Britské listy

Chceme vyjádřit své znepokojení ohledně klíčových ustanovení "vládního návrhu zákona o svobodě náboženství a o registraci církví a náboženských společností a o změnách v určitých zákonech (zákonech o církvích a náboženských společnostech)", který předložila česká vláda 25. dubna. Zejména jsme znepokojeni, že tento zákon omezí respekt pro právo vyznávat a praktikovat víru tak, jak to definuje Závěrečný dokument KBSE z roku 1989.

Návrh zákona totiž prakticky uvádí v praxi desetiletý zákaz registrace nových náboženských skupin, vyžaduje, aby nové náboženské skupiny informovaly úřady o své činnosti, což je nepřípustným zásahem do jejich soukromí, a zdvojnásobuje počet podpisů, jichž je zapotřebí, mají-li nová náboženství dosáhnout rovného postavení, jaké má nynějších 21 státem uznávaných náboženství.

Po "sametové revoluci" uznaly postkomunistické vlády automaticky 19 náboženství, které uznával komunistický režim. Od ostatních náboženských skupin však bylo požadováno, aby předložily žádost o registraci, která musí mít podpisy alespoň 10 000 lidí. Jen dvěma náboženským skupinám (Svědkům Jehovovým a Luteránské evangelické církvi) se podařilo za posledních deset let splnit tyto požadavky na registraci. Tyto uznávané náboženské skupiny mají právo vlastnit společný majetek; dostávat státní dotace pro své budovy a na plat a na vzdělávání svého duchovenstva; mít přístup k vyznavačům téže víry ve vězeních, v armádě a v zařízeních sociální a zdravotnické péče;vyučovat náboženství ve státních školách; uzavírat sňatky a mít uznávané zpovědní tajemství.

Existující registrační požadavky už doposavad ztěžovaly menším náboženským skupinám získat od státu právní uznání. Například Anglikánská církev smí fungovat v ČR jen v důsledku právní anomálie: pracuje jako jedna z farností Starokatolické církve, která byla jednou z 19 věr, kterou uznával komunistický režim. Buddhismus a islám zůstávají v České republice neuznány jako náboženské skupiny. I když byli muslimové uznáváni za první Československé republiky, tento statut jim byl odebrán v období komunistického útlaku a postkomunistické české vlády ho odmítly obnovit.

Bohužel, navrhovaný zákon by velmi podstatnou měrou zvětšil překážky, které musejí překonávat náboženské skupiny, aby byly uznány státem a aby mohly plně praktikovat svou víru.

Zaprvé, všechny náboženské skupiny, které dosud nemají plné právní uznání, ale usilují o ně (a o přidružená práva, popsaná výše) by musely začít předložením žádosti s podpisy alespoň 300 lidí. Po registraci v této nově vytvořené kategorii začíná desetileté období, během něhož je plná registrace zakázána, bez ohledu na velikost náboženské komunity. Během tohoto období musí náboženská skupina předkládat státu zprávy o své činnosti. Pak, po deseti letech, smí náboženská skupina, která splnila tyto dva požadavky, předložit žádost s 20 000 podpisy - což je dvojnásobek podpisů, vyžadovaných nyní.

Deklarovaným účelem návrhu nového zákona je jasněji vyjádřit požadavky na registraci a liberalizovat tyto požadavky pro menší náboženské komunity. Někteří lidé také konstatovali, že je prý vytvoření nového kroku v registračním procesu liberalizací českého zákona o náboženství, protože je zapotřebí jen 300 podpisů. Ale tento nový status, jak se zdá, neposkytuje náboženským skupinám žádný prospěch, jakého by nedosáhly - tak jak to některé z nich činí - pouhou registrací jako občanská organizace anebo nadace. Ve skutečnosti budou náboženské skupiny, usilující o plnou registraci, podrobeny nutnosti předkládat zprávy o své činnosti, což je zásahem do jejich soukromí, dále budou muset čelit novému desetiletému embargu svého uznání a zdvojnásobení počtu podpisů, které musejí předložit státu.

Krátce řečeno, navrhované změny českého zákona o náboženstvích, pokud se skutečně stanou zákonem, neulehčí menším náboženským skupinám jejich úsilí dosáhnout rovného uznání s ostatními nyní uznávaným náboženstvími: naopak jim to ztíží. A nadto, větší počet požadovaných podpisů jen zvýší nesystematičnost české praxe, která dovoluje, aby byly některé náboženské obce uznány, ale odpírá totéž uznán jiným takovým obcím, které mají stejný počet členů. Podle posledních dosažitelných statistik, získaných sčítáním lidu (z roku 1991) mají jen čtyři z nynější 21 zaregistrovaných náboženských skupin 20 000 nebo více členů.

