 | |
Jsem-li "patafyzik", ocitám se v exkluzivní společnostiEugen HaičmanV článku pana Wagnera v Britských listech 6. září jsem byl nepřímo označen za patafyzika. Titulek mohl být redakční, nevím a nepokládám to za podstatné. Rozhodně se se svou patafyzikou ocitám v dosti exkluzivní společnosti. Na kritice mých názorů je totiž nejvíce k smíchu či k pláči, to záleží na úhlu pohledu, jedna skutečnost. Můj text, který rozhodně nepokládám za svůj nejlepší, byl totiž pouhou kompilací. Žádná myšlenka v něm obsažená se nenarodila v mé hlavě. Proto taky říkám, že text nepokládám za nejlepší, dovedu myslet sám.Uznávám, že druhou termodynamickou větu jsem pojal poněkud volněji, což by ve vědeckém textu neprošlo, ale mou aspirací nebylo napsat vědecké dílo. Tady jsem ochoten uznat svou chybu. V mé knihovně se nachází několik knih o termodynamice, z toho dvě vysokoškolské učebnice, tyto knihy jsem četl a o termodynamice jisté ponětí mám. Co jsem tedy chtěl říci. Podstatný je zde pojem entropie. Pan Wagner má pravdu, že jsem měl mluvit o pravděpodobnosti. Vycházím tedy z toho, že každá soustava má tendence přecházet z méně pravděpodobného, tedy uspořádaného stavu, ke stavu pravděpodobnějšímu, tedy méně uspořádanému. Je zde analogie s druhou termodynamickou větou a to, co jsem napsal, byla myšlenková zkratka, nikoliv neznalost problému. Já jsem totiž psal o něčem úplně jiném. Vytrhnout něčí věty z kontextu textu, najít v nich formální nedostatky a následně jejich autora urážet je projev demagogické tuposti, nikoliv střízlivé kritičnosti. Na takovéto "kritiky" jednoduše nereaguji. Takováto "kritika" nemá taky nic společného s vědeckým myšlením, byť se tak tváří. Další mou, opět ale spíše formální chybou bylo, že jsem měl napsat, že hypotézy, které cituji, jsou názory jednotlivých fyziků, které mnozí jiní nejsou schopni absorbovat a tím ani akceptovat. To je ale jejich věc, ne moje. "Patafyzik" Werner Heinsenberg říká: "Přírodověda nepopisuje a nevykládá přírodu jednoduše tak, jak existuje - o sobě. Je spíše součástí vzájemné hry mezi přírodou a námi samými. Popisuje přírodu, která je vystavena našemu kladení otázek a našim metodám. O této možnosti Descartes ještě nemohl uvažovat, avšak ostré oddělení světa a Já se tím stává nemožným." Tedy nejen já, ale i přední teoretický fyzik a jeden z otců kvantové teorie "šlape vedle". Tvrzení, že "popis fyzikální skutečnosti, jež by byla zcela nezávislá od prostředků, jimiž jí pozorujeme, je přísně vzato nemožný", pochází od francouzského fyzika a nositele Nobelovy ceny Loise de Broglie. O vzájemném působení mezi objekty a měřícími přístroji mluví např. Niels Bohr. Lidské vědomí lze chápat jako měřicí přístroj. Nakolik tato fakta lze brát jako podporu tvrzení o neexistenci objektivní reality, je věcí interpretace. V reakci na text pana Petříčka jsem se snažil vysvětlit rozdíl mezi filozofickým a vědeckým poznáním. Nezabralo to, ale o to teď nejde. Napsal jsem, že z vědeckých poznatků lze učinit filozofický závěr. Teze o neexistenci či spíše podmíněnosti objektivní reality je teze filozofická a znovu říkám, já jí nevytvořil, ale pouze sdělil. Další "patafyzik" prof. Zdeněk Neubauer říká: "Existence byť jediné živé planety ve vesmíru předpokládá, že vesmír je dokonale přesně takový, jaký je. Vypadá to, jako by všechny kosmické náhody a události směřovaly k možnosti Života, který je podmínkou existence inteligentního pozorovatele - poznávacího subjektu. To je podstata tzv. antropického principu… Také měření, pozorování, poznání jsou události neoddělitelné od poznávané skutečnosti. Teprve učením se stává něco určitým. Není absolutních veličin