Etické principy britské a české zahraniční politiky?
(Pokračování rozhovoru s Janem Kavanem, začátek viz zde)Čtvrteční projev Robina Cooka o britské zahraniční politice mě utvrdil v tom, že to, že jsem zabudoval základní principy jeho zahraniční politiky i do koncepce naší zahraniční politiky bylo správné rozhodnutí. Hovoříme stále o těchže principech, které jsme sdíleli, když jsem já byl disident a on ty disidenty podporoval. Robin Cook tomu říká "etická zahraniční politika"
A je to prosazovatelné? Tradiční postoj je, že každá země prosazuje vlastní sobecké zájmy. Například prosazuje britská vláda etickou politiku vůči absolutistické Saúdské Arábii, jíž prodává zbraně. Podobně jsou problémy s vývozem britských zbraní do Malajska a Indonésie. Já vím, že se britská vláda snaží omezovat vývoz zbraní, ale závisejí na tom desetitisíce, ne-li statisíce pracovních příležitostí.
O tom Robin Cook ve svém projevu hovořil. On uznává, že Británie je čtvrtý největší světový vývozce zbraní a že není možné ten obchod se zbraněmi zrušit, ale chce se dohodnout, a už má podporu i Lionela Jospina, pro vytvoření evropských zásad, které by regulovaly obchod se zbraněmi. Zatím zcela zakázal vývoz zbraní používaných k mučení a nevyváží zbraně, které se používají k represi. Z lidí, kteří se z opozičníků stali ministry, považuju já stále Robina Cooka za nejdůslednějšího. Jestli bude dělat kompromisy, tak mě to nepřekvapí, protože politika je umění kompromisů. Je otázka, jestli se ty kompromisy dostanou do rozporu se základními principy. To dosud neudělal.
Mně jde o to, aby česká zahraniční politika byla etická, aby základní morální principy, na kterých bylo postaveno disidentské hnutí, Charta 77 a podobně, byly jedním ze základů české zahraniční politiky. To vůbec není v rozporu s tím, že zahraniční politika má hájit národní a státní zájmy.
České úřady teď utužují přepisy proti cizincům, nejen z východní Evropy, ale i ze Západu. Tuhle jsem mluvil s českým studentem a jeho americkou manželkou. Žijí v ČR a mají velké problémy s českou byrokracií, protože se zdá, že se systém zakopává vůči těmto lidem. Zdá se, jako by česká vláda nechtěla příliv cizinců. Víte o tom něco?
Že je taková tendence, to vím.
A vy budete v tom pokračovat, až se dostanete k moci, anebo budete mít idealističtější politiku?
Žádná politika není idealistická, pokud to znamená, že by nevzala v úvahu ochranu státních zájmů nebo zájmů svých občanů. Ale na druhé straně nebudeme dělat takovou politiku, která by byla v rozporu s principy lidských práv, včetně občanských práv cizinců. Budeme ji vykonávat v souladu se zákonnými předpisy ženevskými a dalšími konvencemi, které jsme podepsali.
Ozývají se ale hlasy, že se Čechům velmi dobře hodilo, když se jich za komunismu ze Západu zastávali obhájci lidských práv, a teď už oni sami na pomoc utlačovaným v zahraničí nevystupují.
Ptáte se mě jako opozičního politika. Pokud já v tom budu hrát nějakou roli, to je jedna z věcí, kterou vám můžu podepsat, že pokud bych tohle nemohl dělat, tak bych toho ministra samozřejmě nedělal. To je pro mě alfa a omega.
Kavan jako "persona non grata"?
O čem jste na té labouristické konferenci s Robinem Cookem konkrétně mluvil?
Mimo jiné i o mých osobních věcech. Podpořil mě velmi silně v mém současném sporu s Mladou frontou Dnes ohledně tvrzení MFD, že jsem v Anglii persona non grata a že jsem tu spáchal trestný čin křivé přísahy adal mě k tomu své osobní prohlášení.
Ale víte, jak známo, v britských sdělovacích prostředcích a vlastně i v Americe je zvykem, že si média dělají z legraci. Často o nich napíší nejrůznější hlouposti. Nezdá se už těm britských politikům, že se hloupostmi, které o vás píše český tisk, zabýváte trochu nepřiměřeně?
Ne, nezdá. Naopak mi říkají, že bych se měl bránit ještě ostřeji, protože to není ani vtip ani legrace, jestliže o stínovém ministru zahraničí napíšete, že nemůže se stát ministrem. Napadáte celou koncepci stínového kabinetu sociální demokracie a píšete, že tento člověk je zcela nepřijatelný, protože spáchal v zahraničí trestný čin a nemůže do zahraničí cestovat, diskreditoval by tam senát a parlament a vládu. Pokud se takováto tvrzení používají při hlasování v Senátu, kterým vládní senátoři zamezili mému zvolení do meziparlamentní delegace pro spolupráci s Evropským parlamentem, tak to zcela oprávněně Robina Cooka, ale i Neila Kinnocka a Pauline Greenovou, šéfku skupiny evropských sociálních demokratů, rozčílilo, protože, jak napsala v dopise Václavu Klausovi, je to porušování principu demokratického pluralismu a D'Hondtova principu, že na jednání s Evropským parlamentem se musejí účastnit proporčně zástupci všech politických stran členských zemí. O tom jsme mluvili znovu, protože jsem už kandidoval dvakrát, dvakrát jsem nebyl zvolen, tak se měl Robin Cook ptal, jak to pokračuje dál, tak jsem ho informoval, že sociálně demokracie nechala to místo zatím volné, rezervované pro mě, a budu kandidovat tak dlouho, dokud vládní senátoři nezmění názor anebo do té doby, než volby do Senátu příští rok matematickou politickou strukturu nezmění.
Vy chcete Cookovi před cestou do Prahy předložit písemně nějaké otázky. Jaké?
Především se ho budu ptát na postoje Británie jako předsedkyně Evropské unie na první polovinu roku 1998 k rozšiřování EU. Částečně Cookovy postoje znám, ale chtěl bych mít další podrobnosti, abych je mohl publikovat. Přátelé ze Slovenska mě žádali, abych se ho taky ptal i na postoj k těm zemím, které zatím neuspěly.
