Zničí Microsoft internet?
Firmy AOL a Microsoft jsou rozhodnuty zničit ducha nezávislosti na internetu. Je veškerý odpor marný, ptá se Scott Rosenberg, editor časopisu Salon.
Jsou chvíle, píše Scott Rosenberg, kdy sedím u psacího stolu, dívám se, jak se můj počítač naplňuje spamem a myslím si: Tak se nám to skutečně podařilo! Vybudovali jsme internet a vytvořili jsme tak nejefektivnější prostředek v lidské historii pro reklamu na zvětšení penisu a pro organizátory nigerijských finančních podvodů.
Jak se spam množí, připomíná nám, jak stále životná je původní myšlenka internetu jako anarchie bez centra a bez hranic - jako médium, kde si může každý šířit šokující lži nebo krást kolektivní zdroje, protože kdo jim v tom zabrání? Každý nový spam je iritujícím připomenutím této skutečnosti. Internet se vymkl jakékoliv kontrole.
Až na to, že je to jinak. Asi před čtrnácti dny jsem dostal, mezi spamy, vyzývajícími mne, abych "se stal svým vlastním šéfem" a mezi nabídkami na "bylinkovou Viagru" několik skutečných e-mailů od přátel a kolegů, kteří mě upozornili na tutéž zprávu: "Čtyři internetové servery," zněl její titulek, "ovládají polovinu veškerého času, který lidé tráví připojením na síť".
Panebože! To je mediální koncentrace! Znamená to, že se celý internet zredukoval jen na America Online, Microsoft, Yahoo a Napster?
Samozřejmě, pohlédnete-li na tu zprávu podrobněji, najdete v ní celou řadu nedostatků. Přesto však víme, že se nadvláda nad internetem velmi rychle koncentruje. Jistě, pořád je ještě možné, aby si kdokoliv založil nový internetový server. Ale po krajině leží množství mrtvol nezávislých pokusů založit si internetový podnik, protože divoká anarchie internetu se rychle proměňuje v jediný konflikt - konflikt mezi AOL a firmou Microsoft. AOL ovládá seznam uživatelů internetu a velkou část obsahu, Microsoft ovládá operační systém pro spotřebitele a prohlížeč. Anarchie? Vůbec ne - je to bipolární studená válka, která se vede prostřednictvím softwarových norem a právních sporů a marketingových kampaní.
Ve skutečnosti čelí dnešní internet - v nynějším deprimujícím létě roku 2001 - sedm dlouhých let po první vlně jeho popularity - paradoxní a matoucí slepé uličce. Je stále příliš anarchický natolik, aby se z něho dala vytvořit elegantní, pohodlná, profesionální služba prvního řádu, ale zároveň přichází o onen životně důležitý kvas rozrůzněnosti - dostává se pod šedou nadvládu korporací.
Máme tak dva nejhorší výsledky: internetový chaos a zároveň monopolni konsolidaci.
Jinými slovy, prohráli jsme.
Jak jsme my - uživatelé internetu, jimž byly přislíbeny vyhlídky na individuální moc a na obnovu politického a kulturního vyjadřování - skončili v takové slepé uličce? Máme-li být schopni na toto odpovědět, musíme se vrátit ke kořenům nynějšího internetu, do opojných dnů roku 1994 a 1995.
Proč byla ta doba tak vzrušující? Poprvé v naší zkušenosti alespoň na okamžik vytvořilo rozšíření internetu rovný přístup k distribuci médií. Otevřený design a otevřené normy webu znamenaly, že vydavatelé všeho druhu nemuseli mít starosti, jak publikovat, stačilo prostě své materiály dát na internet a ten, kdo měl internet, k tomu hned získal přístup. Nebylo nutno platit za skladování ani za vysílání, anebo platit regulátorům, aby vám rezervovali vysílací spektrum, anebo mít starosti, jestli náhodou nezačnou řidiči nákladních automobilů stávkovat. Internet nezlikvidoval náklady na distribuci (ještě je pořád nutno platit za servery a za přenosové pásmo), ale dramaticky je snížil, a tak realizoval do jisté míry myšlenku, že "každý člověk se může stát vydavatelem".