ani počtů - i počet číslic je jen "stavem kvantového vakua" a závisí, stejně jako kvantity na zrychlení pozorovatele. Poprvé na relativitu kvantit poukázala teorie relativity. Dnes lze obecně říct, že platnost všech pozorování (a tedy i poznatků a výpovědí) závisí nejen na pohybu pozorovatele, ale též na poznávacím postupu, pojmovém a přístrojovém vybavení, pokusném uspořádání a v neposlední řadě i na způsobu zpracování informace, tedy např. na struktuře a funkci nervového systému poznávajícího. Z toho nelze uniknout ani formalizací, exaktními postupy a tautologiemi. Matematika, geometrie, logika nemají povahu absolutního, na východiscích, souvislostech a okolnostech nezávislého vědění. Po objevu neeukleidovských geometrií přestala být bezrozpornost kritériem skutečnosti. Kurt Gödel ukázal, že žádná (netriviální) axiomatická soustava nedosahuje svých důsledků, obsahuje nedokazatelné výroky a není sto definitivně předejít vzniku paradoxů. K týmž závěrům dospěla současná epistemologie (K. Popper)." Zdeněk Neubauer učí filozofii na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy. Další "patafyzik" Fritjov Capra jde ještě o malinko dále. Odvažuje se srovnávat moderní fyziku s východní mystikou. O totéž jsem se v kritizovaném textu pokusil i já, a popudil tím pana Petříčka. Capra píše: "Fyzika 20. století hluboce ovlinila obecné filozofické myšlení, protože odhalila dříve netušenou omezenost klasických idejí a vynutila si radikální přehodnocení našich základních představ. Tak se např. liší pojem hmoty subjaderné fyziky podstatně od toho, co si klasická fyzika odedávna představovala pod pojmem materiální substance, a totéž platí i o pojmech prostoru, času a kauzality. Jelikož tyto pojmy mají zcela zásadní význam pro naše názory o světě, mělo toto radikální přehodnocení za následek i změnu našeho celkového pohledu na svět. Změny, jež přinesla nová fyzika, nás přivedly ke světonázoru, který se značně podobá světonázoru východní mystiky… Východní mystika se vyznačuje zcela odlišným způsobem nazírání, který lze označit jako organický, protože všechny jevy vesmíru pokládá za nerozlučné součásti harmonického, vzájemně souvisejícího celku…Náš sklon vidět sebe v tomto světě jako izolovaná lidská Já, se pokládá za iluzi, kterou nám naše kategorizující a měřicí mentalita předestírá před oči… Jedna z nejvýznamnějších myšlenek kvantové teorie spočívá v tom, že svět atomů není ovládán strnulými zákony, ale pravděpodobnostmi, a to nejen pokud jde o jejich pohyb, ale vůbec o jejich existenci. Subjaderné částice podle Heisenberga vykazují "tendence k existování". Stejně tak jaderné procesy vykazují "tendence ke vznikání". Tyto pravděpodobnosti nejsou pravděpodobnostmi "věcí", ale pravděpodobnostmi vztahů. Každý pozorovaný jaderný "objekt" představuje zprostředkující systém, který vytváří spojnici mezi přípravou experimentu a následným měřením. Jen v tomto kontextu vůbec existuje a má význam - ne jako sama pro sebe existující entita, ale jako spojující článek mezi procesy přípravy a měření. Vlastnosti objektu nelze definovat nezávisle na těchto procesech. Modifikuje li se příprava experimentu nebo měření, mění se i vlastnosti objektu… Od té doby, kdy byla formulována kvantová teorie, nemůžeme již vesmír pokládat za nakupení fyzikálních objektů, ale musíme jej vidět jako složitou souhru vztahů mezi částmi jednotného celku. Heisenberg píše, že svět se jeví jako složité předivo procesů, v němž se nejrozmanitější souvislosti mění, překrývají a vzájemně se ovlivňují a tímto způsobem určují strukturu celého přediva. Podobným způsobem vidí svět i východní mystikové a svou zkušenost vyjadřují