Konec podnikání podle CIA: Železný a mezinárodní arbitráž
Ohrožuje činnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání 
demokracii ? ... anebo Rada (RRTV) neporušuje legislativu našeho státu a chová se 
zákonně (či dokonce předvídavě)?
Jan Bohuslav Akláb
Včerejší podvečer přinesl ve zpravodajských pořadech v rychlém 
sledu a nečekané dramaturgické dynamice dva 
naprosto zásadní a rozdílné pohledy na hodnocení činnosti tzv. "velké 
rady" tj. Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RRTV…).
Postavení, úkoly a pravomoci atd. související s RRTV byly po 
roce 1989 stanoveny postupně několika právními předpisy, které (jak je 
konečně "dobrým zvykem" našich zákonodárců…) byly i zároveň postupně 
novelizovány. 
Poznámka: 
to nejpodstatnější dnes najde zvídavý 
čtenář v zákonu č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního 
vysílání, který dokonce některé dříve přijímané zákony zrušil…. 
(Tak 
například zrušil i zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové 
a televizní vysílání, dále Statut Rady pro rozhlasové a televizní vysílání 
atd.)
Jak postupoval čas, tak postupovaly i změny kolem 
RRTV. Měnili se její, "sněmovnou" parlamentu, volení členové (včetně 
předsedů), měnili se i zaměstnanci Úřadu Rady, který je přes 30 a to včetně 
vedoucího úřadu… . 
Ne vždy pracovala RRTV v kompletním, zákonem stanoveném 
13-ti členném počtu. Někdy chybělo několik hlasů ke zvolení člena 
RRTV ve Sněmovně, někdy se z Rady odcházelo s větším či menším bouchnutím do 
stolu ( anebo spíše "mediálním prásknutím"dveřmi…) - což se po čase ukázalo být 
rezignací na funkci.
Televizní divák zná důvěrně, nejméně po dobu 2-3 
let, vstupní branku do budovy RRTV, kam z nemalých limuzín vystupovali nemálo 
vlivní a více či méně důležití ředitelé (a mnohdy i majitelé…) různých televizí 
a rozhlasových stanic. Pravda Ti "rozhlasoví" byli na obrazovkách TV 
zpravodajství méně často…!
V televizních pořadech publicistických, zpravodajských a někdy 
i populárně zábavných (jak tak asi hudebně odvážnému kolegovi mnozí záviděli…) 
se za uplynulých deset let střídaly tváře členů RRTV - tu nám laikům 
vysvětlovali v besedách s předními politiky význam mediálního zákona po nedělním 
obědě, tu nám s vážně zachmuřenou tváří neúplatných radních tajuplně sdělovali, 
že nečekaně dostali propisku a kalendář ! 
Je možná škoda, že někteří členové RRTV jsou již veřejností 
téměř zapomenuti…, i když to zřejmě bude tím, že strany, které je kdysi do Rady 
navrhovaly, bojují mezi 0,25 až 0,27 % volebních preferencí a jejich název se 
začíná více často objevovat jako pomůcka při luštění křížovky nebo soutěžní 
otázka v "Milionáři"… ! Jiní členové Rady se stali mezitím členy jiných "rad 
moudrých", například po letošním, neobvykle horkém "mediálním" lednu Rady ČT… . 
Jedno je ale jisté - největší zkouškou dosavadní 
činnosti RRTV se měl stát právě včerejšek. 
Arbitrážní soud v Londýně, který v průběhu několika 
týdnů vyslechl mnoho svědků ( a to i ze stále zmiňované RRTV - bývalé či 
dnešní…) měl přijmout rozhodnutí, které se k činnosti RRTV bezprostředně 
vztahuje.
A také přijal ! Rozhodnutí bylo zasvěcencům známo "de facto" 
již 3. září 2001, ale zpravodajské relace o něm informovaly teprve o den později. 
O to větší překvapení čekalo televizního diváka včera, a čtenáře některých 
deníků dnes, když se dozvěděl, že RRTV je v rukou ODS a ČSSD a ohrožuje 
demokracii v ČR tím, že se pokouší řídit Českou televizi. 
Údajně "řízení" moderátoři veřejnoprávní televize Klepetko a 
Toušlová se tak (se zcela vážnou tváří - aby nebylo vidět, že jsou řízeni…!) v 
hlavní zpravodajské relaci podělili s diváky o jednu z nejdůležitějších 
informací, která byla vybrána ze zajisté mnohem 
rozsáhlejší zprávy americké organizace Freedom House o stavu 
demokracie v ČR. 
Aby všichni pochopili vážnost situace uvedli moderátoři 
informaci tím, že tato americká organizace hodnotí stav společností a dodržování 
lidských práv ve světě již 60 let (!). Jaké jsou asi zprávy této organizace z 
let II. světové války ? A také mě moc mrzí, že se ke mně zpráva této organizace 
nedostala v roce 1968 - třeba bych byl pak v "totáči" mnohem statečnější. 
Doslova kouzelné je, že dnešní deníky (např. Metro nebo 
Plzeňský deník…) snad chtěly ještě více ilustrovat, jak detailně tato organizace 
zná české prostředí, a tak (domnívám se, že iniciativně…) citují zřejmě jiný 
odstavec zprávy Freedom House, kde upřesňují, že jde o Klausovu ODS a Zemanovu 
ČSSD, které že se to snaží řídit Českou televizi. To snad aby si čtenář náhodou 
omylem "nedosadil" jiné leadry, i když já sám si například myslím, že ČSSD by 
měl dnes řídit Vladimír Špidla, ale 
třeba se pletu!
A tak mě docela mrzí, že 
stanovisko autoritativní mezinárodní právní instituce, které rozhodlo o 
správnosti postupu a rozhodování RRTV, a jejích členů, v nelehkých 
časech majetkových a licenčních nejasností, především kolem soukromých 
televizních stanic v ČR bylo zřejmě zcela úmyslně "přebito" informací, která 
mohla mít svůj význam pouze ve chvíli, když by arbitráž v Londýně rozhodla 
obráceně. 
To by pak mohla skutečně nastat mela, a mohli jsme se zase 
setkat "u koně" s řadou oblíbených umělců a zkusit si reparát "Děkujeme 
odejděte!" a po Radě ČT "kácením" další mediální Rady, která zůstala v lednu 
letošního roku tak trochu stranou pozornosti. 
Pro lepší ilustraci a dokladování výše napsaného, uvádím přesné 
citáce.
Někdy má "paměť v našem státu opravdu krátké nohy". 
Proč teď nevystupují Ti politici, kteří slibovali svému státu 
jasnou arbitrážní porážku a do slova a do písmene rozpočítávali na hlavu všech 
obyvatel kolik bude každého z daňových poplatníků londýnský výsledek stát přesně 
korun ? 
Skutek utek'! Nyní raději mlčí.
Je špatné zapomínat, že RRTV je tvořena zástupci všech 
parlamentních stran, včetně KSČM (za tuto stranu byl v několika pokusech nakonec 
zvolen nezávislý kandidát a mediální expert Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, Csc. …)
Po mimořádných volbách v r. 1998 mě někdy také zamrzel smluvně 
opoziční vztah dvou nejsilnějších parlamentních stran. 
Dlouho jsem se smiřoval s tím, že jde o příspěvek stabilitě 
našeho politického prostředí, které po "sarajevském atentátu" vypadalo spíše na 
stále častější mimořádné volby, střídané "jmenovanými úřednickými vládami" než 
na ekonomické oživení. 
Tato masáž, jak ukázala včerejší zpravodajská relace ČT 1, trvá 
prakticky dodnes…