Nová Británie?
Co se změnilo na britských ostrovech během roku 1997?
Týdeník Sunday Times napsal:
"Dál pokračovaly dobré časy. Libra byla nejsilnější evropskou měnou. Nezaměstnanost klesla. Mladí lidé z Francie začali jezdit do Británie ve snaze najít tam práci. Londýn se stal celosvětovým střediskem kulturního a politického dění. Británie poskytla nové vládě nejdelší politické líbánky v nejnovější historii a po tragické smrti princezny Diany ztratila příslovečný chlad a propadla emocem. Byly zjevné i další trendy: styl se stal důležitější než podstata věci. Pozitivní skutečnosti byly považovány za hodnoty, jen pokud byly výrazně viditelné."
Rok 1997 byl v Británii poznamenán jarním volebním politickým triumfem, letní tragédií - a dvěma narozeními.
23. února bylo oznámeno, že se v laboratoři PPL Therapeutics, která realizuje výsledky výzkumů edinburského Roslin Institute, narodila ovečka Dolly. Co na tom bylo výjimečného? Dolly byla prvním savcem, který byl kdy vyklonován ze tkáně dospělého zvířete. Byla totožným dvojčetem své matky. O šest měsíců později obdobným způsobem vyklonovali japonští vědci mládě kozy. Vědci konstatovali, že pro lidi bude k dispozici tato klonovací metoda do deseti let. Kdo bude pak ochoten odepřít rodičům, jimž zahyne při nehodě nebo na nemoc dítě, právo nechat klonováním vytvořit jeho kopii?
Lidské rozmnožování se během roku 1997 dál podstatně měnilo v důsledu umělého oplodňování, náhradních matek a dětí ze zkumavek. I mrtví muži mohou nyní mít děti. Joanna Tarbucková porodila v roce 1997 dítě v den třetího výročí smrti jeho otce. Třiašedesátiletá Kaliforňanka se stala nejstarší ženou na světě, která porodila dítě a v Británii porodila Sue Greenová ve věku padesáti let trojčata ze zkumavky.
Ještě před začátkem volební kampaně pro britské všeobecné volby bylo zjevné, že v Británii nastává období hospodářského rozkvětu. Inflace a úrokové míry byly nízké, nezaměstnanost každý měsíc klesala, v Německu byla nezaměstnanost v porovnání s Británii dvojnásobná.
Za většinu hospodářského úspěchu vděčí Britové konzervativcům. Odbory ztratily moc, státní podniky byly zprivatizovány, produktivita pracovních sil se podstatně zvýšila. Lidé v Británii ztratili celoživotní existenční jistotu: tento nebezpečný způsob života fascinujea děsí ostatní Evropany. Většina lidí v Británii nemá dnes záruku, že náhle nepřijdou o zaměstnání: nicméně počet těchto "nejistých" pracovních příležitostí v roce 1997 dále rostl.
1. května 1997 utrpěli konzervativci ve všeobecných volbách historickou porážku, nejhorší od roku 1832. Po porážce se rozhodlo vedení Konzervativní strany, že nového šéfa strany budou volit jen konzervativní poslanci, nikoliv členové strany jako takové, čímž si dále vedení konzervativců odcizilo členskou základnu. Po několika surrealistických obratech nakonec zvolila Konzervativní strana do svého čela neočekávaně šestatřicetiletého Williama Hagua, který se však nezdá být příliš mladý. Hague měl velké problémy se svými poslanci, mezi nimiž dále zuřily boje ohledně vztahu k Evropské unii, dále docházelo k milostným skandálům s mladými ženami a dále někteří poslanci odcházeli do řad opozice. V podzimních doplňovacích volbách se ukázalo, že od jara se popularita konzervativců dále výrazně snížila. Jak v neděli poznamenal jeden komentátor: je překvapivé, že v prvním čtvrtletí měla Británie konzervativního ministerského předsedu a nyní jsou konzervativci naprosto irelevantní, nezajímavou stranou.
Koncem června musela Británie odevzdat pronajatou kolonii Hongkong komunistické Číně. Vládnou obavy, do jaké míry bude tato vysoce úspěšná výspa kapitalismu za vlády Pekingu prosperovat. Nedlouho po přechodu pod pekingskou vládu výrazně poklesl index hongkongské burzy: nikoliv v důsledku machinací nových komunsitických vládců, ale proto, že se hongkongská ekonomika rozvíjela příliš rychle a začala se přehřívat.
