čtvrtek 6. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K včerejšímu zasedání Rady České televize: Převažují diletanti a jednání Rady chybějí procedury (Jan Čulík) České školství: Myslet o známce není totéž jako ji dát a dostat (Ondřej Hausenblas) Média: Konec podnikání podle CIA: Železný a mezinárodní arbitráž (J. B. Akláb) Fyzika a patafyzika: Pár poznámek k interpretaci kvantové fyziky a diskuzi E. Haičman, Petříček, V. Pinkava (Vladimír Wagner) České zdravotnictví: Poukazujme na chyby, ale nebojme se i chválit, je-li důvod! (Daniela Pilařová) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

K včerejšímu zasedání Rady České televize:

Převažují diletanti a jednání Rady chybějí procedury

Jan Čulík

Kvalita jednotlivých členů Rady ČT je nesmírně nevyrovnaná. Převažují diletanti a jednání nabude určité profesionality pouze tehdy, když se ke slovu dostane kompetentní menšina.

Zážitek to byl. Zároveň to snad bylo i zajímavé a svým způsobem vystřízlivující poučení o demokracii.

Zastáváme-li názor, že si lidé mají právo vybrat jako své zástupce kohokoliv chtějí, musíme respektovat i onen princip, že i v kontrolních orgánech budou jménem obyčejných lidí zasedat tedy i obyčejní lidé. (V nynější Radě České televize ovšem zdaleka nedošlo k jmenování jejích jednotlivých členů na základě přímé vůle občanů: dobře víme, že členská struktura Rady je důsledkem kompromisu sil na české politické scéně.)

Ukázalo se, řeknu-li to eufemisticky a zdvořile, že tedy "obyčejní lidé" v  Radě skutečně zasedají a taky se velmi silně projevuje - je to k uzoufání.

Z jednání, které je jen velmi volně strukturované a nesmírně zdlouhavé, získává náhodný pozorovatel tak frustrující pocit, jaký asi získá člověk, když náhle ztratí zrak i sluch. Hlavním rysem atmosféry jednání je totiž "hledání slov" - snaha něco vyjádřit, jenže přítomní nevědí jak, nebo prostě o věci, o níž se zrovna mluví, nevědí nic - tak vlastně vydávají jen různé neartikulované pazvuky či banality.

Usilovně se před mými zraky snažili určití jedinci pohybovat se, jednat a mluvit, komunikovat, jenže toto jejich intenzivní úsilí se míjelo účinkem. Mozkové závity členů Rady se pohybovaly pomalu, každé téma agendy se probíralo nesmírně lidově a nekompetentně a zacházelo se do prkotin. ("Co to jsou reference?" - "Platí se za posílání e-mailu?" - "Co je to normovaná stránka?" - "Platí odborářská kolektivní dohoda?") Zdálo se, že někteří přítomní prostě neumějí myslet ani mluvit, nedokáží sdělit ani jednoduchou myšlenku. Napadalo mě, jak je možné, že se tito lidé octli v dospělém věku, když musejí řešit každou banalitu (např. "co je to standardizovaná stránka formátu A4 - nebo je snad formátu A3?") pořád, znovu a znovu úplně od začátku.

Občas bývám přítomen na schůzích různých britských podnikatelských nebo univerzitních rad či komisí: jednání je většinou podstatně brisknější a věcnější, základní procedury jsou zavedené, členové Rady se nemusejí stále znovu a znovu vracet v banalitách až k samému počátku, nemluví se dlouhé hodiny, aniž by se dospělo ke konkrétnějšímu rozhodnutí.

Předseda Rady Mrzena se opravdu snažil jednání Rady vést energicky - přesto bylo jeho řízení schůze často procedurálně neinformované a chabé. Právě on má odpovědnost za to, aby se na zasedání nehovořilo dlouhé hodiny o banalitách.

Z tohoto hlediska bylo skutečným martyriem zejména prvních dvě a půl hodiny jednání Rady, od 13 do cca 15.30 hodin, kdy se Rada pokusila projednávat finanční otázky týkající se České televize.

