Samostatnost, nezávislost, integrita
Reaguji na včerejší článek pana Čulíka. Domnívám se, že tvrzení, že jako malý a dlouho utlačovaný národ dosahujeme cíle protekcí, úsluhami a sítí kamarádů, nesouvisí se zákazem natáčení ČT v parlamentě. Nicméně je to tvrzení samo o sobě zajímavé a proto se u něj na chvíli zastavím.
Tchyně pana Čulíka dává za vzor staré české pořekadlo: Bez peněz do hospody nelez. Mohu se na věc podívat ze dvou stran. Z jedné strany budu hrdý, samostatný a nezávislý občan, nemaje peněz do hospody nepůjdu, s lidmi nepromluvím, nic se nedovím, večer nudný si připravím. Z druhé strany budu také hrdý, samostatný a nezávislý občan - navíc toužící po společnosti, do hospody zajdu, s kamarády poklábosím, peněz na jedno pivo zapůjčím nebo vyhraju v mariáši, večer příjemný strávím.
Totéž na cestách. Jako hrdý ..., ale chudý český člověk nikam nepojedu, nic neuvidím, nepoznám jiné kraje a jiné mravy, s nikým se neseznámím. Z druhé strany jako hrdý ..., navíc toužící po poznání vyrazím do světa, cizí země navštívím, nevídané věci uvidím, se spoustou lidí se seznámím, nové přátele získám. Ne, že bych někde žádal o nocleh. Lidé, zvláště na vesnicích, jsou srdeční a přátelští, když s nimi vlídně pohovoříte, sami vás pozvou, najíst dají, do postele uloží.
Domlouvat se s lidmi, navazovat osobní kontakty nebo dokonce vytvářet lobovací uskupení, to je základ úspěšného jednání, to je základ pro prosazení zájmu, to je základ politiky. V tom nevidím žádnou nesamostatnost či dokonce neprofesionalitu.
Zcela jiný je případ zákazu natáčení ČT v parlamentě. Kdyby produkční použil výše uvedeného "českého" postupu, vykašlal by se na správce, obešel by pár známých poslanců, ti by zalobovali u předsedy parlamentu, a ten by možná souhlas udělil. Toto však není "systémové" řešení. Za správné bych považoval, kdyby poslanci zahájili rozpravu, stanovili pravidla hry a do organizačního řádu sněmovny zakotvili, za jakých podmínek a co je možné v budově parlamentu natáčet. Aby to bylo jasné, srozumitelné, černé na bílém, na správci nezávislé.
Případ není o cenzuře v parlamentě, není o autoritě a financích ČT. Je o stanovení pravidel chování v budově, kde se vytváří pravidla chování tohoto státu.
Petr Jánský
(Pořád si myslím, že jde o trochu něco jiného. Nikdo nemá nic proti "domlouvání se s lidmi, navazování osobních kontaktů a přátelství". Lidem, vychovaným v protestantské kultuře - a hospodářsky nejúspěšnější země jsou většinou právě země protestantské - však vadí, když při této činnosti - při jakékoliv činnosti - člověk automaticky očekává či předpokládá úsluhy od druhých, které si vlasním úsilím nevydobyl. Natáčení satirických pořadů v parlamentě není normální věc, ale ústupek výrobním plánům České televize. To, že na takový požadavek ČT reagoval správce parlamentu autoritářským způsobem, je věc jiná, a politováníhodná.)
