Reportáž
CzTek očima přímé účastnice
Nějaký čas jsme se s rodiči neviděli a tak si máme po mém příjezdu z prodlouženého víkendu co povídat. Jsem ráda, že si vyměníme všechny dojmy a novinky u stolu, ne přes mobil nebo u televize. Noviny na stole si zakazuji, ale nakonec mi titulek nedá. Nesnáším to, ale teď to přesně dělám - pročítám si noviny, zatímco letmo poslouchám historky z chaty a nepřítomně odpovídám. Samozřejmě, moc dobře jsem věděla, proč si ty noviny nečíst! Zase nějaký Pan Velechytrý ve svém Sloupku rozdává své Rozumy, Ponaučení a Varování ohledně letošní technopárty, přičemž si s fakty hlavu neláme; nonšalantně uvádí naprosté nesmysly. Včera jsem z téhle akce přijela a i když to není mé první setkání s tak zjevnou nepravdou v novinách, zase mě to přivádí do stavu, kterému se opravdu snažím vyhýbat (a tak nečtu noviny, nesleduji TV, když to jde). Vedle hněvu je to pocit bezmoci vůči moci médií a jejich vlivu. Ta lež se stane faktem, jak ji desetitisíce lidí jako takový vezmou a stane se pevnou součástí jejich pohledu, názoru a postoje. Přitom to není pravda, jen jeden člověk a jeden deník ji jako takovou prezentovali! Není lepší nakonec zvyknout si na to a ušetřit si "zbytečné" rozčilování? Vím, že by to určitě nebylo těžké.
No, prý ještě můžu napsat jak CzTek vypadal (a co není pravda) do Britských listů. Tak jo.*
Na Vysočanské se scházíme a navzájem se seznamujeme s lidmi, se kterými letos jedu na akci "s tradicí a renomé", CzTek. Sestava vznikala na poslední chvíli, dohodou přes kamarády kamarádů. Majitel auta a šofér jede rovnou z jiného výletu, takže se ještě stavujeme u něj doma pro nezbytnosti. Obvykle jezdím na akce vlakem nebo stopem, ale můžu-li se svézt autem... nejsem fundamentalista.**
Je sobota a tak již máme podrobné informace o místě, kde se nakonec technival koná. Kdyby byla potřeba, tak i přátele na mobilu, kteří jsou na místě už od včerejšího začátku akce.
Jako loni, i letos se informace o definitivním místě konání několikrát změnily. Ještě ve čtvrtek to kupříkladu mělo být Krásno, místo, kde už se před dvěma roky jedna akce - pokud vím, bez problémů s obyvateli nedalekého městečka - konala. Majitel pozemku však od dohody na poslední chvíli - po intervenci policie - ustoupil. Poté, co nevyšla dohoda o konání technivalu na soukromém pozemku, nové místo se hledalo hekticky, na poslední chvíli.
Za Doksy je zřejmé, že nejsme daleko. Po krajnici proudí davy lidí a aut v našem směru také přibývá. Vjezd na lesní cestu blokují policisté, stojí tu policejní vozy a auta lesní správy. O kousek dále by měl prý být ještě jeden, nehlídaný vjezd, ale parkujeme raději na kraji silnice, jako desítky dalších aut. Policisté stojí na cestě a vybírají pokuty od řidičů, kteří vyjíždejí z lesní cesty na silnici. Značka zákazu vjezdu svítí novotou a osádky vozů tvrdí, že včera večer, když přijížděly, žádnou takovou značku nezaregistrovaly. Z lesní cesty je slušně frekventovaná promenáda v obou směrech, proti nám se loudají lidé na nákupy nebo na koupání do nedalekého rybníka. Když procházíme kolem skupiny uniformovaných policistů, lesníků a mužů v civilu s tvrdými pohledy, snažíme se je odmyslet; okolní les je krásný, plný borůvek a brusinek a počasí jako na objednávku. Na mýtinách se nám naskýtá panorama okolních vrchů a Bezdězu. Přes zákaz a kontrolu vjezdu čas je čas od času nějaké auto vpuštěno a míjí nás.
Ještě na počátku lesní cesty se podivujeme, že není nic slyšet - žádné dunění techna a jiných atrakcí, které by nás navigovalo. Vypadá to, že ještě půjdeme pěkný kus cesty, ale není tomu tak. Zdá se, že letos je přes den hudba pouštěna méně hlasitě.
