Rupert strach
Svědectví bývalého šéfredaktora listu Sunday Times, Andrewa Neila, o diktátorských metodách australského mediálního magnáta, ohrožujících svobodu projevu všude
Ve včerejším vydání Britských listů jsme informovali o tom, že nakladatelství HarperCollins sice získalo za 150 000 liber autorská práva na knihu od bývalého britského guvernéra v Hongkongu, konzervativního politika Chrise Pattena, o jeho úsilí prosadit v posledních letech britské vlády v Hongkongu proti vůli komunistické Číny demokratické reformy, avšak že globální mediální magnát Rupert Murdoch publikaci této knihy zakázal, protože se obává, že by Pattenova kritika komunistické Číny ohrozila jeho podnikatelské zájmy v této zemi.
Je to vážný precedens, protože hrozí, pokud toto Murdochovi projde, že podnikatelé budou v zájmu svých zisků ustupovat diktátorům všude na světě.
Murdoch se před diktátory nesklonil poprvé. Před nedávnem vyhodil z týdeníku Sunday Times jeho průbojného šéfredaktora Andrewa Neila, pod jehož vedením dělal list relativně velmi dobrou investigativní práci a publikoval často nesmírně sžíravé redakční komentáře, nezřídka na adresu britského premiéra Johna Majora.
Když zaměřil svou kritiku Andrew Neil na malajského diktátora Mahathira Mohammeda a jeho velmi pochybné obchodní styky s Velkou Británií, Mahathir Mohammed se u Murdocha zasadil za to, aby ho z listu Sunday Times propustil. Neil ovšem dostal od Murdochovy firmy News International velké odškodné, tuším ve výši jednoho miliónu liber. (To se v Británii u čelných novinářů dělá - když se před několika týdny zbavil macešský majitel listu Independent, Mirror Group Newspapers, vynikajícího šéfredaktora tohoto listu, Andrew Marra, vyplatil mu také odškodné přibližně ve výši 350 000 liber. Známí novináři mají v Británii velký vliv a ten je patřičně finančně ohodnocen.)
Přináším shrnutí svědectví Andrewa Neila o Rupertu Murdochovi, jak je přinesl v pondělí 2. března list Guardian.
Zároveň upozorňuju ještě na druhé svědectví k této tématice, zveřejněné v dnešním čísle Britských listů, od Time De Lisle, který idealisticky začal pracovat v deníku Times jako redaktor kulturní rubriky - než se přesvědčil, že to prostě nepůjde.
Proč tento druhý článek - viz OBSAH zde napravo - zveřejňuju?
Všimněte si, že osudy jednotlivých novinářů v demokracii STOJÍ za zaznamenání. Jsou news, protože jsou to modelové případy.
V ČR, když nějaký sdělovací prostředek vyhodí novináře, zdá se, že po něm neštěkne ani pes. Nikdo se neptá, proč byl z místa vyhozen. Viz do nebe volající případ případ Jana Lipšanského, vyhozeného bezdůvodně a bezprávně z oddělení České televize pro styk s veřejností, který prokázal, že v ČT v určitých sférách existují znepokojivě autoritářské poměry - nikoho to však nezajímalo. JČ
Guardian, 2. března 1998:
Rupert si to vypočítal jednoduše: když odmítne vydat knihu Chrise Pattena, vyvolá to sice na něho v Británii určité množství útoků, ale to utrpení za to stojí, když se vezmou v úvahu milióny dolarů, které se dají vydělat v Číně. Avšak toto rozhodnutí Murdocha oslabilo, píše jeho bývalý pobočník Andrew Neil
Pro ty z nás, kteří umíme číst runy Murdochova impéria, byla klíčová slova "záporné aspekty". Potvrdila nám, že rozhodnutí nevydat Pattenovu knihu skutečně pocházelo přímo od Ruperta Murdocha a že dal své mínění svým podřízeným najevo typicky robustním způsobem.
"Kill the book," - "Tu knihu zabijte," křičel Murdoch na Antheu Disneyovou v New Yorku. Rozčílil se, když se dověděl, že nakladatelství HarperCollins loni pro tuto knihu získalo autorská práva a několikrát dal najevo, že by chtěl, aby se ta kniha netiskla. Ale nikdo jeho přání neplnil. Tak se rozzuřil: "Kill the book!"
Podobně silné pocity vyjádřil Rupert Murdoch přímo řediteli londýnské odbočky nakladatelství HarperCollins Eddiemu Bellovi, rozzuřenými telefonáty, dokonalými příklady svého brutálního telefonního terorismu, jímž Rupert Murdoch vládne svému celosvětovému impériu.
