Britské listy

"Lidi jsou za sebe navzájem odpovědni," citoval Jan Čulík ve své poznámce J.B.Priestleye, ale nemohu si pomoci, v souvislosti s pojednávaným tématem, kdy jsem naznačil, že jsou mi skutečně "ukradení" ti, co si dobrovolně volí nekvalitu, je to pseudomoralismus. Rozumím tomuto apelu v obecné rovině, ale v té konkrétní přece nemohu být odpovědný za Antonína Vomáčku, který si sobotu co sobotu zapíná na Nově Peříčko. Vůbec netuším co bych měl dělat, abych vůči Vomáčkovi intelektuálně neselhával. Opravdu nevím co by se mnou Antonín Vomáčka udělal, kdybych ho chtěl informovat o něčem kvalitnějším, zajímavějším a místo dívání na Peříčko, bych mu předčítal třeba Otázku viny Karla Jasperse, nebo Útěchu z filosofie Emanuela Rádla, či snad Evropský osud Konrada Heidena.

Etické priority v podnikání jak zmiňuje Jan Čulík jistě ve světě existují, nicméně jsou omezené a dle mých možná nepřesných informací, nepředstavují žádný výrazný trend. Alespoň ne takový, aby se dalo hovořit o tom, že svět už chce být mravnější. Netvrdím že není nutné o takový svět usilovat, jen jsem chtěl vymezit kontext, v kterém se - včetně Železného Novy, pohybujeme.

P.S. Jana Čulíka však dál bloudí virtuálním prostorem nezájmu a hledá svého adresáta: "Ještě pořád zůstává ta nezodpovězená otázka: vzhledem k tomu, že Železný dluží CME miliardu korun, neměla by tato obrazárna propadnout soudu?" ptá se rejpavě a oprávněně Jan Čulík na předmět naší rozpravy, kterou nesmlouvavým perem, v kvalitativně rozdílných obrázcích ve svém sloupku vypointoval Jiří Peňás. Odpověď na vznesenou otázku ale přece znají "všichni slušní lidé": Určitě, když jsou to obrazy koupené za ukradené peníze, měl by je tomu sviňákovi soud vzít. Já to teď asi schytám, ale ani ve snu si nedovedu představit, co by vážený soud s tou "obrazárnou" dělal.

Železného "obrazárna", je totiž s velkým citem koncipovaná sbírka kvalitního českého umění, především tzv.české moderny a jejích některých solitérů. Po sbírce českého sběratele Vincence Kramáře nemá u nás po roce 1990 obdoby. Některé výtvarné osobnosti Vladimír Železný zahrnul do své sbírky mezi přední autory, a tím po mnoha letech znovu oživil jejich význam. V rozměru, v jakém byla vytvořena, co do množství i kvality, se zcela jednoznačně a nezvratně stala naším kulturním dědictvím. Příštím zájmem kulturního státu bude, udržet tuto sbírku pohromadě tak, aby se nerozprodala, jako třeba sbírka Jindřicha Waldese. Je proto zcela v pořádku, že již není ve vlastnictví Vladimíra Železného a že sbírku spravuje nadace. Úvahy o menších či větších "nováckých debilech" totiž spláchne čas, Železného sbírka tu jako trvalá hodnota zůstane a spory o moralitu jejího tvůrce nebude už nikdo pamatovat.

Podobně jako český sběratel Vimcenc Kramář, ani Železný nevytvořil významnou sbírku českého umění jen proto, aby se zvěčnil v budoucnosti, nebo dokonce zakryl své "škraloupy", jak si myslí někteří hlupáci. Železného upřímný vztah a láska k výtvarnému umění je dlouhodobá, nikdy nebyla módní záležitostí a je nezpochybnitelná. Investovat do umění bylo to nejrozumnější rozhodnutí, které kdy Železný udělal. Je třeba, aby si všichni jeho kritici uvědomili, že hodnota jeho sbírky nespočívá jen v konkrétních penězích do sbírky vložených, ať už jeho, či jiných (kamenujte mě!), ale hlavně v záměru, v tom, jak umělecky cenná díla jsou v ní zastoupena. Má proto zásadní hodnotu především v úsilí, v citu a ve vůli, s jakou byla vytvořena. Nechci brát radost těm, kteří by sbírku šéfa Novy viděli nejraději rozprodanou, ale nejsou to jen peníze, které do ní Železný vložil.

Kramářova sbírka dnes zdobí Národní galerii, stejně jako většina velkých soukromých světových sbírek našla svůj domov ve státních muzeích, nebo v ně byla dokonce přeměněna. Tak tomu bylo například s muzeem Fricka a Salomona R. Guggenheima v New Yorku, s galerií Phillise a Freera ve Washingtonu, s Walters Art Gallery v Baltimoru, s Barnesovou nadací ve Philadelphii a s muzeem Isabelly Steward Gardnerové v Bostonu. Co si se sbírkou Vladimíra Železného, čítají tisíce kvalitních děl, počne soud?

Poznámka JČ: Pan Paul dobře ví, že není nutno normálním lidem vnucovat koncentrovaného Jasperse, Rádla či Heidena - to je taky intelektuálská arogance. Ví, že jsem měl na mysli něco jiného.

Jiný kraj, jiný mrav. Pokud budu mít zde v Británii dluhy a budu je odmítat splácet, zanedlouho se dostaví s policejní asistencí exekutoři a zabaví mi můj majetek, který prodají v aukci za velmi snížené ceny a pokusí se tím alespoň částečně uhradit škody mých věřitelů. Nepomůže mi, kdybych jako Jan Zlatoústý argumentoval, že jsem vytvořil kulturně nesmírně cennou sbírku obrazů :) a ta by mi tedy proto měla být ponechána...