Ženy pronikly v Británii do posledních oblastí vyhrazených pro muže, mj. do trenérství fotbalových mužstev. Vanessa Hardwicková obvinila Football Association ze sexismu, když neuspěla v kursu FA pro fotbalové trenéry, kde se zkoušku podařilo udělat jen dvěma ženám, ale 1500 mužům. Tribunál pro zaměstnanecké vztahy rozhodl v její prospěch. Vanessa Spillerová se stala prvním hlavním velícím válečným důstojníkem britského námořnictva.
V roce 1997 v Británii také posílil dojem, že ženy mohou být agresívní. Ukázalo se, že jedna dívka, údajně nevinná oběť tzv. "road rage", silničního násilí, v jehož rámci přišel o život její partner, tohoto mladíka sama zavraždila. Učitelka, která posílala během vyučování jedenáctiletému žákovi ve třídě obscénní vzkazy, byla odsouzena na půl roku do vězení. Na Floridu utekla třiatřicetiletá matka se čtrnáctiletým milencem, kamarádem svého syna.
Velký důraz dává nová britská vláda na "obyčejné lidi". Nejprve se "lidem" podařilo zlikvidovat konzervativní vládu posledních osmnácti let, pak "lidi" vystavili ostré kritice britskou královskou rodinu, ohledně jejího postoje k princezně Dianě, pak "lidi" uctili památku mrtvé princezny horou květin a až nepřípustně ovlivnili amerického soudce v případě britské au pair Louise Woodwardové.
Šok ze smrti princezny Diany vedl k pozoruhodnému poklesu obratu v britských obchodech. Lidi v září nenakupovali - byli ovlivněni smutkem ze smrti Diany.
Jejich soucit však měl také hrozivý aspekt, hraničící s hysterií. Poznala to britská královna, poznal to soudce v případě au pair Louise Woodwardové. "Nejezděte do Ameriky, dokud nebude Louise osvobozena," doporučoval miliónům svých čtenářů bulvární deník Sun a tiskl příběhy "obyčejných Britů", kteří zrušili svou dovolenou na Floridě, protože kvůli Louise Woodwardové "nesnesou být ve společnosti odporných Američanů".
Královně bylo nařízeno, aby se "zmodernizovala". "Obyčejní lidé" tím mínili, že má povinnost chovat se tak, aby to vždycky odpovídalo momentální náladě národa.
Nejzranitelnějším cílem vrtkavosti nové moci "obyčejných lidí" je bezpochyby nyní především Blairova vláda. První známky se objevily, když se labourističtí poslanci pokusili v parlamentě prosadit zákon, zakazující lov se psy, protože to působí loveným zvířatům zbytečné trápení. Proti návrhu zákona se sešlo 100 000 protestujících, objevila se obvinění, že město diktuje venkovu.
"Obyčejní lidé" projevili svůj hlas v referendech ve Skotsku a ve Walesu. Kontroverzní je skutečnost, že od nynějška budou mít svá vlastní národní shromáždění Skotsko a Wales, nikoliv však Anglie, nikoliv však třeba Londýn, kde žije o polovinu více lidí než v celém Skotsku.
Londýn znovu získal svou pověst ze šedesátých let jako nejzajímavější město světa, kde se děje všechno, co je důležité. Americké časopisy mu věnují titulní stránky. Evropané jezdí tunelem pod kanálem La Manche se do módního Londýna veselit na večírcích a mejdanech.
Anglický film The English Patient získal devět Oskarů, jiný anglický film The Full Monty o tvrdém životě v městě Sheffieldu se hraje s velkým úspěchem v Evropě i v Americe. Skupina Spice Girls zahájila vysílání pátého celoplošného britského televizního kanálu Channel 5 a dostala se do historie rockové hudby, protože všechny čtyři její první nahrávky dosáhly na žebříčku popularity rockové hudby čísla jedna.
Staré britské hvězdy ožily: skupina Rolling Stones upořádala mezinárodní turné, Sir Paul McCartney se dal na komponování klasické hudby (i když Yoko Ono se o něm vyjádřila, že žádný Mozart to teda není), a písně Eltona Johna, Svíce ve větru, na poslední chvíli pozměněná v hold zemřelé princezně Dianě, se prodalo za 37 dní víc nahrávek než předchozího nejprodávanějšího hitu, White Christmas, za celou jeho éru.
Formální, povrchní změny byly ve vzduchu. Edinburská podzimní konference Britského společenství národů byla zahájena zdžezovanou verzí britské hymny a audiovizuálním spektakulárním show. Cherie Blairová si na čaj s královnou na skotském zámku Balmoral vzala kalhoty.