Vážený pane prezidente, tento návrh zákona by omezil schopnost komunit náboženských věřících vyznávat a praktikovat svou víru v právním rámci České republiky a v praxi by diskriminoval ty občany, které patří k menším náboženským skupinám. Naléháme na českou vládu, aby znovu projednala tento návrh zákona ve světle závazků, učiněných v roce 1983 v Závěrečném dokumentu z Madridu a v Závěrečném dokumentu z Vídně z roku 1989.

S pozdravem

STENY H. HOYER, M.C.

CHRISTOPHER H. SMITH, M.C.

BENJAMIN L. CARDIN, M.C.

FRANK R. WOLF, M.C.

ALCEE L. HASTINGS, M.C.

JOSEPH R. PITTS, M.C.

SAM BROWNBACK, U.S.S.

ZACH WAMP, M.C.

O tomto restriktivním návrhu zákona o církvích jsme poprvé psali v Britských listech už před rokem, na tomto místě.

June 21, 2001

H.E. Vaclav Havel
President of the Czech Republic
Prague Castle
119 08 Prague 1
Czech Republic

Dear Mr. President:

We write to express our concern regarding key provisions of the "Government proposal for the law on freedom of religion and registration of churches and religious societies and on changes to certain laws (law on churches and religious societies)," advanced by the Czech Government on April 25. In particular, we are concerned that the law will impede respect for the right to profess and practice one's faith as provided for in the OSCE's 1989 Vienna Concluding Document by creating, in effect, a ten-year prohibition on the registration of new religious groups; imposing intrusive reporting requirements on new religious groups; and doubling the number of signatures required for new religions to enjoy equality with the current 21 state-recognized religions.

Following the Velvet Revolution, the 19 religions recognized by the communist regime were automatically recognized by the post-communist governments. Other religious groups, however, were required to submit an application for registration with the signatures of at least 10,000 people. Only two religious groups (the Jehovah's Witnesses and the Lutheran Evangelical Church) have met these registration requirements over the last decade. These recognized religious groups have the legal rights to own communal property; to receive state subsidies for their buildings and for the wages and education of their clergy; to have access to co-religionists in prisons, the armed forces, and social and health care facilities; to teach religion at state schools; to perform marriage ceremonies and to have the seal of confession recognized.

The existing registration requirements have already made it difficult for some smaller religious groups to gain legal recognition by the state. The Anglican Church, for example, is able to function due only to a legal anomaly: it operates as a parish of the Old Catholic Church, which was one of the 19 faiths recognized during the communist period. Buddhism and Islam remain unrecognized as religious groups in the Czech Republic. Although Muslims were recognized during the First Czechoslovak Republic, that status was withdrawn during the period of communist oppression and post-communist Czech governments have declined to restore it.

Unfortunately, the proposed law would significantly raise the hurdles that religious groups must overcome in order to be recognized by the state and to practice their faiths fully.

First, all religious groups that do not currently have but seek full recognition (and the associated rights, described above) would have to begin by submitting an application with the signatures of at least 300 people. After registering in this newly created category, a ten-year waiting period begins during which full recognition is prohibited, regardless of the size of the religious community. During this period, the group must submit annual reports to the state on their activities. Then, after ten years, a religious group that has met these first two requirements may submit an application with 20,000 signatures - double the number of signatures currently required.

The stated purpose of the draft law is to elaborate more clearly registration requirements and to liberalize requirements for smaller religious communities. It has also been suggested by some that the creation of the new step in the registration process constitutes a liberalization of the Czech law on religion because it requires only 300 signatures. But this new status appears to provide no benefits for religious groups that they cannot currently obtain - as some do - by registering as a civic organization or foundation. In reality, religious groups seeking full recognition would be faced with intrusive reporting requirements, a new ten-year prohibition on recognition, and a doubling of the number of signatures they must present to the state.

In short, the proposed changes to the Czech law on religion, if enacted, will not make it easier for smaller religious groups to be placed on an equal footing with other currently recognized religions; it will make it more difficult. Moreover, the greater number of signatures required will only heighten the incongruity of Czech practice which allows some small religious communities to be recognized but denies recognition to others which are similarly few in number. According to the last available census statistics (from 1991), only four of the 21 currently registered religious groups have 20,000 or more members.

Mr. President, this proposed law would erode the ability of communities of religious believers to profess and practice their faiths within the legal framework of the Czech Republic, and would effectively discriminate against those who are among smaller religious groups. We urge the Czech Government to reconsider the draft law in light of the commitments made in the 1983 Madrid Concluding Document and the 1989 Vienna Concluding Document. Sincerely,