Britské listy


středa 1. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Kdo bude ředitelem ČT (Tomáš Pecina) Právo:
  • Ochrana svědků - konečně! (Jiří Němec)
  • Majetkové restituce nelze vázat na občanství (Jan Sammer) Medicína kontra léčitelství:
  • Krize vědecké medicíny léčitelům svědčí (J. Šavlík, J. Hnízdil) Ochrana osobních údajů:
  • Na Úřadu pro ochranu osobních údajů účel nesvětí prostředky (Hana Štěpánková) Reakce:
  • Uprchlíky nikdo nechce (Radoslav Res) Fejeton:
  • První český Trilobit (Jan Adam) Oznámení:
  • Prohlášení ke kontrolám cestujících na letišti (Pavel Tychtl, Luděk Novák)
  • Další majetek Železného v hodnotě přes 107 milionů korun zablokován (CME)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Jan Čulík je do 5. srpna mimo internet, BL rediguje Tomáš Pecina, příspěvky posílejte na adresu redakce.

    Aktualizace, středa 12.00:

  • Zástupci Českého helsinského výboru (ČHV) nesmějí přihlížet pohovorům na ruzyňském letišti. Přestože to ČHV přislíbilo ministerstvo zahraničí, britští úředníci jim to nedovolili. --- Je svým způsobem povznášející sledovat, s jakým gustem si Britové vytírají Kavanem zadek. (TP)

    Aktualizace, středa 11.00:

  • Lidové noviny publikovaly rozhovor s náměstkem ministra zahraničí Martinem Paloušem, který pro jeho mimořádnou závažnost reprodukujeme v plném znění.

    Nemám důkaz, že na letišti dochází k diskriminaci

    říká v rozhovoru pro LN náměstek ministra zahraničí a budoucí velvyslanec Česka v USA

    Silvie Blechová

    Procedura britských úředníků na ruzyňském letišti nikterak nevybočuje ze standardní praxe obdobných úředníků po celém světě, tvrdí Martin Palouš, náměstek ministra zahraničních věcí.

    LN: Co se to vlastně děje na Ruzyni? Jak byste to vysvětlil někomu, kdo o věci nemá ani tušení?

    Palouš: Já musím znovu zopakovat základní výklad. Existuje konzulární dohoda z roku 1975, jejíž součástí je článek 36, podle něhož mohou úředníci vydávat dokumenty. Tímto dokumentem je letištní průvodka, která se za normálních okolností vydává v Londýně. Zbytek záleží na přepravní společnosti. Není to žádné porušení státní suverenity. Ministerstvo zahraničních věcí má čisté svědomí. Na letišti nedochází k ničemu, co by vybočovalo z právního rámce konzulární dohody. To, co zbývá, je způsob, jak ta praxe je prováděna...

    To vyvolává největší diskuse.

    To je především otázka pro britskou stranu. Já mohu pouze reprodukovat, co nám o činnosti úředníků říká britská strana, a věřit jejím ujišťováním, že to tak skutečně je.

    Neměla by si česká strana sama ověřit, co se tam skutečně děje?

    Jakým způsobem si máme ověřovat práci britských konzulárních či imigračních úředníků? My je nemůžeme kontrolovat. Nyní se hodně mluví o tom, že by úředníky kontrolovaly nějaké nevládní organizace, které by mohly alespoň zjišťovat přesné údaje od odmítnutých lidí. Také by mohly dávat dohromady základní statistické údaje, které britská strana - podle Britů právě proto, že se nerozhodují podle etnického původu či barvy pleti - neuchovává, a tudíž ani nezveřejňuje. Denně komunikuji s britskou ambasádou a ujišťuji se, že k žádné diskriminaci nedochází.

    Co si myslíte vy? Diskriminují úředníci někoho, nebo ne?

    Nemám zatím jediný důkaz, že by k diskriminaci docházelo.

    Co říkáte reportáži České televize z minulé středy? Romský reportér neprošel, zatímco jeho kolegyně ano.

    Reportáž nelze považovat za důkaz.

    Oba uváděli totožné údaje...

    Přesně na toto jsem se ptal pana Keefa z britské ambasády den poté, co média zveřejnila první části této dnes slavné reportáže. On se mi snažil vysvětlit, že to tak docela nebylo. A hlavně - britští konzulární úředníci postupují podle pravidel, zejména posuzují věrohodnost žadatele, nejen to, co říká, ale také jak své informace prezentuje. A musím říci, že poté, co jsem viděl televizní pořad Fakta o této záležitosti, musel jsem dát cele za pravdu, ať se mi to líbí, či nikoli, britské straně. Těch nesrovnalostí a rozdílů ve výpovědích tam bylo vskutku požehnaně. Pominu-li otázku, zda existuje, či neexistuje v Londýně Uxbridge Road, je přece nad slunce jasné, že oba naši reportéři chtěli vědomě uvést britské úředníky v omyl, jinými slovy, že jim lhali. Keefe to také vysvětluje ve vašich novinách (rozhovor se zástupcem britského velvyslance Denisem Keefem z 27. 7. pozn. red.). Nemohu tedy než zopakovat to, co říká on.

