Jaké byly Události České televize
Jak jsem přislíbil, hodlám systematicky rozbírat hlavní zpravodajský pořad České televize. Z praktických důvodů to bude trochu se zpožděním, neboť je nemožné získat povolení k příjmu vysílání České televize prostřednictvím statelitního talíře v zahraničí, pokud nejste pracovník českého velvyslanectví.
Dnes se chci zabývat Událostmi z pátku 22. května, vysílanými den poté, co byl donucen k rezignaci z funkce šéfa zpravodajství České televize Ivan Kytka.
Události ČT z 22. května
Hlavní zprávy toho večera byly:
konal se pohřeb Roma, kterého napadli čtyři útočníci, zanechali ho ležet na silnici, kde ho posléze usmrtilo nákladní auto
v Praze se zřítil dům
česká vláda rozhodla, že 4 miliardy Kč, výnos z privatizace, budou poskytnuty k dispozici moravským oblastem, loni postiženým povodněmi.
Celkové rysy pořadu:
Ve srovnání s povelikonočním týdnem, jehož Události jsem zde naposledy hodnotil (Ivan Kytka byl tehdy ve funkci šéfa zpravodajství pouhých čtrnáct dní) překvapil pořad z 22. května dosti podstatným zvýšením kvality, alespoň pokud se týče formálních rysů.
Je obtížné určit, zda bylo zlepšení kvality pořadu Události důsledkem postupného pronikání Kytkových reforem do zpravodajství, anebo naopak odvoláním protikytkovského bojkotu od členů zpravodajské redakce už den po Kytkově odchodu.
Většina reportérů si dávala až úzkostlivý pozor na kultivovanost svého projevu. Své příspěvky četli rozumnou, srozumitelnou rychlostí, tedy relativně pomalu, a dobře vyslovovali. Někteří reportéři přitom dosahovali opravdu kvalitní dikce. Dvěma výjimkami byli Jiří Janeček, který přečetl informaci o historii výstavby elektrárny Temelín rychlostí kulometné palby. Jiří Potužník jako zvláštní reportér ČT z Belfastu vypadal sice před kamerou autoritativně, mluvil ale špatně. Potužník neumí artikulovat. Snad by pomohl fonetický kurs.
Reportáže byly relativně dobře strukturované, nebyly příliš uspěchané, většina z nich byla srozumitelná.
Zpravodajství České televize se stále potýká s problémem, že reportér říká něco jiného a záběr na obrazovce tomu odporuje. Ve srovnání s polovinou dubna však k tomu v Událostech z 22. května docházelo méně častěji.
V reportáži o pohřbu usmrceného Roma Milana Lacka hovořila reportérka Šárka Bednářová o tom, že se na pohřeb sjížděly od rána autobusy, kamera přitom ukazovala jakousi, snad hřbitovní, bránu.
Při využití titulků, vysvětlujících, jak bude rozdělována státní pomoc oblastem postiženým na Moravě, nehovořil komentátor přesně v souladu s tím, co bylo napsáno v titulku na obrazovce. Shoda mezi komentářem a obrazem byla o něco lepší než v dubnu, přesto však zůstával nesoulad a ten byl matoucí.
Totéž platilo o zprávě, podle níž ministr Lobkowicz informoval o údajné korupci v armádě a na ministerstvu obrany. Titulek na obrazovce vysvětloval, v kolika případech se na armádní zakázky konal či nekonal konkurs. V textu titulku bylo daleko více informací než v čteném komentáři reportérky.
Ve zprávě o Regině Rázlové a jejích rodinných příslušnících, kteří údajně vytunelovali české sklárny, se hovořilo o Rázlovi ve chvíli, kdy byl na obrazovce v detailu obličej Rázlové! Působilo to směšně.
Ve zprávě o jednání o kosovském problému začal komentátor říkat větu, která měla končit zmínkou o Slobodanu Miloševičovi. Na začátku věty skutečně kamera sice ukázala Miloševiče, jenže dlouho, než se větou komentátor k Miloševičovi dopracoval, kamera byla už úplně jinde a při vyslovení Miloševičova jména ukázala v polodetailu jinou osobu. Věcný synchron obrazu a komentáře musí být úplný.
Zjevným pozitivním kytkovským vlivem byla dosud přežívající snaha ukázat české události v domácím a posléze i v mezinárodním kontextu. Tak po zprávě o uvolnění peněz na následky povodní (ČT zde bohužel opět hrála roli jen vládního věstníku, nikterak kriticky neanalyzujícího oficiálně zveřejněnou informaci: nikdo se například nezeptal vládních činitelů, proč to muselo trvat skoro rok, než tyto 4 miliardy Kč byly lidem zápasícím s následky povodní uvolněny) následovaly dvě reportáže z postižených moravských míst a užitečná paralela - informace o tom, jak pomáhaly italské úřady vesnicím, postiženým zemětřesením (i když si nejsem jist, zda je zrovna Itálie vzorem evropské efektivity, spolehlivosti a výkonnosti).
