orgiích místo vajec anýzové bonbóny, které přece jen nezabíraly v jejich žaludcích tolik místa, zatímco efekt byl podobný.
Pohanský zvyk velikonočního mrskání zřejmě nemá v Británii ani ve světě tradici a zůstává toliko naší lidovou zvyklostí. Již Česká obrozenecká národopisná společnost byla přesvědčena, že lidové tradice v Čechách obohacují světovou kulturu, nicméně k jejich úplnému pochopení je třeba narodit se alespoň v českém pohraničí.
Velikonoční pozdrav všem čtenářům Britských listů posílá z Prahy "Čech"
Jan Paul