Záhadou je, proč se nakladatelství HarperCollins rozhodlo vůbec Pattenovu knihu vydat. Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, že je velmi pravděpodobné, že bude bývalý britský guvernér v Hongkongu velmi kritický vůči Číně, jejíž komunističtí despoti ho pravidelně uráželi a snažili se ochromit veškeré jeho úsilí zavést do Hongkongu určitou formu demokracie. Taky nebylo zrovna tajemstvím, že Murdoch reaguje velice citlivě a nechce být v žádném případě spojován s ničím kritickým vůči čínským představitelům.
V roce 1994 vykopl Murdoch BBC ze svého celoasijského satelitního systému Star TV, poté, co odvysílala dokumentární film, kritický vůči Mao ce Tungovi a čínské vládnoucí elitě. Murdoch prodal svůj podíl ve velmi otevřeně píšícím hongkongském deníku South China Morning Post, aby nemusel každý den urážet čínskou komunistickou vládu. Vydal nudný a nikým nečtený oslavný spis o Deng Xiao Pingovi, který napsala jeho dcera, a to všechno, aby se zavděčil tehdy v Číně vládnoucí rodině.
Bell a Disneyová měli množství důkazů, že Murdoch Číně podlézá a že jejich pán a vládce tedy nebude zrovna považovat získání práv k Pattenově knize za trhák století.
Mají-li dvořané na dvoře krále Ruperta Murdocha přežít, musejí být schopni předvídat jeho přání a jednat v jeho zájmu. Bell a Disneyová v obojím selhali a musejí nyní očekávat další hněv Krále Slunce. Obávám se, že Bell jako šéf nakladatelství HarperCollins dlouho nepřežije. Disneyová ano, ale je pro Murdocha poškozeným zbožím a Murdoch má dobrou paměť na všechny ty, kdo ho zklamali.
Dosud se však nikdy Murdoch nedostal do tak neobhajitelného postavení. Se skandálem ohledně Pattenovy knihy nemá žádnou výmluvu ani záminku.
Murdocha obklopují pochlebníci, a v Americe mu řekli jeho marketingoví manažeři, že potlačení Pattenovy knihy vyvolá jen bouři ve sklenici vody - dokonce, že se možná podaří celou věc utajit. Když se posléze ukázalo, že to je nesmysl, Murdoch začal používat černé umění propagandistů: novinářům bylo řečeno, aby napsali, že Pattenova kniha je špatná, přestože Stuart Proffitt, vedoucí redaktor nakladatelství HarperCollins ji už na veřejnosti charakterizoval jako "skutečně vynikající". Množství lží, kterých bylo použito v této věci na Murdochovu obranu, je jasnou mírou, jak neobhajitelné je jeho postavení.
Murdochovi se konečně nyní podařilo získat právo přenášet svou televizi Star TV čínským kabelovým systémem. Murdoch nemůže exploatovat čínský trh bez souhlasu vládnoucí čínské komunistické elity. Nyní se na tamějším trhu konečně zachytil a nechce to ohrozit vydáním nějaké knihy, která by obsahovala o komunistické Číně kritiku.
Tento člověk, který mě plně podpořil, když v osmdesátých letech týdeník Sunday Times zaujal nepopulární tvrdou linii vůči Sovětskému svazu (dokonce se mu nelíbilo, když jsem tiskl na pokračování Gorbačovovy memoáry: "Ten člověk je pořád ještě komunista," namítal) se nyní objímá se stejně totalitním systémem. Ještě štěstí, že před deseti lety Murdoch nepodnikal v Sovětském svazu.
"Rupert není pitomý," řekl mi v minulých dnech jeden z Murdochových čelných dvořanů. "Jednoduše si to vypočítal: všechna ta kritika v Británii za to stojí, když mu to otevře možnosti vydělávat v Číně milióny dolarů."
Možná. Ale já mám pocit, že aféra s Pattenovou knihou je v Murdochově podnikání bodem obratu. Nakladatelství HarperCollins opouštějí nyní i pravicoví autoři. Když budou Murdochovy noviny křičet, že mají právo na svobodu projevu a budou se zasazovat proti zavedení tiskového zákona, lidi se jim budou jen smát.
Skandál ohledně Pattenovy knihy devalvoval statut všeho, co Murdoch vydává. Murdoch obětoval svou pověst za podnikatelský zisk. Nemuselo to tak dopadnout. I ostří, bojovní podnikatelé se mohou chovat čestně. Avšak tento muž, který mi jednou řekl, že ve všem, co děláme, musí být "morální kompas", neprojevil v aféře kolem Pattenovy knihy ani důstojnost, ani poctivost. Je to trapný příběh a Murdoch se nyní stal ochromenou, pošpiněnou figurou.
