čtvrtek 6. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K včerejšímu zasedání Rady České televize: Převažují diletanti a jednání Rady chybějí procedury (Jan Čulík) České školství: Myslet o známce není totéž jako ji dát a dostat (Ondřej Hausenblas) Média: Konec podnikání podle CIA: Železný a mezinárodní arbitráž (J. B. Akláb) Fyzika a patafyzika: Pár poznámek k interpretaci kvantové fyziky a diskuzi E. Haičman, Petříček, V. Pinkava (Vladimír Wagner) České zdravotnictví: Poukazujme na chyby, ale nebojme se i chválit, je-li důvod! (Daniela Pilařová) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Vladimír Wagner

První je, že druhá věta termodynamická (tedy fyzika, která považuje tento fyzikální zákona za spolehlivě experimentálně prokázaný) popírá teori vzniku a vývoje vesmíru a vzniku života z neživé přírody:

"Dám-li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení, že vznikne rozhlasový přijímač, budu nejspíše umístěn v psychiatrické léčebně. Naprosto stejný nesmysl nás však učili na školách a tvrdili nám přitom, že jde vědecký poznatek. Jde mi o tzv. vznik živého z neživého či o vznik vesmíru vůbec. I když použiji časový úsek deset až dvacet miliard let, tedy dobu trvání vesmíru, pořád jde o stejný nesmysl, který je v rozporu s druhou větou termodynamickou."

a druhá pak, že kvantová fyzika (experimentálně zase velice dobře prokázaná) dokonce vylučuje existenci jakékoliv objektivní reality nezávislé na vědomí pozorovatele:

"V našich podmínkách, kdy vzdělávací systém ovládala komunistická ideologie, byl výsledek mimořádně obludný. Stávající "vzdělanec" je mnohem spíše fachidiotem, který možná rozumí své profesi, pokud nejde o humanitní oblast, ale pokud jde o komplexní přehled, o schopnost získávat a vyhodnocovat informace, je naprosto negramotný. Samozřejmě, pokud nestuduje a nepracuje na sobě sám. Nemyslím si, ale že situace na Západě je o mnoho lepší. Stávající "vědecko-racionalistický" světonázor bohužel pořád terorizuje většinu univerzit. Naše vědění je neustále v zajetí karteziánského předsudku objektivity. Paradoxně jediná věda, která se dokázala takového vidění dokonale zbavit, je fyzika. Není objektivní skutečnosti, která existuje nezávisle na vědomí pozorovatele. Toto je poznatek kvantové fyziky nikoliv subjektivní idealizmus."

Na základě těchto jeho předpokladů vyvozuje, že výuka vědecké metody poznavání je nevhodná. Naopak je škodlivá: "Jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace. Věřte mi, že to bylo chvílemi i bolestivé."

První téze byla panem Petříčkem v jeho odpovědi E. Haičmanovi a V. Pinkavovi dostatečně rozebrána včetně citací druhé věty termodynamické, takže bych si dovolil jen shrnout. Druhá věta termodynamická se týká uzavřených systémů a systémům neuzavřeným, do kterých je dodávána energie, nezabraňuje zvyšit svoji entropii. Takže druhá věta termodynamická nevylučuje ani vznik planetární soustavy s protoplanetárního oblaku, ani existenci živých organismů či obyčejné ledničky a ani vznik živých organismů z neživé hmoty či vznik a vývoj vesmíru. To, na co se pan E. Haničan odvolává, se opravdu týká počtu pravděpodobnosti a ne druhé věty termodynamické jak už zdůraznil pan Petříček. Ovšem ani počet pravděpodobnosti neomezuje možnost vzniku života z neživé hmoty. Žádná z teorií, které se snaží popsat takový proces, nepředpokládá čistě náhodné procesy, ale procesy podřizující se fyzikálním a chemickým zákonistem. Kdybychom náhodně třepali molekulami vody, je pravděpodobnost vzniku nádherné sněhové vločky malá. Avšak za určitých podmínek je takový vznik zákonitý a lze ho očekávat téměř stoprocentně. Probíhá rozsáhlá diskuze, jaká je pravděpodobnost vzniku života, jak konkrétně mohl vzniknout a stále zde existují obrovské nejasnosti a široké pole pro zkoumání. Ovšem tvrzení, že druhá věta termodynamická popírá možnost vzniku života z neživé hmoty je nesmysl a nepochopení této fyzikální zákonitosti...