Kostlivcem ve skříni je pravidelné navyšování televizního koncesionářského poplatku, tedy jeho indexace podle každoroční inflace tak, jak to například existuje u BBC ve Velké Británii. Český parlament ovšem kromě jednorázového zvýšení televizního poplatku v roce 1997 z 50 na 75 Kč nikdy pravidelnou indexaci televizního poplatku podle inflace neschválil a po loňské televizní rebelii je velmi nepravděpodobné, že by k něčemu takovému dal nyní souhlas.

Prozatímní ředitel ČT Jiří Balvín a jeho finanční ředitel Oliva přednesli Radě relativně přehlednou informaci o nynějším stavu financování České televize. Z jejich projevu bylo zřejmé, že by si pravidelnou indexaci televizního poplatku velmi přáli - Rada ovšem o tom ani nezačala uvažovat - politicky je to po loňském vzbouření jistě zcela neprůchodné. Tak se alespoň Balvín rozhovořil o novém zákonném opatření, které má nyní schválit ministerstvo kultury, v jehož rámci by se zpřísnilo vybírání nynějšího poplatku. Alespoň tím, že si zasedne na neplatiče, doufá Česká televize, že zalátá ty největší mezery ve svém rozpočtu.

Finanční situace České televize není růžová: její rozpočet ukazuje postupný propad. V prvních sedmi měsících roku 2001 byl sice rozpočet stále v plusu, a to částkou 129 milionů Kč, jenže v prvních sedmi měsících roku 2000 byl v témže období televizní rozpočet v plusu částkou 389 milionů Kč, takže tendence je zjevně sestupná. Pokud jsem slyšel dobře, koncem letošního roku má být ČT "ve finančním propadu ve výši 400 milionů Kč".

Jiří Balvín hovořil o zásluhách České televize, která po privatizaci Barrandova "zachránila četné filmařské profese" a o tom, že Česká televize bude v budoucnu hlavně diváka bavit: "Diváci mají rádi seriály, hlavní koření České televize, a právě na jejich výrobu se soustředíme i v budoucnu." - Ano, to je do určité míry dědictví komunistického eskapismu, tradice, v níž pokračoval i Ivo Mathé, kdy se televizní divák neměl zajímat o věci kolem sebe, ale měl se bavit seriály Jaroslava Dietla. ČT chce pod Balvínovým vedením v této tradici pokračovat.

Nejsme proti natáčení seriálů, ani celovečerních filmů (ale kvalitních!), domníváme se však, že hlavním posláním veřejnoprávní televize je poskytovat profesionální zpravodajství a publicistiku, být pro společnost "nástrojem řeči", který ji umožní orientovat se ve svých vlastních problémech i v dnešním světě.

Za "akce mimořádného společenského významu", které musí podle zákona ČT vysílat, považuje však vedení ČT mistrovství světa ve fotbale, v hokeji a přenos olympijských her. Zase - proti tomu se nedá nic namítat, je to však skutečně všechno? Na otázku radního Presla, proč klesají náklady na dokumentaristiku a publicistiku, odpověděl Jiří Balvín, že předchozí nárůst nákladů v těchto oblastech byl "neúnosný" a rozpočty tohoto druhu pořadů budou klesat. "Některé publicistické formáty budou omezeny," řekl Balvín.

"Musíme stanovit fixní náklady v České televizi a pak určit, kde je možno učinit úspory," konstatoval po Balvínově vystoupení předseda Rady ČT Mrzena a projevil tím další procedurální nekompetentnost. Přesně řečeno, objevila se tu znovu tendence, charakteristická pro postoje této Rady. "Oni tu Českou televizi řídí, tohle přece není výkon kontrolní funkce," poznamenal k této Mrzenově poznámce Tomáš Pecina.

