Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé BL se vám natáhnou, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Hrozí ČR komunisti?
Jiří Vančura ke sponsorování dvouměsíčníku Listy
V minulých dnech proběhla na stránkách Britských listů výměna názorů, která se dotkla i dvouměsíčníku Listy. Zahájil ji 6.10. Tomáš Pecina v závěru svého článku, který si dovolím připomenout:
"V každém případě podporuje (Jan Čulík - pozn. jv) v ČR síly, které se svou rétorikou podobají jeho favoritům na britské scéně, a vzhledem k právě popsané deformaci tak dává hlas krajní levici. Jen tak si dokážu vysvětlit, že i když Čulík rozhodně není komunista, podporuje třeba dvouměsíčník Listy, mezi jehož obdivovatele (sponzory) patří předlistopadoví šéfové SSM, pánové Jaroslav Jenerál a Vasil Mohorita."
Nechci "obhajovat" Jana Čulíka, který to učinil lépe, než bych sám dokázal, pokud bych to považoval za nutné. A tak jen pár slov k těm "sponzorům".
Mezi dvěma stovkami jmen, která jsme uveřejnili ve sloupcích "Děkujeme" a kam se dostal každý, kdo v kategorii "podpůrného" předplatného poslal 500 korun, zaujala Tomáše Pecinu právě ona dvě. Škoda. Mohl tam najít - kromě málo známých - i tucet jmen, který by mu ovšem k vyjádřenému názoru dozajista neposloužila.
Tomáš Pecina (podle vlastního vyjádření ze 7.10.) "hodnotí stav v časopisu Listy ve druhé polovině roku 1997" a shledává ho tristním. Opět škoda. Kromě čísla 5/97, na které se odvolává, už vyšlo 160 čísel, protože Listy vycházejí nepřetržitě od roku 1971 (z toho po dvacet let v exilu) a nemají důvod stát před českou veřejností v rozpacích či hanbě. Nikdy také nepatřily "krajní levici" - pokud jí Tomáš Pecina myslí přibližně to, co učebnice politologie. Mám ovšem obavu, že v jeho očích všechno, co není (řekněme) od Hayeka, je od ďábla.
Nekádrujeme ani autory, ani čtenáře, kteří nám zaslali podpůrné předplatné, tj. peníze umožňující praktikovat kategorii sníženého předplatného pro důchodce a studenty. Přiznám se však, že v posledních letech jsem bez rozpaků odložil několik nabídnutých textů (nepravdivých či nezajímavých), jejichž autoři ve službách starého režimu porušovali lidská práva. Doufám, že bych se zachoval stejně, kdyby nám poslali peněžní dar, i když dnes, upřímně řečeno, nevím, jak bych bez černobílé předpojatosti takový odmítavý dopis formuloval.
Jaroslava Jenerála či Vasila Mohoritu jsem po dvacet let považoval za odpůrce v politickém zápase, který byl všechno jenom ne férový, ale nepokládám je za trojské koně, co - podle mínění Milana Pavlíka (Fórum Neviditelného Psa, 7.10, převzato do dnešních BL, viz Obsah zde napravo, JČ) "rozhazují své sítě", neboť "začal velký podzimní výlov českých intelektuálů". V této formulaci mi chybí jen adjektiva "naivních" či "hloupých" (intelektuálů), vždyť, jak známo, bystrému člověku je všechno jasné, na lep nikdy nesedá.
Tolik k otázce Listů a jejich "sponzorů". Mimo ni si dovolím už jen jednu poznámku, která byla v diskusi vyslovena: Je či není komunimus pro ČR nadále trvajícím nebezpečím?
Jsa původním povoláním historik, vždycky cítím určitou lítost nad sledováním cílů, které už neplatí. Nad generály, kteří si další válku představovali jako tu minulou, nad trvajícími obavami z návratu monarchie po roce 1918, nad čerstvými i tradičními antikomunisty v našich devadesátých letech. Dovoluji si říci, že rizikem příštích let je vláda "silné ruky", respektive to, co v této diskusi pojmenoval Marek Houša: "Ve společnosti nepřetrvává strach z komunismu, ale z návratu starých pořádků".
Mohlo by k tomu dojít, kdyby proti sobě - lhostejno, v jakém gardu - stála do sebe zahleděná vláda a neschopná, jen láteřící opozice.
Jiří Vančura
(Jiří Vančura je šéfredaktor dvouměsíčníku Listy.)