V průzkumu veřejného mínění z listopadu se však ukázalo, že se Británie jen tak lehce nepoddá pseudoliberální, povrchní mezinárodnosti a módnosti. Symbolem Londýna zůstal pro většinu Britů navzdory snahám Tonyho Blaira most Tower Bridge a nestalo se jím moderní podnikatelské středisko Canary Wharf, kde Blair přivítal francouzského prezidenta Chiraca. Nedělní hovězí pečeně zůstala i nadále nejoblíbenějším britským národním jídlem a porazila indické curry, londýnští tradiční lidoví Morris dancers zvítězili v průzkumu veřejného mínění i nad módními Spice Girls.
Podstatnější změnu provedla nová labouristická vláda jedině ve finančnictví. Ministr financí Gordon Brown odebral pravomoc určovat úrokovou míru britské vládě a předal ji ústřední britské bance, Bank of England, kterou tím osamostatnil, tak, jak je od politických tlaků osvobozena například německá Bundesbanka.
Jinak se labouristická vláda velmi opatrně přidržovala konzervativních principů. Může stokrát prohlašovat, že je to vláda pro obyčejné lidi, ale rozpočet na státní britské zdravotnictví má v příštím finančním roce v reálných cenách poklesnout, je to poprvé za 45 let. Vláda schválila omezení sociální podpory pro chudé občany, ve výši 200 miliónů liber ročně, podle původních návrhů konzervativců, a ignorovala v této věci rebelii asi padesáti labouristických poslanců. Když byli labouristé v opozici, kritizovali konzervativní návrhy na omezení sociální podpory jako "nenávistné", jakmile se dostali k moci, schválili je.
Tvrdý postoj zaujali Blairovi labouristé vůči žadatelům o asyl (viz případ českých a slovenských Romů), vůči zavedení vstupného do muzeí, vůči čekacím lhůtám v nemocnicích: počet britských občanů, čekajících na operaci v nemocnici, dosáhl v listopadu 1997 rekordního čísla 1,2 miliónu. Konzervativci zvyšovali daně, labouristický ministr financí zrušil daňové úlevy pro penzijní fondy a pro občanské úspory. Konzervativci se zhostili problému s chorobou šílených krav velmi neobratně, labouristé nebyli o nic lepší.
V konzervativní tradici pokračovali labouristé i co se týče finančních skandálů. V předvolebním programu přislíbili, že zakáží reklamu na cigarety. Jakmile se dostali k moci, rozmysleli si to. V listopadu oznámila labouristická vláda, že firma Formula One, která organizuje automobilové závody, dostane ze zákazu reklam na cigarety výjimku.
K tomuto rozhodnutí došlo poté, co spolu jednali šéf firmy Formula One Bernie Eccleston a premiér Tony Blair. Vyšlo najevo, že Eccleston začátkem roku 1997 dal Labouristické straně jeden milión liber. Labouristé mu ty peníze vrátili a Blair řekl v televizi, "Myslím si, že jsem dost poctivý chlap." Peníze od firmy Formula One nahradil Labouristické straně dar od zakladatele restaurací Planet Hollywood.
Neil Hamilton, bývalý konzervativní poslanec za volební okrsek Tatton, nad nímž drtivou většinou v květnových volbách zvítězil nezávislý morální kandidát, bývalý válečný korespondent BBC z Bosny, Martin Bell, také o sobě prohlašuje, že je "poctivý chlap". Hamiton byl zdiskreditován poté, co mu byl obviněn, že jako poslanec bral úplatky od majitele luxusního londýnského obchodního domu Harrods Mohammeda Al Fayeda. Obvinění vyšetřoval speciální parlamentní výbor sira Gordona Downeyho, který dospěl k závěru, že existují "přesvědčující důkazy", že Hamilton od Al Fayeda přijal 25 000 liber. Hamilton to popřel, poukázal na to, že o al Fayedovi je prokázáno, že už veřejně lhal a požadoval, aby jeho žalobce byl podroben pod přísahou křížovému výslechu. Příslušný parlamentní výbor tuto Hamiltonovu žádost odmítl.
Toto byl podle pozorovatelů typický postoj, jímž byl ve Velké Británii charakterizován rok 1997. V tomto roce se Británie dosti vytahovala svými vlastními, údajně vysokými morálními měřítky a velkou mírou soucitu, ale dokázala se chovat krutě a s nezájmem vůči těm, kteří ji nezajímali. V obdivu pro ty, kteří britské "obyčejné lidi" a sdělovací prostředky naopak zajímali, byla dosti značná příměs hysterie.
