 |
Svět z ptačí perspektivyŠtěpán KotrbaZákladní axiom letce: Vyzkoušet si, jak chutná svoboda "nebe pod sebou" a volnost téměř ptačí nás při návštěvě ZOO Dvůr Králové přivedla až na nedaleké letiště. Aeroklub Dvůr Králové pořádá i vyhlídkové lety po celé republice a tak jsme po splnění veškerých formalit nasedli do legendy českého motorového létání, dolnoplošníku Zlín Z-43, pilotovaném Jiřím Filipem. Starší bratříčky tohoto letounu jsem coby malý chlapec zažil (i zevnitř) na svazarmovském letišti v Kroměříži, stejně jako památečný Blaník L-3, a tak návrat do kokpitu letadla jsem bral tak trochu jako déjà vu svého mládí... Na sedadle copilota jsem se po dvou desítkách let alespoň na chvíli přestal cítit jako suchozemský červ. Start z travnatého letiště uprostřed polí je něco úplně jiného, než z betonu ruzyňského letiště, když se usměvavá letuška vnucuje s prosbou "Připoutejte se, prosím...". Malá kolečka v aerodynamickém krytu vám dají pocítit, po čem doopravdy jedete... Rozjezd po dráze provází řev motoru, který je slyšitelný i přes sluchátka interkomu. Ani si přitom nevšimnete, že země vedle vás ubíhá stále rychleji. Že otřesy kol chybí ve zvukové kulise, zjistíte, až když jste deset metrů nad přistávací dráhou a směřujete k nebi. Cestovní rychlost 180 km/hod není sice nervy drásající (dobré auto na dálnici dosáhne rychlosti stejné), ale vidíte kolem sebe jen přibližující se mraky a vzdalující se krajinu. Nohy zaklesnuté v pedálech a pohybující se knipl mezi nohama dokladují, že pokud budete chtít zatočit vprvo, stačí několik pohybů. Stoupající výškoměr se zastaví na několika stech metrech. Využívám vzniklé přestávky po nabrání kurzu a zpovídám pilota. Při tom fotografuji, pokud to mraky dovolují.
Nic už není, jak bylo. Fandů amatérského létání ubývá. Aerokluby už žádný Svazarm nedotuje, piloty propouští i armáda a ti, co létali dříve, nemají si pomalu koho vycvičit jako své následovníky. Na komerční létání nejsou klienti. Vyhlídkovými lety se stěží uživí aeroklub. Doba Jirmusů skončila. Ti, kteří si kupují soukromá letadla, mají peníze, ale většina z nich nemá talent. Ti co by mohli mít talent, nemají potřebné statisíce na pilotní průkaz a na nalétání potřebného počtu hodin. Cena letadla se pohybuje v miliónech a cena prohlídky (po každé tisícovce kilometrů) se vyšplhala přes milión. Ceny benzínu známe všichni a tak létání se stane pravděpodobně v budoucnu mrtvým sportem. Ještě méně je dnes plachtařů. Závidím generaci dědů a otců jejich krásné zážitky. Po hladkém přistání ještě před západem slunce poslouchám v přilehlém bufetu u sklenice piva historky o plachtařské minulosti a slávě. Z úst toho nejpovolanějšího, několikanásobného mistra Jaroslava Vávry. Za 68 let života má nalétáno na větroních 170 000 km. Průkaz motorového pilota si ale dodnes neudělal. 14. července začne zde na letiši plachtařské mistrovství České republiky dvousedadlových kluzáků. Místní ho přemluvili, aby dělal ředitele mistrovství. Pocta, která náleží mezi piloty těm nejlepším. Přeju dobrý vítr.
|
 |
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|