    Keefe v rozhovoru tvrdí, že úředníci každého posuzují individuálně.

    Přesně tak.

    Není to výmluva?

    Není. To není nějaká anomálie, která najednou propukla v Praze na ruzyňském letišti. Jde o funkční způsob, který hledá britská strana, a nikoliv Česko, jak se vyrovnat s určitým problémem. Britská strana upravuje své vlastní azylové řízení. Při pohledu na statistiky zjistíme, že v žebříčku za červen se co do počtu žadatelů o azyl se ČR umístila v první desítce. Na prvním místě tabulky je Afghánistán, dále Somálsko. Na konci pod námi je Zimbwabe a Demokratická republika Kongo. Není možné být považován za demokratickou, bezpečnou zemi, která aspiruje na vstup do EU, a současně zásobovat Británii takovým počtem žadatelů. Jestliže to vidíte, říkáte si, že tady není něco v pořádku. Jsou dvě možnosti: buď najít nějaké rozumné řešení, a o to se Britivé podle mě snaží, nebo se naučit žít se znovuzavedeným vízovým režimem.

    Je pochopitelné, že se Britové snaží zabránit přílivu žadatelů o azyl. To je ale neopravňuje k rasové diskriminaci.

    Úředník se rozhoduje na místě, koho pustí, a koho ne. On posuzuje nejen samotnou odpověď, ale také způsob, jak člověk odpoví. Jsou schopni se vás vyptávat, jestli jste byla večer před tím celou dobu doma a střežila svůj vlastní kufr. Když mu řeknete vtipně, že převážíte tunu semtexu v zavazadle, tak vás taky bude pojednávat podle toho. Takže úředníci mají objektivní kritéria, ale nakonec je podstatné jejich subjektivní rozhodnutí.

    Nejsou tedy úředníci subjektivně ovlivněni tím, že někteří žadatelé jsou Romové? Na jedné straně jsou tady neoprávnění žadatelé o politický azyl a druhé straně je fakt, že těmi žadateli z ČR jsou většinou Romové. Konzulární úředník pozná zkušeným okem člověka, který vypadá jako žadatel o azyl. Já bych to po nějaké době asi také rozeznal. Zkuste dokázat konzulárnímu úředníkovi, že jeho motiv je rasový. Podle mých informací ne všichni Romové byli odmítnuti a ne všichni odmítnutí byli Romové.

    Podle ČT jejich reportáž takovou diskriminaci dokazuje.

    Ocitl jsem se v absurdní situaci. Celý život se věnuji obhajobě lidských práv a na tomto ministerstvu se nejvíc snažím prosazovat komunikaci s Romy... Nyní zde vystupuji v poněkud obráceném gardu.

    To mě zarazilo. Angažujete se v romské otázce, u vás bych čekala, že se za Romy postavíte.

    Nemyslím si, že se stavím proti nim. Snažím se - sama sebe i všechny ostatní - přimět k tomu, aby tu situaci viděli nejen ze svého vlastního, tedy vždy zúženého hlediska. Hrozí nám, že upadneme do kruhu nekomunikace a vzájemného obviňování, z něhož pochopitelně mohou mít radost a mohou těžit pouze populisté, xenofobové, kaliči vod a nenávistníci všeho druhu. Nikoho nevyzývám, aby se vzdal svého mínění, neřkuli obhajoby svých práv. Chci jen, aby zvítězil zdravý rozum a realismus.

    Co si myslíte o tom, co o vás v pondělních Lidových novinách napsala Tereza Boučková, která váš postoj v této kauze odsoudila a prohlásila, že speciálně vám, adoptivnímu otci Vietnamce a Romky, zde prostě nerozumí?

    Terezy Boučkové si vážím a její texty se mi většinou líbí. V tomto případě je vedle. Diskriminace mi vadí stejně tak jako jí a vždy jsem se snažil dělat, co jsem mohl k jejímu odstranění. Ty slovní výlevy posledních dní, k nimž se Tereza Boučková s vervou sobě vlastní připojila, k tomuto cíli příliš nepřispívají. Pokud si Tereza spolu s dalšími myslí, že nyní ze mne mluví loajální úředník, který se úspěšně naučil vykonávat své funkce a potlačil při tom své svědomí, mýlí se.

    Nejste tedy jen loajální úředník, který si ve skutečnosti myslí něco jiného?

