Britské listy

Poněkud bez povšimnutí médii zůstala překvapivá zpráva, že ředitel Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavel Zelený v pátek rezignoval na svoji funkci, do které byl ministrem školství okamžitě jmenován jeho nástupce Petr Sak. Co je za touto neobvykle náhlou výměnou na důležitém postu?

Deus ex machina s bohatou minulostí

Oficiální tiskové sdělení ministerstva školství přineslo jen velmi strohou zprávu o více než překvapivé výměně na postu ředitele nepochybně největšího výzkumného ústavu, který je přímo řízenou organizací ministerstva, spolu krátkým životopisem nového ředitele, který nastoupil do funkce ihned po svém jmenování:

“Doc. PhDr. Petr Sak, CSc., se narodil v roce 1945. Je absolventem Fakulty sociálních věd a publicistiky UK. V letech 1969-1990 postupně působil na Pedagogické fakultě UK, Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a Sociologickém ústavu ČSAV. V letech 1991 až 1993 pracoval v Institutu dětí a mládeže MŠMT jako vedoucí výzkumného a informačního střediska. Do května letošního roku přednášel v Ústavu bezpečnostní vědy a celoživotního vzdělávání Policejní akademie ČR. Je autorem řady vědeckých publikací.”

Neméně bohatá politická minulost v jedné dříve populární straně s nářadím ve znaku již v moderně koncipovaném životopisu uvedena není. Stejně tak zůstává utajeno, co je skutečným důvodem rezignace dnes již bývalého ředitele ústavu. Výměna ale patrně signalizuje, že Ústav pro informace ve vzdělávání se vydává na novou cestu. Není ovšem jasné, zda je to cesta podstatně větší loajality k ministerstvu školství, nebo většího důrazu na odborné a manažerské kvality.

Ostatní ředitelé výzkumných ústavů, přestože se s ÚIV spolupodílejí na mnohamilionovém projektu státních maturit, byli uvedenou zprávou v pondělí zaskočeni stejně jako kterýkoli jiný čtenář ministerských webových stránek. Jejich spontánní reakce svědčí o poněkud tajuplné zákulisní hře, s jejichž pravidly se je nikdo z ministerstva nenamáhal seznamovat.

V křesle ředitele největšího výzkumného ústavu školského resortu však každopádně sedí nový člověk, o jehož odborné erudici nemůže být příliš pochybností. Je v mnoha směrech známou osobností, která je vzpomínána nejen v Ústavu pro filozofii a sociologii, ale i Sociologickém ústavu ČSAV. Veřejnosti jsou však známy spíše jeho sociologické studie, z nichž nejznámější je Mládež a kriminalita.

Výzkumný Goliáš mezi trpaslíky

Téměř dvousetčlenný tým pracovníků Ústavu pro informace ve vzdělávání je ve srovnání s ostatními výzkumnými ústavy skutečným kolosem. Sběr, analýza a interpretace statistických informací o vývoji českého školství je jen součástí jejich dlouhodobých úkolů. V současné době se Mezinárodní asociací pro hodnocení výsledků ve vzdělávání (IEA), která zaštiťovala rovněž výzkum čtenářské gramotnosti. Poslední výzkum - program zaměřený na evaluaci výsledků u žáků (PISA) - zajišťuje ÚIV ve spolupráci s .Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).

Ústav se podílí se na tvorbě informačního zázemí v oblasti vzdělávání pro potřeby odborníků, státní správy a široké veřejnosti, zpracovává prognózy dalšího vývoje vzdělávacího systému a zastupuje Českou republiku v mezinárodních informačních systémech v oblasti vzdělávání v rámci Evropské unie, OECD, UNESCO. Součástí ÚIV je i Státní pedagogická knihovna Komenského, což je veřejně přístupná vědecká knihovna zaměřená na pedagogiku, školství a společenské vědy.

Pavel Zelený byl nepochybně motorem všeho, co hýbalo děním ve školství v posledních pěti letech. Vzpomeňme například Sondy MATURANT 1996 - 1999 nebo neméně populární program SET inspirovaný britským projektem uvádějícím žebříčky nejkvalitnějších škol.

Nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo být ještě lépe

Krédo Pavla Zeleného, které se skvělo na webových stránkách ÚIV v angličtině - It was never so good that it could not be better (Nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo být ještě lépe) - má nyní trpkou příchuť jablka poznání, že doba se mění a s ním i židle, na nichž teď sedí najednou někdo jiný. Odchod Pavla Zeleného z vedení ÚIV, který má pro veřejnost přijatelnou podobu dobrovolné rezignace na funkci, však nutně vyvolává řadu otázek.