Na samém kraji louky, která nyní hostí sound systémy, automobily, stany nebo provizorní přístřešky z větví a plachty (plus tisíce lidí a desítky psů), stojí několik mobilních toalet. Letos se vybíraly peníze na úklid a podobně již před konáním CzTeku. Plastové lahve, kelímky a jiný odpad na konci cesty a na louce mě ale zlobí. Snad každé provizorní občerstvení má místo, kam se dají vracet použité obaly, a přesto plno lidí odhazuje věci, kde je napadne a kde je to nejpohodlnější. Další sice průběžně odklízejí ten nejhorší odpad, ale po skončení akce bude potřeba opravdu důkladný úklid. Vzpomínáme na základní školu: "odpadky patří do koše, odhazovat je v přírodě je bezohlednost" - neučili vás to či co, prasata?
Jeden z vozů toho nejlepšího (;)) sound systému se stává skladem pro naše spacáky a bagáž a naší základnou. Jasně, jdeme na nákup a na koupání, stejný program jako tisíce rekreantů u nedalekého Máchova jezera. Jen večer to nebude diskotéka Bílý kámen, ale techno bez vstupného, vyhazovačů a zpocených masérů.
Ve vesnici parkujeme před supermarketem Plus, kde nakupuje většina lidí z technoparty. Nakupujeme v místním koloniálu-zelenině, večerce a u ministánku s grilovanými kuřaty. Prodavač kuřat je moc sympatický chlapík, který s námi ochotně pokonverzuje o tom i onom a za můj "nákup" - tři chleby - nic nechce. Slíbila jsem, že ho budu doporučovat, takže neváhejte. Místní lidé podle mého dojmu invazi roztodivných návštěvníků zvláštní pozornost nevěnují. Rytmy hudby totiž zde nejsou slyšet ani náhodou. Možná ale, že o pár hodin později, když policie uzavře silnici a staví auta těsně za vesnicí, berou věc jinak (i když místním byl průjezd dovolován).
Koupání a minipiknik na břehu rybníka při západu slunce nad Bezdězem jsou příjemné. Povídáme si o uskutečněných i plánovaných cestách po Čechách, společných přátelích, veselých historkách; nepovídáme si o tom, kdo kde pracuje a co ho tam po volnu čeká.
Plno známých už několik dní řeší, jestli si tu extázi večer dá nebo nedá. My s Janou pojedeme na bublinkách, koupily jsme si v koloniálu Bohemia Sekt.
Dostávám SMS, že v televizi mluví, že je zde deset tisíc lidí, což se nám zdá přeci jen trochu přehnané. Tak osm tisíc na počátku večera, během noci ale přichází mnoho dalších. Vzhledem k uzavírce silnice musí urazit ve tmě pořádný kus cesty, ti od vlaku ještě delší. V noci přeci jen prořídlý přísun aut je čas od času podrobován důkladné technické kontrole. Noční přijíždějící mají jako bonus dobrou bojovku a z dosaženého cíle se radují víc než my, zhýčkanci. Míša přijel opravdu v euforii, že se mu podařilo usmlouvat původně tisícikorunovou pokutu za prasklou žárovku vnitřního světla auta zachycenou po třičtvrtěhodinové kontrole, na pět set korun.
"Nevíš, kde bych sehnal nějaký papír?" je s narůstající nocí častý dotaz. Asi je jich teď nedostatek, jak jsem se doslechla. Některé více trápí nedostatek papíru toaletního, ale zde pomáhají Lidové noviny, koupené před odjezdem z toho důvodu, že v nich má kolega pěkný medailonek (tuhle stránku jsem nevydala, žádný strach).
V noci ohňomeni rozjíždějí své fire show, hrátky s ohněm. Někteří pro početné publikum, jiní jen pro sebe a pár okolostojících/sedících. Plivání ohně je nejefektnější, ale i představení s hořící tyčí anebo s pochodněmi na kroužících řetězech se dá sledovat hodiny. Vypadá to, že to není tak těžké, ale zvládnout takové číslo chce asi hodně cviku.
K ránu je čas spát, přes noc jsem jako na každém správném technivalu protančila střevíčky a jak jsme dohodnuti, v neděli odpoledne se jede domů. Ráda bych se sem ještě vrátila v týdnu, pokud v úterý nedojde k zásahu, jak se tu říká. Vždycky mě zajímalo, jak vznikají vtipy a fámy.
Na místo odpočinku přichází mladík a slušně se ptá, jestli je tam volno. Má nejlepší fázi po požití pilule extáze, povídavou. Sice jsem chtěla spát, ale empatie zafunguje i u mě, dostávám se na stejnou vlnu (bez mikrogramu MDMA - není to tak zvláštní, podobnou zkušenost má hodně lidí) a probíráme neuvěřitelné věci - od průběhu svých maturitních zkoušek po archeologii.
