Rada generálnímu řediteli BBC:

Jaké by mělo být rozhlasové a televizní zpravodajství

Ředitel BBC Greg Dyke určil 100 000 liber (5,5 milionu Kč) na analýzu toho, zda informuje BBC veřejnost o politice dostatečně efektivně. Bývalý reportér BBC Lance Price, který nyní pracuje jako činitel britské Labouristické strany, mu ve včerejším listě Guardian radil otevřeným dopisem, jak učinit politiku pro televizní diváky a rozhlasové posluchače zajímavější. Shrnujeme.

Milý Gregu,

jako dlouholetý pozorovatel byrokracie BBC zevnitř i zvenčí jsem přivítal vaše jmenování generálním ředitelem jako závan čerstvého vzduchu. Obrátil jste se totiž zády vůči klasické reakci BBC: kdykoliv vznikne nějaký problém nebo vzniknou nějaké pochybnosti, objedná se nezávislá analýza a  do podniku se zavolají zvnějšku poradci, ať to stojí, co to stojí.

Ale co to teď vidím? Bude vypracována "široká, mnohostranná analýza ohledně toho, jak BBC informuje o politice. Že byste se přizpůsobil tradiční interní praxi BBC tak brzo?

Vím, že vaši rivalové - ve zpravodajském studiu komerční televize ITN a v televizi Sky - na to budou pohlížet s tichým pobavením. Politika je stejná jako všechno ostatní zprávy, tak proč o ní prostě neinformovat - pozorování vlastního pupku je zbytečné.

Někteří vaši šéfredaktoři jsou taky dost skeptičtí, i když - jak bývá v BBC zvykem - vám to samozřejmě přímo neřeknou. Mají pocit, že už to tady všechno bylo, že analýza mlhavým dojmem dospěje k závěru, že musejí být informace o politice "přístupnější divákovi" a všechno zůstane při starém. Avšak musím říci, že zadat analýzu stavu politického zpravodajství je v nynější situaci správným řešením. Zpravodajství BBC o politice se poslední dobou stalo tak schizofrenní, že je načase, aby došlo k určitému druhu terapie. A v Sianě Kevillové, velmi rozumné šéfredaktorce televizního publicistického pořadu Newsnight, jste si vybral rozumného a schopného analytika.

Když jsem býval v BBC politickým reportérem (bylo to, Gregu, před vaší érou), pořád se hovořilo o tom, jak učinit politiku ve zprávách atraktivnější pro ty diváky, kteří považovali vysílání o politice za správný čas, kdy jít do kuchyně uvařit čaj.

Jedni navrhovali, aby se BBC co nejvíce vyhýbala při politickém zpravodajství informacím z vlády a z parlamentu, i když se John Cole, velký reportér, zabývající se politikou, rozčiloval, že "politika se odehrává právě ve vládě a v parlamentu" - a měl pravdu.

Jiným řešením bylo skoncovat s politickými "reportážemi" (obrázky o určité události, nastříhanými na krátké, často nesmyslné reakce od mluvčích jednotlivých politických stran) a nahradit je "dialogem", kdy hovoří moderátor ve studia a reportér kdesi v terénu o tom, co se děje. Ani jedna tato strategie nebyla úplně úspěšná.

A vzhledem k tomu, že průzkumy sledovanosti ukazují už léta, že nejobtížněji lze zaujmout mladé publikum, hodně se hovoří o tom, aby se vysílalo zpravodajství takové, jaké by bylo přístupné pro mladé lidi.

Možná by ale bylo řešením pokusit se opustit v televizním vysílání nudný a zastaralý jazyk, jehož prostřednictvím se vnímá politika jako konflikt, jsou v ní bitvy a rány, vítězové a poražení a neustále se odhalují nějaká spiknutí. To odrazuje od politiky nejen mladé lidi, ale myslím, že každého.

Mladí diváci projeví angažovanost vůči politice, projeví-li politika angažovanost vůči nim. Pomohlo by, kdyby se rozumněji hovořilo o ekologických otázkách, o globalizaci a o alternativních životních stylech - to by si měli uvědomit novináři i politici.

Nepleťte si malou účast při posledních britských všeobecných volbách s nezájmem o politiku. Lidi zase půjdou k volbám ve větším počtu, až budou síly v soupeřících stranách vyrovnané. Je nutno to říct otevřeně: volby sice možná byly důležité, ale byly trochu nudné. Za to ovšem BBC nemohla.

Neurážejte diváky a posluchače. Zatímco se někteří lidé o politiku skoro vůbec nezajímají (a to je jejich právo), jiní se o ni zajímají velmi intenzivně a zaslouží si od BBC seriózní, autoritativní a inteligentní pořady o politice. Už proto, že na jiných stanicích je těžko najdou.

Nesnažte se vysílat o politice bez politiků. Je sice pravda, že mnohé lidi politikové nudí, ale ti lidé nám vládnou - mají právo na to, aby byli slyšeni, a mají povinnost se ze své práce zodpovídat.

Nemyslete si, že je agresivní způsob vedení interviewů vždycky dobrou novinářskou prací. Není tomu tak. BBC má příliš mnoho namyšlených reportérů, kteří si myslí, že udělali dobrou práci, když ministra během dvacetiminutového rozhovoru úplně zničili, přestože se divák či posluchač nedověděl nic zajímavého.

Zaprvé, politikové budou chodit jen tam, kde si myslí, že se jim dostane férové příležitosti vysvětlit své názory a postoje - to neznamená, že očekávají, že by reportér nesměl jejich názory zpochybňovat. Ale jsou hranice. Jak řekl jeden člen britské vlády, když jsem býval reportérem: "Proč bych měl cestovat až do západního Londýna (kde je televize BBC, pozn. JČ) jen proto, aby tam se mnou půl hodiny zacházeli jako s pedofilem, aniž bych mohl do vysílání říci jedinou ucelenou větu?" A nakonec, nemyslete si, že vysílání chytrých, krátkých rozhovorů s reportérem, i když je třeba tak dobrý jako nynější hlavní politický reportér BBC Andrew Marr, může být náhražkou seriózní analýzy aktuálních politických otázek. Politika není zábava a neměla by se jí stát. Úsilí zpřístupnit politiku pro některé diváky a posluchače by nemělo být na úkor toho, že vůči jiným budeme mluvit přehnaně pomalu a srozumitelně a dávat jim najevo, že ničemu nerozumějí. Není to pravda.

Ať vám to dopadne dobře.

(Lance Price je bývalý reportér BBC. Nyní pracuje jako Director of Communications pro britskou Labour Party.)