V souvislosti se státními maturitami, které jsou součástí školského zákona, se nabízí otázka, kdo převezme funkci generálního manažera před dvěma lety vytvořeného Centra pro reformu maturitních zkoušek. To bylo zřízeno se souhlasem ministerstva školství třemi výzkumnými ústavy (ÚIV, VÚP, VÚOŠ - nyní NÚOŠ) a do jeho čela se v nedávné době postavil po nevydařeném výběrovém řízení samotný ředitel Zelený. A kdo se stane ředitelem plánovaného Státního maturitního centra v Jeruzalémské ulici, které by mělo zahájit svou činnost na přelomu tohoto roku? Kdo je ve smyslu březnového inzerátu ÚIV, hledajícího pracovníky do klíčových funkcí top managementu, tou pravou osobností, která má vysoké pracovní nasazení, prokazatelné zkušenosti s řízením velkých organizačních jednotek, houževnatost, ”tah na branku”, loajalitu a dynamickou osobnost?

Bylo to předem dohodnuté, říká Matějů

Ihned v pondělí po zveřejnění tiskového sdělení ministerstva školství o rezignaci Pavla Zeleného na funkci ředitele ÚIV, reagoval poslanec Petr Matějů (US), přestože je v těchto dnech na služební cestě ve Francii, a na přímý dotaz reagoval slovy: “Vůbec mne to nepřekvapilo.” Výměna ředitele ÚIV byla podle Petra Matějů připravována již několik týdnů především z iniciativy tiskové mluvčí a poradkyně ministra Vladimíry Al Malikiové. “Muselo se to nutně stát, protože ředitel Zelený byl již delší dobu ministerstvu školství trnem v oku.” Nejvyšší resortní úřad byl především nespokojen se skutečností, že Ústav pro informace ve vzdělávání zveřejňoval řadu objektivních informací, které nekorespondovaly s politickou linií sociálně demokratického ministra školství Eduarda Zemana, a opakovaně publikoval informace, které ministerstvo předem neschválilo nebo o kterých mělo pocit, že příliš neodpovídají jeho současné politice. “Bylo to předem dohodnuté a ředitel Zelený byl k rezignaci více méně přinucen. Nejvíc mne ovšem mrzí, že Pavel Zelený se nenechal vyhodit a odstoupil ze své funkce sám”, uvedl ve svém rozhovoru z Paříže poslanec Matějů.

Petr Matějů současně také reagoval na jmenování doc. Petra Saka do funkce nového ředitele Ústavu pro informace ve vzdělávání, když řekl: “Pana docenta znám ze Sociologického ústavu a zejména jeho svazácká a komunistická minulost je jedním z nejlepších předpokladů pro jmenování do nové funkce. Nemohli opravdu zvolit lépe. Teď už bude filtrování informací o vývoji a kvalitě českého školství opravdu dokonalé. Kontrola nad informacemi je teď plně v rukou ministerstva školství.” Jak už to v životě bývá, nelze odhlédnout ani od osobních vazeb, které v mnoha případech nejen spojují řadu vlivných lidí, které jsou v mnoha případech určujícím faktorem řady personálních změn na vysokých funkcích ve státní správě. Velmi těsné spojení tiskové mluvčí a poradkyně ministra školství s docentem Sakem bylo podle poslance Matějů utuženo zejména v dobách jejich stranicko-svazáckých aktivit před rokem 1989, které jsou jedním z pevných článků spojenectví, které trvá, jak také jinak, na věčné časy.

Jak je to vlastně s kontrolou informací ve školství?

Podle poslance Matějů není výměna na postu ředitele ÚIV jen prostou personální změnou, která by byla vyvolána osobním či profesním selháním na straně Pavla Zeleného. “Jedná o systematickou, dlouhodobě plánovanou a promyšlenou snahu o kontrolu informací, která je ve svých důsledcích především útokem na svobodný přístup k objektivním a nezkresleným údajům o vývoji a kvalitě českého školství”, uvedl Petr Matějů. Obavy o přístup k objektivním informacím jsou nepochybně na místě. Tvorba informačního zázemí v oblasti vzdělávání pro potřeby odborníků, státní správy a široké veřejnosti, zpracovávání krátkodobých a dlouhodobých prognóz vývoje vzdělávacího systému nejsou totiž jen věcí samotného ministerstva školství, ale týkají je mnoha tisíců dalších uživatelů. Ve světě informačních technologií je přístup k objektivním informacím nepochybně jednou ze strategických pozic, jejichž kontrola by měla být patrně spíše v působnosti parlamentu než vládního establishmentu.

Důsledky této nepříliš sledované výměny na postu ředitele Ústavu pro informace ve vzdělávání, která byla podle Petra Matějů navozena mimořádným tlakem ministerstva školství na odchod ředitele Pavla Zeleného ze své funkce, budou nepochybně předmětem zájmu nejen jednotlivých poslanců, kteří se hodlají v této věci obrátit na ministra školství s interpelací, ale i školského výboru Poslanecké sněmovny na jeho nejbližším zasedání. Zvažována je údajně i řada dalších daleko razantnějších kroků, které by se měly stát tématem jednání poslanecké sněmovny na jejím prvním podzimním zasedání. V kauze “Zelený” se totiž nejedná jen o osobu bývalého ředitele ÚIV. V rozehrané hře jsou i rizika naznačená poslancem Petrem Matějů, kterým jsou vystaveni všichni, kdo ve školství chtě nechtě působí.

