Samet spíše smirkový a špinavý
"Senzační" odhalení falešných lustračních osvědčení pro pracovníky vojenské rozvědky, rozvířené ministrem Grossem, nemá samo o sobě velký význam. Ta věc se stala před velmi dlouhou dobou a valná většina neprávem zvýhodněných osob již dávno nepůsobí na místech, na nichž bylo kladné lustrační osvědčení nutné. Není navíc známo nic o tom, že by tito agenti STB ve službách rozvědky způsobili nějakou škodu. Nicméně zasazena do historického kontextu vypovídá tato historka o "čistotě" smirkového sametu, jímž si tehdy ještě poměrně jednolitá skupina lidí kolem vedení Občanského fóra vybrušovala cestu k upevnění moci.
Stejní lidé, kteří buď nařídili nebo aspoň mlčky strpěli vydání falešných pozitivních lustračních osvědčení více než stovce agentů STB, na druhé straně využili negativní lustrace k odstřelení některých politicky nepohodlných osobností. Hlásajíce zásadu "padni komu padni", ve skutečnosti měřili každému jinak, jak se jim to hodilo. Například využili lustrace jako součást nečisté kampaně proti nekomunistickým stranám bývalé Národní fronty. Ty zřejmě vadily Občanskému fóru více než samotná komunistická strana. Byly pro ně nežádoucí konkurencí v boji o přízeň voličů, protože měly vybudovanou síť sekretariátů, členskou základnu a disponovaly určitým počtem politicky vzdělaných funkcionářů se zkušenostmi z komunální politiky. K jejich zostuzení měl mimo jiné sloužit útok na jejich veřejné představitele a k tomu se hodily lustrace. Politickou scénu tak museli opustit nejen František Bartončík, předseda Čsl. strany lidové a vážný uchazeč o funkci předsedy vlády, jehož případ je stále občas vzpomínán a veřejnosti znám, ale také František Reichel, lidovecký ministr-předseda federální komise vědeckotechnického rozvoje nebo Oldřich Burský, místopředseda federální vlády, představitel Československé strany socialistické ve vládě národního porozumění. Na druhé straně pokus o odstřelení Stanislava Devátého zveřejněním jeho údajného vázacího aktu s STB skončil odchodem jeho šiřitele, předsedy Zemědělské strany prof. Františka Trnky, z funkce náměstka federálního ministra hospodářství po pouhých čtyřech týdnech působení.
Aby mi nebylo špatně rozuměno: nezastávám se "odstřelených" politiků, poukazuji jen na to, že již tehdy se v našich současných politických elitách zrodil zvyk hlásat vznešené zásady, ale v praxi jednat podle pravidla "účel světí prostředky" . V případě chování Jana Rumla lze vidět souvislost mezi jeho tehdejším dvojznačným postojem k lustracím a pozdější zákeřnosti útoku na Václava Klause.
Halasné zveřejnění oné záležitosti v době, kdy ji nelze ani napravit, ani potrestat, patří rovněž do škály drobných špinavostí, jež zdobí náš politický život. Není asi náhodou, že k němu ministr vnitra přistoupil právě v době, kdy je vystaven veřejné kritice za nepravosti svých podřízených. Vzhledem k blížícím se volbám se dostal do nepříjemného postavení a rychle si uvědomil, že nejlepší obranou je útok. Vyvolání hluku kolem staré lustrační aféry již dnes agenty STB nepoškodí a nepohněvá, ale vhodně poslouží k odpoutání pozornosti. Nejde tedy o zásady, ale o laciný předvolební trik.