S rozedněním je vidět, že plno lidí spí bez ničeho na louce mezi odpadky. Pořád je dost tanečníků u systémů. Jediné násilí, které jsem za celé dva dny viděla, je jedna rvačka mezi pobíhajícími psy. Typy lidí, které se objevily v televizi v ilustračních záběrech z CzTeku zdaleka nepřevládají, ale tohle platí univerzálně o všech reportážích z podobných akcí, už je mi skoro hloupé takovouto notorietu vůbec zmiňovat. Jako každý rok se ovšem, pravda, našel nahatý chlapík. Letošní seděl na dřevěném plotu lesní školky vedle cesty a nadával jako špaček, nepřerušený proud slov neminul žádného okolojdoucího.
Odpoledne telefonuje Ondřej, že policisté přestali vpouštět na lesní cestu i pěší lidi. Sám si šel do auta a nemůže se vrátit zpět ke stanu a svým věcem. Vyslechl rozhovor, že přijíždejí posily a budou rozmístěny i v okolním lese a koncem dne by mělo dojít k zásahu. Jsme už vlastně na cestě k vozu, takže jen posíláme zprávu dál. Ostatně jsme si jisti, že přes nahatého Špačka jednoduše no pasaran!
Překročíme "point of no return" a vidíme, že policistů je skutečně více a zpráva nejspíš bude pravdivá; soudíme tak i z verbálních projevů a chování příslušníků vůči pokutovaným. Zkoušíme telefonem s někým domluvit sbalení a přinesení stanu na "čáru", ale identifikovat místo a stan se prostě nedaří. Ondrovy kamarádky zkoušejí domluvu s policisty, on sám cestu lesem. Má v autě fotoaparát, takže si jej bere do kapsy; nemusíme si moc vysvětlovat.
Jedeme pryč a cestou se zastavujeme u Máchova jezera. Zdaleka nás vítá křik z pláže a pohled na přeplněný břeh jezera a vstupné za přístup k vodní ploše nás ke koupání nenalákal.
Večer a druhý den se dozvídáme, že CzTek končí, odpadky se víceméně uklidily, ale že akce mohla zanechat škodlivé následky na ptácích v okolních lesích a lesníci musí ještě den hlídat místa, kde byly rozdělané ohníčky (a plno jich bylo nezodpovědně rozděláno přímo na okraji lesa, hlavně v noci). Média prý informovala i o úklidových pracích mnoha dobrovolníků a bezkonfliktním chování technařů. V blokovém řízení bylo uděleno pokut za téměř půl milionu korun, bylo perlustrováno asi 50 cizinců, z toho dva správně vyhoštěni a na pět byl aplikován relativně nový institut ukončení pobytu.
V úterý Právo (redaktor Jiří Franěk) tvrdí, že místní obyvatelé nemohli ani otevřít okna a museli strpět nepřetržitý hluk hudby po celou dobu CzTeku. V nejbližší vesnici nebylo z slyšet z produkce technivalu VŮBEC NIC. Stejně tak je nepravdivá informace, že po loňské akci v Lipnici se účastníci vůbec nepokoušeli uklízet. Pokud vím, byl zaplacen nejméně jeden kontejner a po skončení akce se vybíralo na další úklid na zvláštní účet.
Myšlenky v tomto sloupku nesou titulek Špatná zpráva. To je pravda, tou je další z mnoha volání po posílení represe (zásah měl nastat ihned - představa útoku proti deseti tisíci absolutně nenásilných lidí, z nichž část snad spáchala pouhý dopravní, výjimečně jiný, přestupek a velká většina vůbec žádný, je dost děsivá). Článek prý myslí špatnou zprávou to, že při dostatečné míře arogance lze beztrestně dělat cokoli. Ale příklad technoparty není ten nejvýstižnější - co takhle na černo postavené megastavby trpěné státními orgány, permanentně překročené limity hluku v obydlích lidí žijících vedle dálnic nebo městských průtahů nebo továren postavených v obytné zástavbě v rozporu se právními předpisy i správními akty? Ty totiž neúnosně stresují své sousedy třistašedesátpět dní v roce a jejich nebezpečnost se mi jeví z mnoha důvodů jako daleko zásadnější než jedna podle shromažďovacího zákona neohlášená akce.
* Forrest Gump
** Jan Keller