Ovšem výraz "vydavatel" obsahuje široké spektrum, od podniku AOL Time Warner až po každého místního studenta, který se naučil html. Jak internet zkolonizovali komerční vydavatelé a zároveň začali materiál vydávat i soukromí jednotlivci, vznikly dvě radikálně odlišné vize účelu a hodnoty internetu. Tradiční mediální korporace, které považovaly internet za hrozbu, i nové komerční podniky, které jej považovaly za podnikatelskou příležitost, sdílely jednu perspektivu: Internet se musí stát bezpečným místem pro vydělávání zisků. Naproti tomu soukromí vydavatelé byli nadšeni novou lehkostí, s níž mohli vydávat informace, od osobních triviálních podružností až po zprávy, které se pak dostaly do čelných titulků novin, a o peníze se příliš nestarali.
V žádném jiném médiu nedošlo k tak těsnému propojení "profesionálních" a "amatérských" vydavatelů. Avšak oba tábory zapomínaly na důležitá fakta: Amatéři nevnímali, že jejich "publikování zadarmo" je silně dotováno rozsáhlými investicemi kapitalistů do internetové infrastruktury. O těchto investicích se většinou prokázalo, že nepřinesly zisky, a tak už přestaly plynout. Profesionálové mezitím hovořili o projektech týkajících se obrovského růstu užívání internetu, aniž by si přiznali, že velká část tohoto provozu jsou soukromé e-maily a návštěvy (erotických) stránek Britney Spearsové, z čehož ani jedno nemůže vyprodukovat zisky.
V důsledku této dynamiky vznikl dnešní internet. Internet se stal laboratoří pro velké mediální společnosti a pro technologické firmy na zkoušení nového softwaru a nových podnikatelských modelů za relativně malého rizika a malých nákladů. Většina sedmileté historie internetu je kronikou selhání těchto pokusů.
Spousta idealistických předpovědí se nesplnila. Představa, že by internet mohl vyvolat renesanci nezávislého vydavatelství, rychle selhala tváří v tvář tvrdým pravdám. Ano, je lehčí a levnější dát do provozu internetový server než tisknout noviny nebo časopis nebo založit televizní stanici, ale novinářská práce a žurnalistika pořád ještě stojí peníze. A jakmile vytvoříte svůj internetový stánek, ještě pořád si musíte vypracovat způsob, jak přimět lidi, aby váš stánek našli.
Není důvodu, proč by internet nemohl ve středním prostoru mezi Velkými Médii a amatéry i nadále podporovat kvetoucí pole nezávislých profesionálních vydavatelů - pokud ještě poskytnete tomuto dosud nerozvinutému poli čas se rozvinout. Uživatelé internetu nakonec přijmou nutnost platit předplatné za ty informace, kterou budou opravdu chtít
Jedno znepokojení však v tomto optimistickém scénáři existuje. Jak spolu budou Microsoft a AOL i nadále podnikatelsky válčit, budou se obě tyto firmy pokoušet přivázat si k sobě pevně zákazníky a zamezit přístup konkurenci. Velký počet uživatelů internetu - včetně mě - si myslí, že by bylo dobré, kdyby se navzájem během té války oba tito mediální giganti navzájem ochromili. Potíž je, že to zřejmě ohrozí i lidi kolem - a mohlo by to zlikvidovat celý internet.
I když žádná jednotlivá firma dosud nedokáže internet zcela ovládnout, AOL i Microsoft by přesto už nyní dokázaly způsobit síti i jejím uživatelům hodně škody. V současnosti se Microsoft snaží zmenšit drtivý náskok společnosti AOL v počtu internetových subskribentů, a tak největší potíže působí právě Microsoft. Vzhledem k tomu, že Microsoft ovládá operační systém a internetový prohlížeč, který používá největší množství uživatelů, snaží se přizpůsobovat svůj software tak, aby nasměrovával uživatele na jeho vlastní stránky a své vlastní podniky. Microsoft tomu říká "inovace" a "integrace" a americký právní systém to charakterizuje jako "monopolní chování" a "porušování antitrustových zákonů".
Jak se Microsoft připravuje vydat novou masovou verzi Windows, XP (ta, bizarním způsobem, odkazuje na Jimiho Hendrixe, neboť XP má znamenat "Experience"), ukázalo se, že zahrnuje nové provokativní ukázky "integrace". Nejvíce šokující "inovací" jsou tzv. "Smart Tags" - je to nástroj, automaticky včleněný do balíku Office XP, který automaticky dodává nové linky do dokumentů. Vy si ale nemůžete zvolit, kam na internetu ty linky budou odkazovat - určuje to firma Microsoft.
