All are equal..., všichni jsou si rovni..., ale my jsme trpěli víc!
Při dosavadních diskusích o dvojím občanství pro americké Čechy se jaksi automaticky předpokládá, že kanadští Češi mají všichni dvojí občanství. Ve skutečnosti pouze ti Češi, kteří získali kanadské občanství před rozpadem Československa, si mohli ponechat občanství obojí. Ti, co jej získali později, se mají českého občanství vzdát. Tak aspoň praví zákon a vlastně by mě zajímalo, jak se to provozuje v praxi, pokud to z vás někdo zažil. Vzhledem k tomu, že žádost o kanadské občanství je možno podat až po třech letech života v Kanadě se statutem “landed immigrant", a vyřízení žádosti trvá pak 1-2 roky, jedná se o lidi, kteří odešli z Československa ještě za komunistů, kolem roku 1988. A ve stejné situaci jsou takoví lidé i v ostatních zemích. Čecho-Američanům dvojí občanství z celého srdce přeji, ale jaksi si nedovedu představit, že by jej mohli dostat jen oni a nikoli už ti všichni ostatní. To by ovšem předpokládalo celý zákon o jednom občanství zrušit.
Je skutečně řada zemí, které nepovolují dvojí občanství. Ovšem argument, že pro občany západních demokracií je to něco úplně jiného, protože oni nebyli vyhnáni komunismem, mi připadá nepřiměřeně trpitelský. Poznala jsem tu řadu lidí z nejrůznějších zemí, často stižených válkou, převraty, chudobou.
Emigrace není pro nikoho snadná a každý k ní má nějaký svůj důvod. Před některými osudy naše vlastní "utrpení" za komunismu (aspoň převážné větžiny z nás) bledne, jiné jsou našim velmi podobné. Filipínci například také ztrácejí občanství, přijmou-li občanství jiné země, navíc je jim zkonfiskován majetek.
Vzdát se svého občanství není pro nikoho lehké, ať pochází z vyspělé západní demokracie nebo třetího světa. Je to záležitost převážně citová a někdo chová ke své vlasti hlubší city než druhý. Podle mého pozorování hloubku tohoto citu nijak neotupí i případná zrůdnost režimu v bývalé vlasti. Ale i moje švédská kolegyně se trápí úvahami, jaké občanství v budoucnu zvolit, až se vdá za svého kanadského snoubence. Švédsko totiž povoluje také jen jedno občanství.
Myslím, že v dnešní době globalizace je koncept jednoho občanství zastaralý a nemá naději dlouho přetrvat. Oceňuji neutuchající energii a vytrvalost Jiřiny Fuchsové, ale obávám se, že její metody nemají přílišnou naději na úspěch. Spojení této kauzy se vstupem ČR do NATO je vydírání a ukazuje spíš na ten zájem o majetek než o zdar České republiky. Častá arogance, nepřesnost faktů, ale i všechna ta velká písmena a vykřičníky nejspíš iritují řadu lidí, nejen mě.
