Spor o obraz ve dvou různých interpretacích
Jde o dlouholetou soudni pri o obraz "Velka vapenka", ktery r. 1991 zapujcil brnensky pamatkovy urad na vystavu v Koline nad Rynem. Puvodnim majitelem obrazu byl otec dnesniho lichtenstejnskeho knizete Hanse Adama II., Frantisek Josef II. Spolkovy ustavni soud v Karlsruhe s konecnou platnosti rozhodl, ze neprijme zadost dnesniho knizete o revizi rozsudku Vrchniho zemskeho soudu v Koline nad Rynem. Az dotud jsou informace o teto zalezitosti shodne. V cem se zasadne lisi, je interpretace tohoto rozhodnuti prazskym tiskem.
Richard Seemann (Slovo, 10. 3. 1998) uvadi jakozto autora obrazu Pietera van Laera. Autor clanku rozhodnuti spolkoveho ustavniho soudu vita, neb se nejedna toliko o cenny obraz ze zamecke sbirky ve Valticich na Breclavsku, ale i o zpochybneni konfiskace majetku v jine zemi v dusledku druhe svetove valky. Proto nazev Seemannova clanku "V Karlsruhe se nerozhodovalo jen o Vapence". Co by se dle p. Seemanna stalo, kdyby obraz byl knizeti navracen: "Mohla by se tak dat do pohybu lavina pozadavku predevsim sudetskych Nemcu, jejichz militantni predstavitele pod pojmem pravo na vlast zahrnuji i navraceni zkonfiskovaneho majetku na zaklade zruseni tzv. Benesovych dekretu z roku 1945".
Eva A. Fingerova (Lidove noviny, 18. 3. 1998) uvadi jmeno malire jako Pieter van Lier. Autorka pise, ze knizeti Hansovi Adamovi II. neslo o obraz (ma ve Vaduzu galerii, ktera prekracuje cenu 1 miliardy svycarskych franku), ale o celou konfiskaci majetku Frantiska Josefa II. v povalecne CSR. V dosti dlouhem clanku uvadi, ze Lichtenstejnove nebyli Nemci, a tak se na ne nemely vztahovat tzv. Benesovy dekrety. Knize Frantisek Josef II. pouze zil, jako jeho predkove po staleti, na uzemi predvalecne CSR. V lete pohnuteho roku 1938 knize prevzal vladu nad rodem a odstehoval se do Vaduzu. Oficialne protestoval proti okupaci CSR (zde neni jasne, zda se jednalo o okupaci Sudet v r. 1938 nebo pozdejsiho Protekoratu Cechy a Morava v r. 1939). Prezident Benes Frantiskovi Josefovi II. k prevzeti vlady v Lichtenstejnsku dokonce blahopral dopisem - v pohnutych dnech predmnichovskych - z 10. zari 1938. V roce 1938 tez vlada CSR navazala s Lichtenstejnskem oficialni diplomaticke vztahy. Pro delku textu musim se omezit jen na tyto udaje z clanku pi. Fingerove.
Nejzajimavejsi na cele zalezitosti dlouholetych sporu cesko-lichtenstejnskych je zaver clanku pi. Fingerove. Pote, co neuspel knize Hans Adam II. v Karlsruhe, muze se nyni obratit na nemeckou spolkovou vladu v Bonnu a zadat tam o plne odskodneni konfiskovaneho majetku. Jedna se o pouhy "pakatel", asi sto milionu DM. A tak se muze, dle autorky, prihodit nasledujici: "Nevime, zda bude SRN schopna odskodnit knizete a jeste prispet do Fondu budoucnosti, kdyz byla CR - podle tvrzeni svych zastupcu - bohate odskodnena za valecne zlociny tim, ze si ponechala nemecky (snad lichtenstejnsky - A.Z.) knizeci majetek. Pujde-li kvuli tomu do fondu mene penez, odnesou to zase nevinni - obeti nacisticke zvule v CR".
Doufejme, ze k tomuto nepravdepodobnemu scenariu nedojde. Knizeci rodina Lichtenstejnu preci nejsou Nemci, ale pouze nemecky mluvici Lichtenstejni. V hodinach dejepisu jsme se ucili, ze jeden z jejich predku mel na starosti popravu 27 ceskych panu L.P. 1621 na Staromestskem namesti. Ale oni, jak znamo, ani ti vsichni cesti panove tez nebyli Cesi, nekteri cesky dokonce ani neumeli.
V clanku "Spor o obraz ve dvou ruznych interpretacich" pisete o konfiskaci
majetku Lichtenstejnu. Zajimave je, ze nikoho jeste nenapadlo vzit tu vec
konstruktivne - pozadat knizete Hanse Adama II. o prevzeti ceskeho trunu.
Zabilo by se tim tolik much jednou ranou, ze si jeden ani nemuze nic
lepsiho prat. Namatkou napriklad - napravila by se chyba vznikla volbou
Habsburku na cesky trun (byl by zvolen cesky slechtic), odstranily by se
pochybnosti o prislusnosti ceskych zemi k zapadni Evrope, naplnila by se
ceska touha po stabilnim autoritativnim vladci (dnes reprezentovana
opakovanou volbou starnoucich a nemocnych prezidentu), bylo by mozno
uvazovat o menove unii se Svycarskem atd. atd.
Dalibor Štys