To vyvolává velké znepokojení. Editoři internetových stránek se právem obávají únosu svých textů, majitelé serverů se právem obávají, že jim bude ukraden jejich byznys. Jako příklad, představte si, že u předchozího odstavce vytvoří "Smart Tags" automatické odkazy u slova Jimi Hendrix na internetový obchod firmy Microsoft, kde se prodávají Hendrixovy desky, případně u zmínky o "porušování antitrustových zákonů" bude automaticky generován link na zaujatou definici této věci od firmy Microsoft.
Microsoft nyní chabě breptá, že Windows XP ještě nejsou dokončeny a že Smart Tags nebudou vypadat jako jiné linky a možná bude lze je vypnout. Avšak hlavní argument je i nadále platný: Microsoft si určuje novou cestu pro svou technologii tak, aby rozhodovací pravomoci ohledně obsahu a byznysu hrály Microsoftu do rukou.
Passport je projekt firmy Microsoft, v jehož rámci firma získá číslo vaší úvěrové karty a vaše osobní informace - důsledkem toho bude, že Microsoft získá podíl na zisku z transakcí prostřednictvím úvěrových karet. Jakmile se všichni budeme muset zaregistrovat do systému Passport, protože budeme muset zaplatit Microsoftu subskripční poplatky za jeho nový operační systém, systém Passport bude všudypřítomný a nebude možno se mu vyhnout - s výjimkou těch uživatelů internetu, kteří přestanou používat systému Windows a přejdou na operační systém invovaných počítačů Apple anebo do svobodné domény Linuxu, což poslední dobou činí stále více odvážnějších duší.
Microsoft se už dlouho snaží "odříznout zdroj kyslíku" svým konkurentům. Dnes tvoří firma AOL - se svými desítky milionů subskribentů - atmosféru onlinového světa.
Než se začneme ptát, jestli by AOL a Microsoft mohly skutečně ovládnout internet, musíme definovat, co máme na mysli slovem "ovládnout". Bylo by možno ovládnout svobodu projevu - právo jednotlivce napsat či říci, co chce. Pak existuje svoboda přístupu - zda se budeme i nadále schopni po síti navzájem najít. A pak existuje moc nad schopností vydělávat internetem peníze.
Pokud půjde mezi firmami AOL a Microsoft hlavně o boj o schopnost vydělávat internetem peníze, většinu uživatelů internetu to nebude příliš zajímat. Bude to však daleko zajímavější, jestli se konflikt rozšíří i do těch dvou druhých kategorií. Kontroverze ohledně "Smart Tags" ukazuje, jak bude vypadat vláda nad svobodou projevu na internetu - proto to vyvolalo tolik protestů. Čím více spolu budou firmy AOL a Microsoft bojovat o subskribenty, tím více budou uzavírat vstupy a výstupy a svou říši budou proměňovat ve vlastní, uzavřené, soukromé království. Ve světě okamžitých zpráv už v současnosti není možné, aby si subskribenti konkurenčních firem AOL a Microsoft spolu navzájem vyměňovali esemesky. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby se konkurenční boj rozšířil i na e-mail.
Vůbec to není obtížné si to představit - tak totiž vypadal komerční internetový svět před rokem 1994. Kouř z nynější války AOL - Microsoft zastírá tajnou agendu, kterou obě firmy nepřiznají: Nemají rádi internet - a záporný postoj k internetu měly vždy.
Microsoft MSN a AOL byly dvě uzavřené, soukromé sítě, když se radikálně rychle rozšířil internet a donutil je změnit své podnikatelské plány. Microsoft obrátil svou bitevní loď proti Netscapu a firma AOL snížila své poplatky za připojení k internetu.
Obě firmy by byly daleko spokojenější, kdyby neexistoval otevřený internet - kdyby existoval svět, kde by publikovaly informace a vybíraly od lidí za přístup k nim poplatky. Před sedmi lety donutila AOL a Microsoft otevřít své soukromé sítě moc lidí zespoda. V současnosti by se obě firmy chtěly pokusit vrátit hodiny zpět do doby před sedmi lety. Pokud se o to pokusí příliš tvrdě, ti, kterým záleží na přežití nezávislého internetu budou hlasovat nohama a peněženkami - a odejdou od těchto firem pryč. Pokud to neučiní, bude to konec internetu.
