EU - klady, ale i otazníky, o všem je nutno otevřeně hovořit
Evropská unie (EU) je společenství demokratických států, spojených zásadami svobody, právního státu a úcty k lidským právům, jež se rozhodly vzájemně spolupracovat a postupně integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúčastněné země. Tolik základní definice, kterou by se možná každý uměl naučit nazpaměť. Co však občan budoucí členské země, která svoje začlenění do EU začíná počítat spíše než na roky, už jenom na měsíce skutečně ví o důsledcích našeho vstupu, je podle mě na pováženou.
Přitom náš vstup do Evropské Unie bude pro každého občana ČR takovou zásadní změnou jeho života, kterou lze možná přirovnat jenom ke změnám, které přinesla listopadová revoluce a pád komunismu. Obávám se, že tak jak většina z nás nebyla moc připravena na tehdejší situaci, nejsme ani teď nijak zvlášť připravováni na vstup do Evropy, či spíše na vpád Evropy k nám.
Normální občan, který se zabývá svými starostmi a radostmi a politiku vnímá jako něco, co sice existuje, ale jeho života se přímo nedotýká (vyjma dnů voleb), se třeba dověděl o důsledcích vstupu ČR do EU věci určitě zásadní. Přestaneme prý pít rum, a přejdeme zřejmě na tuzemák, a místo slivovice budeme asi pít švestkovici, protože nám to předpisy EU prostě přikáží. Pijáci a pijani, zvyklí po desetiletí popíjet tyto typicky české a moravské alkoholické produkty mají tedy velmi emotivní důvod, hlasovat při referendu pro zachování názvů těchto lihovin a tudíž proti našemu vstupu do EU. I my ostatní tento všem srozumitelný důsledek našeho přičlenění k evropským demokratickým státům, který je snadno zapamatovatelný a všem srozumitelný, možná vezmeme v potaz Totéž platí o páternosterech, výtazích, které jezdí stále a dokola. I o tuhle vymoženost nás ta EU prý připraví. Také se často a hlasitě mluví o té zlé bruselské byrokracii, úředníků tam prý jsou desetitisíce, a potom je navíc budeme platit z našich daní! Jako by nestačilo, že nám přibývají naši vlastní úředníci. Na druhou stranu se už málo hovoří o tom, že celá administrativa EU stojí 4,5 miliardy EUR (cca 163 miliard korun), což je méně než 5% celkových výdajů EU. Její celkové výdaje totiž činí zhruba 92 miliard EUR (cca 3,3 bilionu korun).
Aby se však mohlo vydávat a financovat tak nejrůznější projekty, musí se nejprve zajistit zdroje. A EU svoje vlastní zdroje, tj. trvale přidělené příjmy, které automaticky plynou do její pokladny, má. Mezi její příjmy patří cla uplatňovaná na zboží dovážené do EU ze třetích zemí, zemědělské odvody za dovoz zemědělských plodin a výrobků z nečlenských zemí, ale nejvýznamnějším zdrojem financí je část daně z přidané hodnoty (DPH) vybrané v členských státech. V současnosti jde o 1,4% z vybrané DPH. Posledním zdrojem je příspěvek členských států, který je podílem na hrubém domácím produktu (HDP) národních ekonomik. Příspěvek je stanoven tak, aby celkový příjem z vlastních zdrojů nepřekročil strop 1,27% HDP členských států. Pokud jde o výdaje, jejich největší část směřuje do zemědělství. Velká část výdajů jde také na tzv. strukturální fondy, jako jsou Evropský fond pro regionální rozvoj (pomáhá zaostávajícím oblastem) či Evropský sociální fond a třeba i Fond soudržnosti , z něhož se financují ekologické projekty a dopravní infrastruktura. Další finanční prostředky jdou třeba na výzkum, školství, mládež, energetiku atd., na rozšířené EU či předvstupní pomoc žadatelům o vstup.
Má vůbec cenu do EU vstupovat,a co nám to přinese? Rumu a slivovici rozumí každý, ale dá u nás někdo normálním občanům stejně srozumitelně a hlavně včas jasné informace o konkrétních dopadech našeho vstupu do EU a kromě pozitiv se nebude obávat včas označit i konkrétní zápory? Nelze si totiž z EU brát hned jenom to dobré, a to zatím třeba pro nás i méně pozitivní (třeba zvýšení cen potravin), nechat stranou či zamlžit. O to horší procitnutí by posléze nastalo. Začněme konečně vysvětlovat, co pro nás konkrétně budou znamenat rozvojové programy EU a čerpání peněz ze strukturálních fondů EU do naší ekonomiky, společná měna a trhy, decentralizace atd., a to hned a hlavně srozumitelně. A přestaňme se také na EU dívat jako na posvátnou instituci, která za nás po vstupu vyřeší všechny naše problémy a proto ji není radno kritizovat, i když k tomu máme velmi konkrétní a věcné důvody. Jinak by se totiž snadno mohlo stát, že v referendu ať už za rok či za 3, by se lidé mohli o našem vstupu do EU rozhodovat podle svého zájmu o zachování původních názvů rumu a slivovice
Jiří Němec je právník a působí v Liberci.