Malá páteční proměna a velké silentium

V tomto směru bylo nepochybně velmi zajímavé získat nejen stanovisko ministerstva školství k nečekané změně na postu ředitele ÚIV, ale i vyjádření samotného odstoupivšího ředitele Pavla Zeleného. Ministerstvo však podle náměstka Műllnera nehodlá názory poslance Petra Matějů v žádném případě komentovat a trvá na oficiálním tiskovém sdělení z minulého pátku, podle kterého “ředitel Ústavu pro informace ve vzdělávání Ing. Pavel Zelený rezignoval dne 22.6.2001 na svoji funkci. Do této funkce byl nově jmenován Doc. PhDr. Petr Sak, CSc.” Nic víc, ale také nic méně, punktum. Verze tiskové mluvčí a poradkyně ministra školství Al Malikiové osvětlující zákulisí nedávné rezignace ředitele ÚIV je ještě tragikomičtější. Hýří totiž barvitým popisem resortní kontroly, která v ÚIV přišla na jakousi strašlivou, ale přesně nespecifikovanou nekalost, po jejímž náhlém odhalení se nenadále hnulo svědomí v hříšném exřediteli Zeleném, a on, byvše se v prsa, s chutí odstoupil. Shodou mnoha šťastných náhod pak toutéž malostranskou ulicí onoho jiskřivého pátečního rána kráčel doc. Petr Sak, CSc., který spatřivše tuto pohnutou scénu, náhle ustrnul a v pohnutí nad osudem bídného hříšníka se uvolil hned a na místě pak převzít nelehkou roli nového ředitele Ústavu pro informace ve vzdělávání. Obsedantní záliba tiskové mluvčí ministra školství Eduarda Zemana v melodramatu literatury devatenáctého století je nepochybně u mladých žen jejího věku jakousi naléhavou potřebou reagující na volání stejně romantické duše. Není pochyb o tom, že z tohoto stavu dříve či později procitne, ale je nepochybně poněkud kuriózní, jestliže mluvčí ministerstva školství se oddává projektivním představám tohoto typu ve svatyni našeho českého školství.

Přestože Ústav pro informace ve vzdělávání je nepochybně vrcholovým pracovištěm, na které se každodenně obrací desítky žadatelů o nejrůznější informace, počátkem týdne byla všechna telefonní čísla ředitelství důmyslně opatřena hlasovou schránkou. Po vytočení mobilního telefonu Pavla Zeleného vás sice vřele uvítá jeho poklidně vyrovnaný hlas, který vás ujistí, jak se strašlivě těší, až vás bude moci zavolat, ale moderátorka ukrytá kdesi v hlasové schránce vám okamžitě sdělí, že bohužel již není prostor pro předání dalších zpráv. Kdesi na Východě kdysi vzniklo velmi frekventované přísloví, užívané v nejprve v sovětské armádě a později i u nás, které praví, že prý “kde není spojení, není ani velení”.

Pohlédneme-li však na sled událostí očima jiných účastníků této výměny stráží u Pandořiny skříňky plné statistických dat a školských informací, proběhl “boj o kontrolu objektivních a nezkreslených údajů o vývoji a kvalitě českého školství” nepochybně za méně dramatických okolností, než by bylo možné předpokládat. Vrcholná scéna “tragického pádu a nového zrodu” byla na hony vzdálena vypjatým situacím klasického řeckému dramatu. Dokonce i kulisy měly spíše podobu staročesky malebného malostranského tržiště. V pátek 22. června ředitel ÚIV Pavel Zelený zvesela vchází na ministerstvo školství, aby tady projednal s prvým náměstkem ministra Jaroslavem Souralem podrobnosti investičního záměru nově se rodícího Státního maturitního centra, které vzniká v rekonstruované budově v Jeruzalémské ulici nedaleko hlavního nádraží. O hodinu později pak vychází z budovy Toskánského paláce již jako bývalý ředitel Ústavu pro informace ve vzdělávání, nicméně však jako prvý designovaný ředitel Státního maturitního centra. Finita la commedia. Není nad to, máte-li v životě na vybranou mezi pádem z okna nebo prostým přestěhováním kancelářských potřeb do jiného objektu nově se rodicí státní instituce. Volba tohoto typu je asi tak stejně komplikovaná, má-li zvolit mezi kaviárem a kýtou ze šílené krávy. Interpretace vývoje současných událostí odehrávajících se v ÚIV se podle mnohých pracovníků CERMAT poměrně přesně potvrdily, neboť mnohaleté krédo odstoupivšího ředitele Pavla Zeleného platí dál v nezměněné podobě. Jen se bude vyjímat se stejnou dokonalostí v jiné státní instituci a na poněkud jiných webových stránkách. Prostě, nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo být ještě lépe. Anyway, it was never so good that it could not be better “Čo bolo, to bolo, terazky som opäť majorom.”