    Ne. Pojem loajální úředník se dá jednoduše zkarikovat na člověka pokrytce, který si své názory špitá někde v koupelně. Neseděl bych na ministerstvu, kdybych měl pocit, že to, co se ode mne chce, je neslučitelné s mým osobním přesvědčením. Ze současné situace nejsem nijak nadšen a doufám, že to brzy skončí. Pokud ale jsem v současnosti státním úředníkem, musím postupovat s logikou instituce.

    Pomiňme servilní způsob vedení rozhovoru, zvlášť v jeho závěru - většina českých novinářů má prostě tento způsob interviewování "v krvi". Na Paloušových odpovědích je šokující, kam až je český byrokrat ochoten sklonit se před cizí mocností, kterou považuje za nadřazenou, a jaké racionalizace je při tom schopen: Palouš ví, že jedná proti zájmu svých občanů (a to všech, nikoli pouze romské populace, jak jsme vysvětlili ve včerejších BL), ale snaží se vyvolat představu, že je to vlastně správný postoj, protože v dnešním světě uspěje jen ten, kdo se poníží před mocnými a přistoupí bez výhrad na logiku, třebas zvrácenou, kterou mu v Londýně (nebo ve Washingtonu, kam má přijít jako Havlem prosazený velvyslanec) naoktrojují.

    Klíčová věta rozhovoru zní: Není možné být považován za demokratickou, bezpečnou zemi, která aspiruje na vstup do EU, a současně zásobovat Británii takovým počtem žadatelů. Řešením ovšem podle Palouše není vytvořit romské menšině lepší životní podmínky, ale zabránit jí, aby svou nespokojenost dávala najevo: není tedy důležité, jaké věci jsou, ale jaké se zdají. Pokud jsem státním úředníkem, musím přece postupovat v souladu s logikou instituce (a ne podle svého svědomí), hájí se Palouš. --- Diskriminace? Nesmysl, žádná není - řekl to přece sám pan velvyslanec!

    Je nesmírně znepokojivé zjistit po dvanácti letech demokratického vývoje, kdo v České republice vládne. Nejde přitom o žádnou "starou strukturu", která by pouze převlékla kabát a služebnost vůči Sovětskému svazu přetavila v lásku k USA a k Velké Británii, ale o člověka, který by měl patřit k elitě nového establishmentu.

    A zároveň je nutno obávat se budoucnosti: dnešní "paloušové" obětovali dobrým česko-britským vztahům a "obrazu České republiky v cizině" Romy - na koho přijde řada zítra? (TP)

  • Soutěž o "porcelánovou mušli" nabírá na obrátkách. Britové čelí mediální kritice tím, že ke každému odmítnutému Romovi "přibalí" jistý počet Neromů, ale těm, jak prozradilo Kavanovo ministerstvo, umožní podat prostřednictvím ambasády odvolání, takže výsledkem je dokonalá selekce Romů, ale ani média, ani pozorovatelé z Českého helsinského výboru (kteří dostali povolení na výběr dohlížet) nemohou namítat, že žadatelé jsou snad přebíráni podle rasistického klíče. (TP)

  • Neobyčejně slabý byl moderátor Jan Němec v Jedenadvacítce. Ministru Kavanovi procházely nehorázné lži (např. ohledně možnosti odvolání žadatelů o azyl) a nepadla ani jedna zásadní a tvrdá otázka, jako např. jak je možné, že Česká republika napomáhá Britům v obcházení Ženevské konvence z roku 1951, zda se stejné pozornosti, jakou ministerstvo zahraničí věnuje spekulativně odmítnutým neromským studentkám, dostalo i někomu z nevpuštěných Romů (a pokud ne, proč), a hlavně, kde pan ministr bere jistotu, že všichni odmítnutí romští cestující jsou neoprávněnými žadateli o azyl, když podle údajů, které v pondělí zveřejnil Guardian, odvolací soudy cca. 20 % nových žádostí českých Romů posuzují jako oprávněné! (TP)

  • Češi jsou národ oslů, řekl si ambassador Broucher a poslal ministerstvu zahraničí dopis tohoto znění (překlad TP):

    Když se pan Samko setkal s našimi úředníky poprvé, nevzpomněl si okamžitě na jméno osoby, kterou chtěl navštívit. Později uvedl, že to je "pan Smith" a posléze "Bill Smith". To nezapsal. Poprvé rovněž neudal adresu.

    Pan Samko přišel o den později znovu. Tentokrát napsal na přistávací kartu adresu "63 Uxbridge, Middlesex, London". Tato adresa je neúplná, zejména to, že chybí slovo "road" (ulice) a není v ní poštovní směrovací číslo, vyvolává určité nejasnosti ohledně určení, kde se místo ve skutečnosti nachází. (Jak víte, existuje také město Uxbridge.) Problém nebyl v tom, zda taková adresa existuje či nikoli, ale že pan Samko zkrátka nevěděl, kam cestuje. Spolu s dalšími faktory, o nichž jsem se zmínil [ministerstvo ovšem tu část dopisu, kde se o nich hovoří, nezveřejnilo a žádost Britských listů o poskytnutí celého dopisu tiskový odbor MZV odmítl-pozn. TP], mne to přivádí k závěru, že naši úředníci postupovali správně, když rozhodli odepřít mu povolení ke vstupu do země.

