Poslanec Michal Prokop píše Janu Čulíkovi

1. června 1998

Vážený pane Čulíku,

i já jsem rád, že jsem se mohl účastnit debaty v Radiofóru, a to i přesto, že naše názory se v lecčems liší. Vy máte pocit, že já chybuji a že nejsem dostatečně kvalifikován pro svou práci, já mám pocit, že Vy ze své pozice učitele musíte známkovat a opravovat své okolí, neboť kvalifikován jste, zejména ovšem podle Vašeho názoru.

Já si takové právo neosobuji, ačkoliv všechny ty dokumenty, o kterých Váš dopis hovoří, samozřejmě znám a znám i celou řadu dalších i z jiných demokratických zemí. Mediální problematikou se totiž zabývám od svého vstupu na politickou scénu v roce 1990. Možná právě proto nemohu souhlasit s některými Vašimi kategorickými soudy a poměrně zmatenými představami např. o pravomocech parlamentních orgánů a orgánů regulujících mediální prostředí, což, jak doufám víte (?), není totéž (viz např. Vaše poznámka č. 4).

Stejně tak překvapujícím závěrem je Vaše poznámka č. 1, kde mne známkujete stupněm "velmi neinformovaný" za to, že jsem si dovolil říci, že každý novinář má svůj názor. Vy říkáte, že ve veřejnoprávním médiu novinář nesmí svůj osobní názor dát vůbec najevo, v téže větě zároveň říkáte, že musí být kritický, a že musí projevovat profesionální úsudek. Nevím, jak lze dospět ke kritice čehokoliv bez názoru, nevím, co jiného než názor je profesionální úsudek. Vy podle mého názoru (či úsudku) totiž zaměňujete názor stranickopolitický (tedy tzv. "Stranění") s tím, co jsem měl na mysli já, když jsem nazval bezpohlavními některé znaky, které právě nedostatek názoru a profesionálního úsudku vydávají za tzv. veřejnoprávnost.

Myslím, že hlavním problémem naší žurnalistiky zůstává směšování zpravodajství s komentáři, což často vede k tendenčnímu a zkreslujícímu obrazu dané události. Nedovedu si představit, že by Vaše interpretace principů veřejnoprávních médií vedla až tak daleko, že byste z nich vyloučil komentáře, které se ovšem bez názoru komentátora neobejdou. Jde asi jen o to, aby vysílání jako celek (včetně různonázorových komentářů) bylo vyvážené a co nejobjektivnější tak, aby si televizní divák mohl vytvořit na věc něco, co je atributem rozumem obdařené bytosti, zvané člověk - totiž právě vlastní názor.

Já věřím, že při troše dobré vůle lze okamžitě pochopit, co tím "básník mínil", a že vy, který žijete v anglosaském prostředí, prosyceném přirozenoprávním vědomím, jste to pochopil (pokud jste ovšem chtěl), už když jste svůj dopis psal.

Pokud jde o Vaši poznámku č. 2: tezi, že já jako politik se nesmím "montovat do interních vztahů v redakci ČT" plně sdílím a také jsem to na začátku pořadu řekl, když jsem konstatoval, že svolání mimořádné schůze parlamentní komise v této věci považuji za chybu, a řekl jsem to už i na vlastním zasedání komise. Vy jistě, jako novinář, můžete psát či vyjadřovat se, o čem uznáte za vhodné, podle mého názoru jste však v živém vysílání prezentoval postoje, vycházející z jednostranných a velmi neúplných informací. To je Vaše plné právo v takové diskusi. Mým právem pak je svůj názor na to sdělit. Stejně neúplné a jednostranné (i když možná zase z druhé strany) totiž byly i informace, z nichž vyšli poslanci iniciátoři mimořádného jednání parlamentní komise.

Vaše poznámka č. 3 je jediným skutečným faktem, který nelze zpochybnit. Dovolte však, aby tentokrát upozornil pro změnu já Vás na to, že britský status quo je poměrně výjimečný a že ve většině demokratických zemí nic podobného jako regulace času pro zpravodajství soukromých stanic právním předpisem neexistuje.

A dovolte poslední poznámku: o možnostech zásahů proti "podpásovkám" se vede diskuse, a to nejen u nás, nejen v médiích, v parlamentech, ale hlavně v regulačních orgánech, které jsou většinou vybaveny pravomocemi zasáhnout proti broadcasterovi, který porušuje, slušně řečeno, "dobré mravy". Včera proběhl u nás na půde Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (což je ten orgán, který si možná pletete s mediální komisí parlamentu?) seminář s mezinárodní účastí právě na téma "Vyváženost či objektivita zpravodajských a politicko-publicistických pořadů v televizi". Přítomní odborníci ze SRN i z USA konstatovali, že dosud není znám ve světě případ, kdy by byla regulačním orgánem odebrána licence k vysílání za takovýto, ale ani žádný jiný prohřešek. Pracuje se na bázi pokut či výstrah, které jsou (i u nás) ne vždy zcela účinnou sankcí. Neříkám to proto, že bych s tímto stavem byl spokojen, ale možná spíš proto, abych poněkud korigoval Vaši nezdolnou víru v dokonalost britského systému (který byl odšem pro nás jedním ze vzorů a zůstává i nadále ctěn a vážen) a Váš poněkud arogantní odsudek kvalit české politické reprezentace, která, pravda, za necelých osm let vývoje jistě ještě neprošla všemi dětskými chorobami a jistě si kritiku zaslouží.

Chci tím jen říci, že pokud máte pocit, že podobné "nehoráznosti, jimiž živí českého diváka běžně televize Nova" v Británii či v Kanadě nejsou možné, je to možná spíš tím, že v těchto zemích je obecnou zvyklostí více dodržovat "dobré mravy", které se tu budovaly po staletí, než rasantním zásahem ITC.

Přeji Vám mnoho úspěchu ve Vaší další pedagogické i novinářské práci a doufám, že získáte trochu více pokory a respektu k názorům jiných lidí. Vždy jsem se učil, že britské prostředí je k tomu ideální.

V hluboké úctě

Michal Prokop

(Michal Prokop je člen mediální komise Poslanecké sněmovny ČR.)

(K dopisu Michala Prokopa se vrátím v jednom z příštích vydání BL. JČ)