Jan Ruml a lustrace

Josef Havránek

Jan Ruml nedávno prohlásil, že se přestane vyjadřovat k zveřejňovaným informacím o podivném přístupu Ministerstva vnitra k vydávání lustračních osvědčení. I když to není originální, tento postoj zaujal před lety Miloš Zeman v průběhu bamberské aféry, je nutno takové rozhodnutí uvítat, neboť jeho přemíra protiřečících si prohlášení v této kauze překročila míru dobrého vkusu.

Ruml sázel na naprostou ztrátu paměti veřejnosti. Nicméně, těžko jde zapomenout jak náměstek ministra vnitra Ruml, těsně před volbami odhalil spolupráci lidoveckého kandidáta Bartončíka s STB. Můžeme tento čin po letech hodnotit s nejrůznějším výsledkem, ale nelze uvěřit, že tento náměstek federálního MV a později ministr vnitra o lustracích dohromady nic nevěděl a ani neměl potřebné kompetence.

Trapné kličkování a zatloukání není na naší politické scéně nijak mimořádné. Za pozornost stojí, že se tak chová člověk, který se od začátku své politické kariéry tak razantně ohání morálkou a pravdou.

V aféře falešných lustračních osvědčení nehrál Jan Ruml patrně žádnou ďábelskou roli. S největší pravděpodobností se jednalo o  jistou nekompetentnost a lajdáctví. Je paradoxní, že právě neadekvátní reakce a nedůstojné sebeobhajování této téměř lapálie zruinovaly u podstatné části veřejnosti Rumlův morální kredit.

Popisovanou ztrátu morálního kreditu však nelze hodnotit jako významnou škodu, neboť jsem přesvědčen, že již po t.z. sarajevském atentátu byl Rumlův morální kredit prakticky nulový…