Malý zázrak letošního podzimu - nový školský zákon
Vždy je kam ustoupit, že?
V květnu se ve sněmovně 91 poslanců ze 178 přítomných vyslovilo pro vrácení školského zákona vládě. Zákon tehdy neprošel z mnoha různých důvodů. Nejen že neměl podporu odborné veřejnosti, ale ministerstvo školství nebylo především schopno vysvětlit prostým občanům, a v neposlední řadě ani pravicovým poslancům, nesporné výhody tohoto velmi komplikovaného zákona o vzdělávání. Líbil se pouze poslancům levicových stran, kterým vyhovuje pojetí státu, které je srovnatelné s rolí moudrého strýčka. Ten ví vždycky své a rozhoduje o vývoji školství bez ohledu na názory jeho účastníků ve stylu “padni komu padni”. Po odmítnutí školského zákona přinesla řada deníků téměř okamžitě zprávu o pádu školské reformy, která ovšem měla více než jepičí život. Na krátký okamžik se skutečně zdálo, že reforma školství usnula nejméně na další dva roky. Ministr školství tehdy prohlásil, že už není proč a není kam ustupovat a že žádný nový návrh školského zákona nebude, protože se procedurálně do sklonku volebního období nedá stihnout. Neuplynulo však ani čtrnáct dnů a myšlenka malých technických novel vzala rychle za své a stala se minulostí. Období osobní krize z neúspěchu školského zákona však ministr Zeman překonal v překvapivě krátkém čase snad také díky podpoře ústředního výkonného výboru ČSSD. Ten mu na počátku července uložil stranický úkol zpracovat úplně nový školský zákon, který by měl co nejdříve předložit nejen do vlády, ale dokonce jej zařadit na program podzimního zasedání sněmovny. Zázraky do dvou měsíců a nemožné na počkání, to je teď heslo okurkové sezóny, které opanovalo české školství.
Vyjednávání je v plném proudu
A protože čas je jako splašený kůň, byly na počátku června okamžitě zahájeny o podobě nového školského zákona intenzivní jednání pracovníků ministerstva školství s jednotlivými poslanci. Podle důvěrných informací z ministerstva školství mají negociační rozhovory s poslanci a poslaneckými výbory probíhat po celou dobu letních prázdnin a jakmile tato více méně politická hra ve stylu “vadí - nevadí” bude u konce, spatří na počátku září světlo světa zbrusu nový školský zákon, který se bude přijatelný už úplně pro všechny poslance. Zda-li bude také přijatelný pro školství, to je velkou otázkou. Prozatím je jasné, že z ministerských plánů na reformu školství nadobro zmizí zrušení víceletých gymnázií. Pokud ovšem sociálnědemokratický ministr školství Eduard Zeman bude chtít na druhý pokus uspět s návrhem školského zákona, bude muset přepracovat také způsob financování škol a v novém návrhu vzít v úvahu nové vztahy vyvolané zavedením krajů. Kromě toho, úředníci ministerstva školství budou muset zapomenout na dlouho přežívající tezi, že zřizovatel školy platí náklady na její provoz. Obec, kraje i soukromí zřizovatelé by podle přepracovaného zákona měly dostávat od státu příspěvky na žáka, jak to již před rokem navrhoval poslanec Walter Bartoš (ODS).
Škatule, škatule, hejbejte se!
U těchto změn ovšem návrh zákona nepochybně neskončí. Financování a systém jeho kontroly budou nepochybně i nadále předmětem sporů, až se návrh dostane do sněmovny podruhé. Nepochybně se totiž změní i způsob kontroly vynaložených finančních prostředků, která by měla být ve smyslu nového zákona svěřena do působnosti jednotlivých krajů. To je ovšem malý kosmetický problém, který vyvolá další změny mimo jiné i v činnosti České školní inspekce, která počátkem tohoto roku přijala dalších dvě padesát nových pracovníků ke kontrole hospodaření škol z nedávno zrušených školských úřadů. Většina těchto nových inspektorů, která prošla intenzivním výcvikem v hospodářské kontrole, však patrně po přijetí nového školského zákona přijde o místo nebo bude nucena přejít do pod příslušný krajský odbor školství.
Legislativní smršť vrcholí
Strhující tempo legislativních změn, které kdysi premiér velmi trefně nazval legislativní smrští, tak vyvrcholí právě v rezortu školství, což bude nepochybným důkazem obecně známé skutečnosti, že školství je pro sociálně demokratickou vládu skutečně (před parlamentními volbami) tou největší prioritu. Na závadu právě rozpoutané legislativní smrště ovšem není drobná připomínka o legislativním procesu, který má jistá zavedená pravidla. Jejich součástí je mimo jiné šedesátidenní termín vnějšího připomínkového řízení, který, nebude-li ovšem předsedou poslanecké sněmovny vyhlášen nenadálý stav mimořádné legislativní nouze, posouvá možnost projednání návrhu nového školského zákona ve vládě na listopad a jeho předložení sněmovně do prosince tohoto roku. “Zákon je možné přepracovat, nikoli ovšem za dva měsíce,” řekl před nedávnem předseda sněmovního školského výboru Petr Mareš (US) a má pravdu. Zákon je totiž postaven na špatných principech, a do září může ministerstvo stihnout jen drobné úpravy, které vyhoví jen některým poslaneckým nespokojencům.
Malý český příspěvek do Guinnesovy knihy rekordů
Při květnové rozpravě o školském zákonu dominovali ve sněmovně především pravicoví poslanci, kteří na předloze zákona o vzdělávání důrazně kritizovali nejen útlum víceletých gymnázií a novou podobu maturitních zkoušek, ale zejména neprůhledné financování školského systému. Po jeho květnovém zamítnutí zazněla z úst některých poslanců nadějná slova o tom, že chceme nový, moderní zákon, který umožní realizovat nové moderní požadavky na školský systém. V následující době bude tedy velmi zajímavé sledovat, které politické strany budou před nadcházejícími parlamentními volbami ochotny podílet se na tvorbě školského zákona šitého tak horkou jehlou jako je zákon o vzdělávání, který v historii českého školství získá nespornou prioritu snad jedině bleskovou rychlostí svého překotného zrodu. Není pochyb o tom, že vzdělávací systém nutně potřebuje kvalitní školský zákon, na který marně čeká už řadu let. Vznikne-li ovšem tato legislativní norma v tak krátké době, budeme svědky jednoho zázraku, který by sociálně demokratická vláda měla zúročit. Když už ne ve školství, tak alespoň v Guinnesově knize světových rekordů.
|