často slovy, která se až překvapivě shodují se způsobem vyjadřování jaderných fyziků…Např. Lama Anagarita Govinda říká, že budhista nevěří na objektivní vnější svět, který by existoval nezávisle na něm a odděleně od něho a do jehož hnacích sil by se musel teprve zapojit. Vnitřní a vnější svět jsou pro něj dvěma stránkami téhož přediva, v němž jednotlivé nitky všech sil a všeho dění, všechny formy a objekty vědění jsou spředeny do jednotné sítě nekonečných, vzájemně se podmiňujících vztahů… Tato myšlenka osvětluje ještě jeden aspekt, který má jak v moderní fyzice, tak ve východní mystice zcela zásadní význam. Univerzální souvislost a celistvost přírody v sobě zahrnuje i lidského pozorovatele a jeho vědomí. Na úrovni kvantové fyziky lze pozorované "objekty" vždy interpretovat jen na pozadí interakcí mezi procesy přípravy experimentu a měřením, a konec tohoto řetězce procesů se nachází vždy ve vědomí pozorovatele… Stručně řečeno, v moderní fyzice nemůže již vědec vystupovat jako nezúčastněný pozorovatel, nýbrž shledává, že je až příliš zapleten do sěta, který pozoruje…Účast člověka na okolním dění, znovuobjevená kvantovou fyzikou, patří již po staletí k základním pravdám mystické tradice Východu." Fritjov Capra je profesí fyzik, nikoliv patafyzik. Mohl bych pokračovat ve svém výčtu teoretiků, kteří stejně jako já , alespoň dle tvrzení pana Wagnera, "šlapou vedle", tím bych ale jen opakoval, co jsem již napsal. Jediné, co nám ve skutečnosti brání v přijetí výše citovaných tezí, je tzv. "zdravý rozum" a zkušenost. Pokud bychom se ale spoléhali pouze na ně, jsme dodnes přesvědčeni o nehybnosti a placatosti Země. V této souvislost je nutné ukázat, jak se s problémem vyrovnala marxistická ideologie. Zcela po svém, tedy "dialekticky". Kvantová teorie byla sice akceptována, ale zároveň bylo jasně řečeno, že tato v žádném případě neuvádí v pochybnost předmětnost přírody a objektivní realitu vnějšího světa, existujícího nezávisle na lidském vědomí. Přeber si to každý, jak umíš. Prosím své drahé kritiky, aby si připustili, že proti mým názorům nevystupují z pozice vědeckého poznání, nýbrž ideologické indoktrinace. Jestliže jsem napsal, že jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace, měl jsem na mysli právě toto. Netvrdím tedy, že výuka vědeckého poznání je nevhodná či dokonce škodlivá, naopak. Výuka vědeckého poznání je zdravá a nutná pro harmonický rozvoj jedince i společnosti. Škodlivé jsou jen ideologie, které znají na všechno odpověď. Škodu společnosti také páchají jedinci, takovouto ideologií zasažení. Ale o tom byly napsány stovky knih. V časopise Prostor proběhla v roce 1994 (č. 30 ) diskuze na stejné téma. Některé názory, které cituji, pocházejí odsud. Tehdejší šéfredaktor časopisu Rudolf Starý zhodnotil stav poznání v naší zemi takto: "Potíž je v tom, že to, co se dnes v našich postkomunistických poměrech děje, připomíná opožděný triumf hrubě materialistické přírodovědy 19. století. Je dost možné, že je to vynuceno drsnými důvody přežití v konfrontaci s vyspělejšími civilizacemi západní Evropy. Pocit méněcennosti kompenzovaný hloupou domýšlivostí a snahou (opět už) dohonit a předhonit pomocí jednoduchých, protože nejrychlejších metod, přičemž kritika, pochybnosti a reflexe se (opět už) pokládají za podrývání tohoto vítězného tažení do Evropy. Zároveň je možné v tom hledat vysvětlení skutečnosti, že se u nás dosud projevuje tak nepatrný zájem o otázky změny paradigmatu, o hnutí "new age", o všechny ty vzrušující nové myšlenky, nápady a vize soudobé vědecké avantgardy." K tomu nemám co dodat. |
|
 |
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|