Do oblasti absurdního dramatu se posunulo jednání Rady ČT pozoruhodným extempore, když si vzal slovo radní Horálek. Abychom autenticky zprostředkovali atmosféru jednání Rady, přinášíme (kromě několika prvních vět, zapnuli jsme nahrávání totiž až po chvíli, kdy nás projev pana Horálka doslova uchvátil) projev radního Horálka pronesený na tomto místě zasedání Rady v plném znění:

(...) Ale teď se řekne: tady nejsou peníze a já nemůžu zvýšit televizní poplatky, já nemůžu příjmy, já jsem organizace v této zemi naprosto výlučná, protože tady budeme příští rok - pět let. Za další rok máme strhnout lidi tím, že tady existujeme padesát let a před padesáti lety jsme drželi krok technologicky s pokrokem ve světě a bysme ho měli dál držet, jak to budeme dělat všechno a ty peníze nejsou, protože tady je blokáda příjmová. To je jediná organizace, která za čtyři roky v závislosti na inflaci svoji cenu produktu nezvýšila. To je stav mimořádný. Ještě nikdy nenastal a dneska čtete, kdo všecko bude zdražovat, kdo všechno automaticky indexuje inflaci do ceny svých produktů, do svých příjmů. A tady já jako ekonom naopak musím zvolat: Ne, ne a ne! Protože ty všecky hrozný představy mých kolegů z naší branže, že by to právě měla bejt kultura, která bude doplácet, zcela záměrně a schválně, že v období inflace ona že by se měla dostat do neuvěřitelné situace, já křičím, že ne. S tímto se musíme poprat a pokud v této Radě, budu-li živ, ještě budu, tak se budu prát s i těmi rozpočtáři a ekonomy, kteří prostě tak neblaze, nekulturně v tomto případě uvažují a říkám to otevřeně, přestože asi ano, jako ekonom bych měl mít stejný protinázor jako oni. Takže ne. A jak teď dál. Je jasné - když já nevím moc před třemi lety při televizním poplatku - dva roky budete přebytkový vytvoříte rezervy třetí rok budete fifty fifty a za poslední dva roky si budete protože my hnem s příjmy, vašimi, tak si to budete brát z rezerv. Ale také neumím si představit, který politik by otevřeně zavrhl, že se to takhle dělalo zejména v tomto období, které je výtečně charakterizováno. Proto také, když s nimi mluvím, v posledních dnech, tak nikdo nechce dostat v této době zrovna Českou televizi do kolen. Ale my musíme sami něco vnitřně víc dělat. Vono - a ukázaly to audity, že zde není žádná černá díra, kde přijdou auditoři a najdeme tam prostě půlmiliardový věci, který poženeme k soudu. Ale dá se dělat mnohé v těch naprosto dílčích jednotlivých krocích, prostě standardizovat, normalizovat své výdaje na jednotlivé tyto a tyto. A teprve v závislosti na úspěchu této činnosti ... (nesrozumitelné). Jednu odlišnost má ta televize. To, co nešťastně prvorepublikově nazývá remunerace, to je podle zákona o mzdě, který platí, a vy víte, že před lety, přemíry, když se tedy ekonomika země dostane do této situace, tak pro ty veřejný rozpočtový příspěvkový organizace ten čtrnáctej plat už tam nejni. Je tam těch třináct. A vzpomeňte si na to, kolik bylo ústavních čunitelů, já jsem se sám taky nenazýval činitel, ale čunitel, třeba si to ovšem nějak bránil, ale je to tak. A my taky máme takovou pod nešťastným názvem prvorepublikovým remunerace pátrat, co to tam je, takže jestli chceme víc jak třináctky, tak za to musíme dát víc té kvality a prokázat větší úspory. Já vím, je to v kolektivní smlouvě, platné pro letošek, je to prostě tam zahrnuto, je to podmíněný, ty prostředky nakonec tehdy další genero - ale to všechno, co se zde dělo, se neobjeví v tom rozpočtu. A jednou v kolektivní smlouvě o tom se tady diskutovalo. Posledně co je to, není-li porušena, nelze ji změnit, jedině zase kolektivním vyjednáváním. A nicméně já vám musím říct, (...) vedení televize, že tuto obtížnou cestu vyjednávání v duchu prostě těch základních trendů a k tomu abyste byli konkurenceschopnější a vítězili, musíte svést proti lidem lhostejným, nevýkonným, a tak dále, se musí prostě rázněji zakročovat, protože dávat tyto peníze tady se tedy abych tak řekl ve vyšší než konkurenční mzdě to my všichni víme a ještě třináctej plat vy máte jeden a půl měsíčního platu tam zapsaný vzít. To vůbec nenavrhuju, ale navrhuju buďto tedy svedeme tento boj o kvalitu, která se konec konců musí potom v těch příjmech proji - projevit. Vám jako vedení, ať už je to kterákoliv osoba, vedení tady vždycky bude, a koneckonců ten základní štáb vidí, co tuto televizi vytáhne z toho, co bylo před půl rokem a jsou schopni ji táhnout dál teda bez ohledu, dále, bez ohledu, jak se bude jejich post nazývat. Toto se musí povést. Tuto obtížnou cestu získat prostě odbory, získat kdekoho, pro motivaci v zájmu té vyšší výkonnosti, protože znovu opakuji, že ty představy, že najde se černá díra a najednou uspoříme někde pět set miliard protože kdosi takhle dělal nezákonně dokonce a tak dál, tak to tu naštěstí není, ale je to taky teda i slabý, že ta cesta kupředu jde zcela jako obtížnější. Já se omlouvám, že jsem mluvil pane předsedo déle jak tři minuty, mluvil jsem vlastně pět minut, ale myslím si. Já nevím, Rada a já budu proti tomu, abychom my pak projednávali položky, poněvadž do nich nevidíme. Ale tyto základní tendence a tohle byste se měli dát dohromady a měli byste to v těch nejbližších dvou měsících bez ohledu na funkce jejich svést tento úmorný boj, já vím, jak je to úmorný, je to obtížný, poněvadž jsem sám sedával při takovým složitým jednání. O tuto věc jde, a tak, jak říkám, dobře, ani jako Horálek nebudu snadno zvedat ruku pro takhle zpracovanej rozpočet. (...) Mluvil jsem jako Horálek, ale myslím si, že to řada mých kolegyň a kolegů bude teda chtít tuto vyšší cestu náročnosti sledovat.