Při informacích o jednání poslanecké sněmovny stále chybějí v Událostech záběry přímo z jednání parlamentu. Verbální shrnutí toho, co se v parlamentu dělo, při záběrech poslanců, ležérně odcházejících dveřmi ze sněmovny, nestačí. ČT by měla trvat na tom, aby směla do sněmovny umístit permanentní kamery pro snímání parlamentního jednání.
Zmatená byla reportáž Jiřího Potužníka o průběhu referenda v Severním Irsku. Musel jsem si ji pustit dvakrát, a stejně jsem z ní nebyl moudrý. Z Potužníkových slov nebylo příliš jasné, co se v irském referendu vlastně mělo rozhodovat. Při velmi usilovném sledování Potužníkovy reportáže člověk zjistil, že informace v komentáři jsou, jenže tak podivně zašifrované, že diváka neosloví. (Přitom jsem pro Jiřího Potužníka v tomto případě nejideálnější divák: věděl jsem o severoirské problematice daleko více než typický český občan, sledující ČT.) Nešťastné bylo prokládat neprůhledné informace o dění v Irsku krátkými rozhovory s irskými občany, kteří říkali, buď že budou hlasovat ano, nebo že ne. Tyto prostřihy v už tak věcně nevýrazné reportáži diváka jen dále dezorientovaly.
Hlavní kritika stále platí: Z Událostí má člověk pořád dojem, že život v České republice je někde jinde. ČT zjevně stále nemá samostatné zpravodajské (news-gathering) struktury a bude otázkou času, než si je vytvoří - pokud k tomu po odstranění Ivana Kytky zůstává v České televizi vůle.
22. května ukázala ČT v Událostech jednu katastrofu (spadlý dům), jeden násilný čin (usmrcení Roma), informovala o vládních rozhodnutích a vysílala záběry o demonstracích protijaderných aktivistů, kteří odmítají Temelín a Mochovce. Reportáže o demonstracích těchto ekologů byly povrchní. Soustředily se jen na informaci o demonstraci, nešly však pod povrch jevů. Neinformovaly dostatečně a nezávisle o situaci v Temelínu či v Mochovcích.
Ve zprávách však pořád chybí alespoň náznak či pokus o nezávislou analýzu. Ukázalo se to v reportáži o demonstraci proti Temelínu, v níž ekologičtí aktivisté argumentovali, že za Temelín zaplatí každý Čech z vlastní kapsy velké částky. Proti tomu ČT odvysílala bez vysvětlujícího nezávislého komentáře výrok mluvčího ministeerstva průmyslu a obchodu, že z kapsy českých občanů žádné peníze nejdou, neboť podnik ČEZ není financován ze státního rozpočtu. (Podnik ČEZ však nebude výrobu Temelína hradit cenou elektrické energie, prodávané monopolně občanům?) Televize se nepokusila rozpor mezi oběma tvrzeními objasnit. To nestačí.
Zprávy byly zábavnější než poslední dobou: k tomu přispěl například i dlouhý šot z portugalského Expa 98.
Sporné bylo zařazení zpravodajského šotu o několikahodinové návštěvě amerického herce Bruce Willise v Praze, přesně řečeno způsob jejího zpracování.
Tak, jak Česká televize bez známky vlastní samostatné kritičnosti tlumočí v Událostech vládní prohlášení, stejně nekriticky poskytla Willisovi prostor k bezostyšné reklamě. Bylo zjevné, že Willisovi bylo naprosto jedno, v které zemi světa se právě na několik okamžiků octl. Do východní Evropy ho vyslali, aby propagoval filmy v nichž vystupuje, a restauraci Planet Hollywood. To také dělal. V "exkluzívním rozhovoru" chválil nový film Armageddon se zjevným cílem přimět české diváky, aby se na něj šli podívat v co největším počtu. (Mimochodem, jak uvedla televize BBC v reportáži z filmového festivalu v Cannes, produkce dosud nedokončeného filmu Armageddon uvedla v Cannes asi padesátiminutový sestřih. V jeho rámci se promítalo i to, co má být ve filmu údajne Willisova "nejemocionálnější", nejdojemnější scéna. Potíž byla, že canneské publikum se při jejím promítání smálo. Reportér televize BBC se v rozhovoru s Willisem zaměřil právě na tuto skutečnost a Willise na obrazovce dosti drtil. ČT o těchto skutečnostech nevěděla, ač se Willis zmínil, že do Prahy přijíždí přímo z Cannes.)
Vím, že čeští televizní diváci se rádi v Událostech podívají na západní celebrity, ať přijedou do Prahy na jakkoliv krátkou dobu, a Události snad mohou této slabosti ve svém závěru vyhovovat. Šot se ale neměl stát nekritickou reklamou na Willisovy filmy.
Jan Čulík
