Vítězit radši s hokejkami než se samopaly
Vazeny pane Culiku,
ocividne jste nepochopil, co se v cele republice deje. Ja se nezastavam
primitivu, kteri obraceli auta a rozbijeli vylohy, nicmene prece
nechcete lidem vycitat, ze chteji oslavit uspech?
Zadny komentator neoznacil nase vitezstvi za odcineni komunistickeho
puce v roce 1948. S notnou mirou nadsazky a prislovecne ceske recese
pouze rekl, ze je rad, ze se pise unor 1998 a ne unor 1948. Zapas jste
zrejme nesledoval, tak si pust'te zaznam. Svoji neznalost dale dokladate
i vyrokem "uspesne ceske sportovce si brzy rozeberou jine narodni tymy".
Za prve, za narodni tym muze hrat pouze obcan te ktere zeme, a za druhe,
pokud jste mel na mysli zahranicni kluby, tak jste opomnel to, ze
polovina hracu vitezneho tymu jiz v techto klubech hraje. Prave o to vic
nas inspiruje to, ze se na cas zrekli milionu zelenych bankovek, aby
mohli reprezentovat svoji vlast, jak doklada vyrok Roberta Reichla,
ktery na otazky americkych novinaru tykajici se penez pozvedl zlatou
medaili a odvetil: "We don't care about money, this is what we came
for." Takovy patriotismus neprojevila napr. rada ruskych hokejistu z
NHL, kteri odmitli reprezentovat.
Zlato z Nagana samozrejme neurychli vstup do NATO ani nepozvedne hruby
domaci produkt, coz si take ani nikdo nemysli, ale kdyby vubec nic, tak
jsme ve svete zase o neco znamejsi. Tentokrat ne kvuli semtexu, ale diky
nasim sportovcum. Nadseni samozrejme vyprsi, ale pokud se domnivate, ze
vse bude za chvili zapomenuto, tak se mylite. Vitezstvi vejde do
historie, i kdyz jen te sportovni.
Hovorite-li o nacionalisticke reakci ceske verejnosti, napred si
prectete na internetu vylevy americkych a kanadskych "fanousku"
(predevsim jeste pred olympiadou), a teprve pak poznate, co to je
sportovni nacionalismus. Tragedii by byl pravy opak, tj. kdybychom
nebyli po takovem vitezstvi hrdi, ze jsme Cesi.
Michal Požár