Na člena Rady Zdenu Hůlovou, udělal tento projev tak velký dojem, že Horálka pověřila, aby něco vypracoval. Hned poté se ozval člen Rady Petr Kučera, že nerozumí tomu, co má Horálek vypracovat. Po delší diskusi Zdena Hůlová upřesnila, že má Horálek vypracovat návrh snižování rozpočtu ČT.

Dalším nesmírně zdlouhavým jednáním byla ta část agendy, kde se Jiří Balvín Radě pokusil předložit návrh, aby rychle a automaticky schválila pronájem určitých nebytových prostor v Ostravě, prostor, které ČT nepotřebuje. To vyvolalo rozsáhlou diskusi, někteří radní chtěli zkontrolovat celou dokumentaci, jiní nikoliv. U některých vzniklo podezření, že se ČT snaží rychlým schválením této dokumentace prosadit nějaký partikulární zájem. Rada pak v této věci přijala řešení, které je, pokud jsem slyšel dobře, právní paskvil.

(Podle zákona vyžaduje pronájem nemovitostí ČT předchozí souhlas Rady. Radní neporozuměli, co to znamená, a udělili místo toho souhlas předběžný; ten je ovšem k ničemu, protože za daného stavu nelze nemovitosti pronajmout a výsledek je stejný, jako kdyby o tom Rada vůbec nejednala-pozn. TP)

