Ochrana svědků - konečně!
Každé spáchání trestného činu přináší v podstatě všem zúčastněným jisté větší či menší nepříjemnosti či potíže. Na prvním místě možná nikoliv samotnému pachateli, ale především poškozenému, kterému byla právě trestným činem způsobena škoda na majetku či dokonce na jeho zdraví. Rovněž pachatel se dočká, pakliže jej ovšem policisté chytí a orgány činné v trestním řízení, státní zástupce a soud mu spáchání trestného činu prokáží, potom právem následuje trest uložený podle trestního zákona. Aby se však právě konkrétnímu pachateli protiprávní jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu dokázalo, potřebují orgány činné v trestním řízení shromáždit co největší množství důkazů. A ne každý pachatel po sobě zanechá tak nezpochybnitelné stopy, jako jsou třeba otisky prstů nebo stopy biologické povahy ověřitelné pomocí zkoušky na DNA. Svědci, tj. osoby, které něco významného, co má vztah ke spáchanému trestnému činu, viděli či slyšeli, mají potom důkazní hodnotu z nejpotřebnějších a velmi často bez jejich svědectví nelze pachateli trestný čin dokázat.
Někdy prostě stačí vykouknout v ten pravý okamžik náhodně z okna a může se v podstatě každý z nás stát svědkem loupežného přepadení, krádeže či fyzického napadení. Často se tak poklidný život normálního člověka, který dosud neměl s policií či soudy nic co do činění, velmi zásadním způsobem mění. Samozřejmě pokud člověk okno zase potichu nezavře a potlačí v sobě jisté výčitky svědomí, že možná právě díky němu unikne pachatel potrestání a spáchá třeba trestný čin opětovně. Právě proto nakonec většina lidí přece jen zavolá na policii, spáchání trestného činu oznámí a později samozřejmě i svědčí proti dopadenému pachateli. Leckomu se může zdát, že je to jenom naplnění normální občanské povinnosti. Takovýto svědek však může mít často nečekané a někdy i dalekosáhlé problémy. Pachatelé, či jejich kumpáni a rodinní příslušníci totiž někdy vyhrožují, že pokud bude svědek na policii či především při hlavním líčení u soudu proti pachateli svědčit, pomstí se jemu, či jeho rodině. A někdy jsou to výhrůžky, které nezní vůbec planě! Samozřejmě je asi rozdíl svědčit v případě autonehody, a drogového dílerství či vraždy na objednávku, ale faktem je, že relativně vysoké procento lidí, kteří se rozhodli svědčit proti pachateli trestného činu a pomoci tak policii a soudu v usvědčení pachatele, nemá potom po měsíce či roky zrovna pocit osobní bezpečnosti. Mnozí lidé tak právě proto ze strachu před případnými následky svého svědectví raději nesvědčí vůbec. I v důsledku toho se tak celou řadu trestných činů nepodaří vždy pachatelům patřičně prokázat. Až dosud (na rozdíl od evropského zákonodárství) u nás nebyl právní předpis, který by svědky před takovýmto počínáním pachatelů patřičně ochraňoval.
1. července letošního roku nabyl účinnosti zákon č. 137/2001 Sb. o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. Konečně se tímto zákonem vytváří ucelený program (doposud u nás známý jenom z detektivek), který zahrnuje osobní ochranu ohroženého svědka a ostrahu jeho bydliště, pomoc při dočasném nebo i trvalém přestěhování v rámci ČR nebo i do zahraničí, pomoc při zajišťování nového zaměstnání, nezbytnou finanční pomoc a sociální výpomoc a konečně i zastírání totožnosti za účelem vytvoření úplně nové identity. Do tohoto programu bude možno zařadit osoby, které mají podat nebo podají v trestním řízení svědectví a v souvislosti s tím jim pak zřejmě hrozí či může hrozit újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Ohroženou osobou tak mohou být nejen pouze svědci, ale i další osoby zúčastněné v trestním řízení - např. policisté, soudní znalci, státní zástupci, soudci
a samozřejmě i osoby jim blízké (děti, rodiče, sourozenec a manžel). Ochrana se obdobně poskytne dokonce i pachateli trestného činu, který vypovídá v neprospěch svého hlavního spolupachatele.
Do programu ochrany podle tohoto zákona zařazuje ohrožené osoby ministr vnitra na návrh policejního prezidenta. Osoby, které jsou ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, zařazuje do ochranného programu ministr spravedlnosti. Předpokladem samozřejmě je předchozí souhlas chráněné osoby. Zkušenosti z evropských států, kde tato opatření již dlouhou dobu praktikují, říkají, že to bývají často záležitosti velmi finančně nákladné, především pokud se jedná o změnu identity a přestěhování často celé rodiny. Na druhou stranu pokud skutečně chceme hlavně tu nejzávažnější trestnou činnost patřičně trestněprávně postihovat, není asi jiné cesty, než především svědkům, ale i dalším osobám tuto ochranu umožnit a nabídnout a možná nebezpečí vyplývající z podaného svědectví proti konkrétnímu pachateli závažného trestného činu tak minimalizovat. Zákon č. 137/2001 Sb. o zvláštní ochraně svědků a dalších osob v souvislosti s trestním řízením to od 1. července v souladu s běžnou evropskou legislativou konečně umožňuje.
Jiří Němec, právník, Liberec