    Nemám námitky, abyste tento dopis zveřejnili.
    David Broucher

    Protože ministerstvo publikovalo jen část dopisu, a protože britská ambasáda nebyla včera ochotna s Britskými listy jakkoli komunikovat (dost dobře chápeme, proč), jaké byly ony další tajemné "faktory", se už asi nedozvíme.

    Důležité je, že Broucher v dopise nehájí Kavanovu lež ("Každý, kdo byl v Anglii aspoň 48 hodin, musí na první pohled vidět, že taková adresa ani nemůže existovat!") a místo toho se snaží mlžit o chybějícím směrovém kódu (ten je ovšem součástí postal address, nikoli street address, a protože Samko necestoval jako balík, nebyl důvod kód udávat) a o nejasnosti ohledně toho, zda jde o Uxbridge Street v Londýně nebo o městečko Uxbridge v hrabství Middlesex severozápadně od Velkého Londýna (Zkusili se na to Samka zeptat?).

    Nejasné to může být pouze tomu, kdo postupuje jako hladový vlk ve známé Krylovově bajce. Kdyby šlo o adresu ve městě Uxbridge, patrně by před tímto názvem nestála číslovka, ani by v adrese nebylo napsáno "London", protože Uxbridge součástí Londýna není a nikdy nebyl. Naopak je pochopitelné, že je v adrese uvedeno hrabství Middlesex, protože Uxbridge Road do roku 1974 do tohoto hrabství patřila, a jde tedy o podobný případ, jako když někdo napíše Gottwaldov místo Zlín nebo Leninova místo Evropská.

    Adresa je nejdvojznačná: jde o dům č. 63 na Uxbridge Road, v bývalém hrabství Middlesex, jež je dnes součástí Londýna (a směrový kód je W5 5SA).

    Jak že to nakonec říká vlk, když není schopen rozumně vyvrátit beránkovy argumenty? "Můžeš i za to, že mám hlad!" - u siľnogo vsegda bessiľnyj vinovat... (TP)

  • Poznamenává Juliana:

    Není divu, že v ČT neumějí správně připravit experiment. Podívejte se do časopisu ČT (buď červen nebo červenec). Pod titulkem "Věda v ČT" se stkví Jára da Cimrman. --- Cimrman by možná experiment takhle připravoval.
  • Kočkování v České televizi pokračuje otevřeným dopisem redaktorů redakce publicistiky Radě ČT. Spíš než o vážnou krizi jde o folkloristické zpestření horkého léta: "povstalci" i "utlačovatelé" vědí, že ani jedna strana nemá sílu na razantnější akci, a tak za pár dní vzrušení opadne a bude se dál společně čekat na Godota v podobě generálního ředitele České televize. (TP)

  • Jak informoval server www.mobil.cz, brněnští policisté se nespokojují s kontrolou dokladů osob, které se jim nelíbí, ale na potkání zjišťují i sériová čísla, tzv. kódy IMEI, jejich mobilních telefonů, a ověřují, zda telefon není kradený. Přirozeně jde o flagrantní porušení ústavním pořádkem zaručeného práva na ochranu soukromí, ale v zemi, kde právní vědomí populace formovalo čtyřicet let totality, se takové věci neberou vážně - jací občané, taková policie. Otázkou je, kdy policisté - k velké spokojenosti softwarových firem - začnou s namátkovými prohlídkami našich počítačů... (TP)

  • Zveřejnili jsme tři dosud nepřístupné dokumenty týkající se prodeje IPB: smlouvu o prodeji, státní zárukudohodu o kompenzaci záruky. (TP)

  • Pouhé dva týdny po Britských listech se rozhodla zveřejnit dokumenty o prodeji IPB i česká vláda. Jsou vystaveny na stránce ministerstva financí. (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a nejnověji fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


    Hlavně nenápadně!

  • Zpřístupnili jsme galerii portrétů 42 "podivných postav", které za poslední rok doprovázejí různé pražské demonstrace.

  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Pořádkovou pokutu 10 000 korun uložila policie reportérovi BL Tomáši Pecinovi za to, že neusposlechl výzvy a nedostavil se na policii, aby vysvětlil své kritické články v Britských listech. Publikovali jsme působivý dokument, jímž to policie zdůvodňuje. (TP) - V reakci na tento dokument poslal Tomáš Pecina policii tuto Stížnost, v níž mimo jiné praví: (JČ)

    Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

    Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|