Jak už jsem uvedl, první téměř tři hodiny jednání Rady ČT byly nesmírně pomalé a bolestné: komunikace probíhala s obrovskými potížemi. Nicméně, Rada se přesto, neuvěřitelně pomalu přece jen něco minimálního začala učit. Podle radního Žáčka byl onen téměř tříhodinový pochod "zahuštěným medem" užitečný: Rada totiž převzala svou funkci urychleně, v havarijní situaci, po televizní krizi, a tak si vlastně nyní svou roli definuje "až v praxi". Významné podle Žáčka bylo, že si prý Rada na základě včerejšího "jednání" konečně uvědomila, zejména po ostré diskusi o tom, že není možno v důsledku špatné finanční situace jen tak úplně zlikvidovat tzv. "remunerace" (prémie) pro zaměstnance ČT, protože by to bylo protizákonné porušení odborové kolektivní smlouvy (tuto záležitost pomohl vyjasnit radní Horálek, který se tentokrát - na rozdíl od svého předchozího, výše citovaného extempore, vyjadřoval v této věci informovaně a kupodivu tentokrát i relativně jasně - jako bývalý ministr těmto záležitostem rozumí), že nesmí televizi řídit, že ji má jen kontrolovat.

Jiným pochodem bazénem plným zhuštěného medu (anglický ekvivalent je "walking through treacle") byla pak diskuse o náležitostech, které Rada požaduje od kandidátů na nového generálního ředitele ČT. Zajímavé bylo, že se o tom, které tyto náležitosti vlastně musejí být nezbytné, Rada dohadovala teprve nyní, před hodnocením kandidátských přihlášek, přestože podmínky na konkurs byly už dávno zveřejněny. Rada také určila rozlepovací komisi, která bude přítomna otevírání přihlášek: na chvíli zavládl zmatek, zda bude po celou dobu rozlepování skutečně přítomna notářka, která, jak se ukázalo, má v den rozlepování přihlášek odpoledne ještě "jinou důležitou práci".

Pozoruhodná byla v této souvislosti diskuse členů Rady ČT o definici normostrany psaného textu (kandidáti musejí předložit písemný projekt o určité délce, hovořilo se o tom, co to vlastně ta normostrana je a jestli raději Rada neměla definovat počet písmen podání - pozdě bycha honit...?).

Asi deset minut se také hovořilo o referencích, které musejí kandidáti na ředitele ČT předložit, a zda mohou být takové reference důvěryhodné či nikoliv, zda si prostě "každý může dodat jakýkoliv papír, a tomu máme věřit"? Nejrůznější banality se stávaly podkladem pro téměř filozofickou diskusi o podstatě věcí...:) - Není dost dobře jasné, proč musejí mít všichni kandidáti na ředitele ČT už předem trvalý pobyt v České republice - snad "aby do řad kandidátů nepronikl zase nějaký cizák typu Jiřího Hodače"?

Celkově vzato, jsem nabyl dojmu, že ať se stane ředitel ČT kdokoliv, opravdu, ale opravdu nebude mít lehkou práci - ani směrem dovnitř do České televize, ani směrem vůči členům Rady ČT, s nimiž se skutečně musí hovořit trpělivě o všech drobnostech jako s malými dětmi.

Ke konci zasedání Rady došlo však přece jen k určitému zvěcnění její práce. V Radě totiž zasedají i někteří schopní lidé a v tuto chvíli agendu převzal jeden z nich. Profesionálně referoval o svém zpracování stížností z řad veřejnosti, adresovaných Radě, její člen Ladislav Miler. Pozvaný spolutvůrce nového rozhlasového a televizního Kodexu dr. Šolc kompetentně informoval o práci na tomto dokumentu.

Posléze opět upadlo jednání Rady do zmatečnosti, neboť předseda Rady Mrzena informoval o tom, že prý hovořil s nějakým členem parlamentní mediální komise a společně se dohodli, že prý nový Kodex ČT nemá mít funkci zákona. Marnost nad marnost - tyto diskuse jsou zbytečné. V zákoně je stanoveno, že nový Kodex ČT je pracovněprávním kodexem a tedy dokumentem právní síly - to nezmění následné diskuse mezi předsedou Rady ČT s žádným jednotlivým členem parlamentu.