Super Klaus
I jestliže není list Super politickým nástrojem pro předvolební kampaň ODS - což tvrdí zvěsti, šířící se Prahou - Václav Klaus musí být v každém případě velmi rád, že ty noviny začaly vycházet. Nejenom, že byl Klaus přítomen na rautu, uspořádaném při příležitosti založení listu Super (byl snad také na mejdanu, uspořádaném při příležitosti založení deníku Blesk?) , ale také se vyskytl na jeho stránkách hned první týden - v prvním rozhovoru, oznámeném na první straně. Kdyby měl deník Super každodenní, týdenní, nebo prostě nějakou pravidelnou stránku pro rozhovory, bylo by to samozřejmě přirozené, že by se na ní octl jeden z hlavních politiků české politické scény. Anebo kdyby se onoho dne vyskytla nějaká zvláštní zpráva, spojená s Klausem, bylo by také přirozené, kdyby byla ta událost analyzována prostřednictvím rozhovoru s ním.
Avšak jestliže není vydavatel deníku Super nikým méně než bývalým Klausovým finančním poradcem a noviny jsou spojeny s televizí Nova, je to v minimálním případě podivné. Zvlášť když čtete otázky, jako je ta o tom, jak s ním KDU-ČSL nechtěla spolupracovat, obohacené dodatečným komentářem reportéra: "Myslíte si, že tyto animozity ztratily časem na váze a že se budou politické strany před volbami a po nich chovat RACIONÁLNĚJI?"
Anebo si povšimněte ódy na profesionální schopnosti pana Klause: "Jaké je to, když musíte jako předsedající schůzi velmi často umravňovat dvě stovky dospělých ctihodných zákonodárců jako školáčky ze základky? Využíváte své zkušenosti přednášejícího na vysoké škole?"
A dále: jak málokdy se přece stává, že Klaus poskytuje interview, aniž by se při tom choval ironicky a vypadal, že je hluboce znechucen primitivností otázek, je to obyčejně rozčilení, které je v rozhlasových a televizních rozhovorech slyšitelné v jeho hlase? Jak často dochází k tomu, že si Klaus nestěžuje na to, jakou dostal otázku? No, v deníku Super Klaus dokonce novináře, kteří s ním dělali rozhovor, pochválil! (byl to David Soukup a pomáhal mu Jiří Kouda), protože druhá otázka cituje jeho výrok "systém koaličních vlád se vyčerpal".
Na titulní straně listu je střízlivá fotografie Klause, s rukou na ústech, jako by přemýšlel, s vážným, angažovaným výrazem. Uvnitř listu je obrovský titulek "Zeman je marxista, Špidla leninista", což nepřekvapuje v bulvárních novinách, ale je to také velmi typické pro Klausovu strategii - znovu chce používat onu kartu "buď já nebo komunismus".
Vzhledem k tomu, že jsem z Brazílie, nevím, jestli zde, když někdo o někom řekne, že je marxista nebo leninista, to vyvolává stejné pocity jako v mé kultuře, kde platí, že marxista je komunista, hlásící se k ideálu společnosti rovných lidí, kdežto leninista je revolucionářem ruského stylu, někdo, kdo chce moc, neusiluje ani tak o utopii.
Klaus ví, že může dokonce i Zemana pochválit, jestliže bude chtít (neudělal to), protože nebude pro něho v příštích volbách soupeřem. Avšak musí vytvořit dojem, že je Špidla ještě horší než Zeman, protože propaganda z ČSSD chce vytvořit přesně opačný dojem, že je Špidla pragmatický intelektuál, který bude méně urážet novináře jiskrami imaginativně urážlivé mnohomluvnosti. Klaus řekl, co chtěl: žádná nová ČSSD neexistuje, jsou to jen komunisté, kteří si hrají na sociální demokraty.
A co ten popisný odstavec, napsaný způsobem, který mi připomíná metody, jimiž charakterizovala oficiální brazilská média (za vojenské diktatury) v sedmdesátých letech své spolupracovníky: "Má šestnáct čestných doktorátů, napsal 22 knih a patří mezi nejlépe oblékané politiky, nemluvě o jeho vyhlášené zálibě v kravatách"?!