Druhá teze se dotýká interpretace kvantové fyziky. Procesy v mikrosvětě jsou natolik vzdálené běžné lidské zkušenosti, že představit si chování velmi malých částic a jejich interakci s makroskopickým objektem popsané kvantovou fyzikou je velmi náročné. Ačkoliv je tedy pravděpodobnostní chování kvantových objektů nesporné a široce experimentálně prokázané a výsledky pozorování jsou na pravděpodobnostní úrovni velmi přesně předpovidatelné a měřitelné (některé kvantové veličiny patří vůbec k nejpřesněji předpovězeným a měřeným veličinám), tak interpretace tohoto chování je nejednotná a rozporná. Už z povahy věci je možno pravidla a výsledky kvantové fyziky prezentovat širší veřejnosti v analogiích, jejichž platnost je pochopitelně omezená. A navíc jsou některé pojmy špatně interpretovány. V pojetí kvantové fyziky je pojem pozorování velmi obecný (jedná se o interakci mikro a makroobjektu) a nemusí mít žádnou souvislost s "vědomím". Faktem prokázaným kvantovou fyzikou je, že jednotlivý konkrétní mikroobjekt se při pozorování v různém experimentu může jevit různě (můžeme určit jen některé jeho vlastnosti) a teprve konkrétní akt pozorování (interakce s makroskopickým systémem) určuje, jak se projeví. Ovšem, to nijak nepodporuje interpretaci, kterou nabízí pan Haičman. Žádná z klasických interpretací kvantové fyziky na které odkazuje pan Pinkava (klasická kodaňská, Bohmova či Everettova) nehovoří proti existenci objektivní reality mimo vědomí konkrétního pozorovatele. Všechny tyto interpretace vedou ke stejné kvantové mechanice.V jím uváděném referátu A. Zeilingera je doporučována jistá preference kodaňské interpretace, kterou preferuje i většina "praktikujících" fyziků. Ovšem opět musím zdůraznit, že instrumentem zachycujícím jev se míní makroskopický objekt obecně. A neukazuje to na žádnou spojitost s lidským vědomím. A tedy i druhá téze E Haičmana je šlápnutím vedle.

V kvantové fyzice, její interpretaci, vztahu nelokálnosti kvantové fyziky a lokálnosti teorie relativity (klasické fyziky) je velká řada velmi zajimavých a dosud nevyřešených problémů. Z kvantovou fyzikou sice pracuji, ale nejsem odborník v těchto oblastech. Proto si netroufám psát o tomto tématu šířeji. Pro zájemce bych proto doporučil několik populárních knih vyšlých nedávno v českém překladu a dotýkajících se i této problematiky: Timothy Ferris: Zpráva o stavu vesmíru, Paul Davies: O čase, Brean Greenea: Elegantní vesmír a další.

V daném případě se tak ukazuje, že E. Haičman celým svým příspěvkem popírá to, co se v něm snaží prokázat. Možná, kdyby se mu nepodařilo úspěšně vyrazit ze svojí hlavy základní znalosti o termodynamice, nepobouřil by svojí nesmyslnou tézí pana Petříka. Pokud by vycházel při cestě k "celostnímu" popisu (k jednotné teorii) s hluboké znalosti jednotlivostí získané i na školách, jak je tomu i u fyziků, které zmiňuje V. Pinkava, nemusel by psát věci, které jsou evidentně v rozporu se skutečností a debata se mohla týkat opravu reálných a a podle mého názoru daleko zajimavějších problémů intrérpretace kvantové reality a jejího dopadu na poznání vzniku a vývoje našeho světa.

Vladimír Wagner