Český Thatcher
Politika Václava Klause by měla přežít jeho politický pád
Od doby, kdy se téměř přesně před osmi lety komunistická strana vzdala moci v důsledku sametové revoluce, českému politickému životu dominovalo přesvědčení Václava Klause o správnosti principů volného trhu. Na mezinárodní scéně byl Klaus pouze "tím druhým Václavem," který sekundoval hedvábným prvním houslím prezidenta Václava Havla. V domácí politice, kde působil nejprve jako ministr financí a od roku 1992 jako nejdéle sloužící postkomunistický premiér, platila ovšem jeho rozhodnutí. Nebude snadné ho nahradit.
Klausův včerejší nedobrovolný odchod z politického života se odehrál v závěru roku, kdy Klausova kontrola nad nejistou vládní koalicí evidentně slábla. Země je ve vážných ekonomických potížích, z nichž mnohé lze připsat politických chybám, jež si tento nanejvýš sebevědomý muž příliš pozdě přiznával a příliš pozdě napravoval. Protože Češi uvěřili v úspěšném roce 1995 předčasnému Klausově holedbání, že země už prošla bolestivou přeměnou a stala se "standardní" tržní ekonomikou, rostoucí nezaměstnanost a úsporná rozpočtová opatření měla na důvěru veřejnosti jak v politiku, tak v samotný kapitalismus, ničivý dopad. Odborářské protesty proti proti škrtům vedly počátkem měsíce k pražské protivládní demonstraci, největší od roku 1989.
Stejně jako Margaret Thatcherová, jejímž ocelovým ekvivalentem Václav Klaus ve střední Evropě je, český premiér si získal mnoho nepřátel uvitř své strany i mimo ni, když téměř násilím dovlekl Českou republiku k tržnímu hospodářství. Stejně jako Thatcherová padl i on v důsledku palácového převratu, zorganizovaného jeho blízkými spolupracovníky s podporou samotného presidenta. Ale na rozdíl od baronky Thatcherové byl bezprostředním důvodem jeho odchodu skandál ohledně financování strany, do kterého, jak Václav Klaus prohlašuje, nebyl zasvěcen, nicméně skandál byl výbušný, protože dárcem byl podnikatel, který poté vyhrál výběrové řízení na české ocelárny.
Pro mnoho Čechů tato aféra, sama o sobě poměrně nevelká, symbolizuje špatný management, obchodování na základě interních informací (insider trading) a zločiny bílých límečků, které poškodily kontroverzní strategii masové privatizace, prosazované Václavem Klausem v letech 1990 až 1994. Teoreticky měl státní majetek přejít do rukou individuálních akcionářů, v praxi však nad majetkem rychle získaly kontrolu bankami ovládané investiční fondy. Ty v mnoha případech využily děravé zákony a majetek rozkradly; evidentní podvody připravily o úspory 750 tisíc lidí -- 7 procent české populace.
Václavu Klausovi trvalo příliš dlouho, než pochopil, že i volný trh potřebuje pravidla. V letošním roce se špatné úvěry nakupily a hospodářský růst se zastavil, částečně v důsledku prudkého zvýšení platů, které učinilo zemi cenově neatraktivní na mezinárodních trzích. Zahraniční důvěra v českou ekonomiku a měnu se však zhroutila ještě dřív, když v květnu Klausova vláda přijala opatření k nápravě.
Prezident Havel, který dosáhl demise, k níž vládu vyzval, se nyní pokouší vytvořit novou vládu ze stran existující středově-pravé koalice. To by bylo mnohem lepší, než uspíšit volby plánované na rok 2000; ty by mohla vyhrát těžko stravitelná koalice socialistů a krajní pravice. Nejslibnějším ministerským předsedou by byl Ivan Pilip, mladý ministr financí, který jasně chápe, že pro překonání současných obtíží Česká republika potřebuje více, nikoli méně fiskálních, sociálních a tržních reforem. Chyby Václava Klause se týkaly realizace, nikoli strategie; i když čeští politici odmítli jeho kousavé autoritativní vedení, nesmějí se vzdálit jeho výzvě k modernizaci, již se Václav Klaus tak vehementně pokoušel uskutečnit.
úvodník listu The Times, 1.12.1997; z anglického originálu přeložil Tomáš Pecina)
|