Mám pocit, že by se Klausovi deník Super líbil, i kdyby nebyl na jeho straně, už jen proto, že zastrašuje první dámu, která, ať už vyvolává ve veřejnosti jakkoliv záporné pocity, by musela být mistryní převleku, protože musí být asi dost obtížné Havla podvádět, máte-li kolem sebe desítky členů ochranky, novinářů i ostřížů z řad veřejnosti.
Klause by také mělo potěšit, že deník Super netiskne program okruhu ČT 2 před 16. hodinou nebo po půlnoci. Někteří by mohli argumentovat, že ČT 2 je pro intelektuály, kteří si v žádném případě deník Super kupovat nebudou. Ale TV3 není pro intelektuály.
TV3 je dost lidová stanice, a přesto deník Super taky tiskne její program jen částečně. Že by to byla náhoda? No, TV 3 je nakonec sledovatelná jen v Praze a v některých regionech, řeknou mnozí a zapomenou, že je k dispozici i jinde, na kabelu. Dalším argumentem může být, že ČT 2 a TV 3 mají velmi malou sledovanost. Ale Prima má často menší sledovanost než ČT 2, a tak by si raději měli vymyslet lepší výmluvu.
Faktem je, že deník Super bezostyšně prosazuje partikulární zájmy, zájmy Vladimíra Železného (přečíst si na straně dvě zprávu z jeho tiskové konference je jako přečíst si jeho tiskové prohlášení)a zájmy ODS.
Každý sdělovací prostředek však hájí zájmy svého vlastníka. Konec dvacátého století přinesl široce přijímanou zásadu, že by vlády neměly diktovat, jakým způsobem má být prezentováno zpravodajství, že vlády nesmějí šířit vlastní propagandu. Avšak tu moc jsme zprivatizovali a namísto jedné mocenské skupiny tu máme větší počet menších diktátorů, jejichž právo manipulovat veřejnost nevzniklo v důsledku politického puče, ani v důsledku toho, že stojí v čele armády, ale v důsledku toho, že mají v bance tlusté konto. Alespoň existuje větší rozmanitost lidí, kteří se podílejí na výběru toho, co a jaké informace mají být publikovány. Existují ale určité typy, které zbohatly natolik, že si mohou vytvořit vlastní sdělovací prostředky. A proti tomu není nápravy.
Když je manipulace mírná, anebo zůstává jen mezi řádky, můžeme to tolerovat. Je-li manipulace simplistní, no, co máme dělat, věří-li masy každé blbosti?
Na rozdíl od přesvědčení editora Britských listů, který si myslí, že zpravodajství Jany Bobošíkové během televizního vzbouření nelze posuzovat jeho chybami, protože to způsobil nedostatek lidí, vánoce a nedostatek přístupu k technice, myslím si, že - alespoň když její zpravodajství neinformovalo o tom, že parlament vyzval Hodače k rezignaci - nelze to omluvit, protože o tom jistě věděli, stejně jako celý národ. Takže to byla klasická manipulace zpravodajství ve snaze zalíbit se vedení.
Jde o to, že taková hrubá propaganda je průhledná. (To neznamená, že druhé Události byly nestranné, Čulík to umí vysvětlit lépe než já.)
Otázkou je, jestli bude deník Super vypadat tak, jak pro mnoho lidi vypadalo "legální" zpravodajství ČT během vánoční vzbouřenecké krize - jako otevřené zpravodajství pro ODS. A bude se to vyrábět tak citlivě, že si toho čtenáři povšimnou, nebo ne? Možná že mám jen přehnané obavy.
Poznámka JČ: V žádném případě nezbavuji Janu Bobošíkovou odpovědnosti za propagandistické vysílání zpravodajství během vánoční krize. Zjistil jsem však, že Jana Bobošíková neměla během přípravy tohoto vysílání v podstatě vůbec možnost stát mu editorsky v čele: byla plně zaměstnána naléhavými technickými a organizačními záležitostmi. (Pavel Bobošík: "My jsme vůbec neměli na ty Události vliv a když jsme viděli Dušicu, šli jsme do kolen.") Pokud tomu rozumím, propagandističnost vysílání Bobovize bylo důsledkem vlastní iniciativy spolupracovníků Bobošíkové, lidí většinou nepříliš profesionálních, kteří nedokázali uplatnit v době krize princip nestrannosti a nezávislosti, stejně jako ho ve svém vysílání neuplatňovali vzbouřenci.
