Vážné boty
Význam bot pro český národ nelze v žádném případě podceňovat. V historii představuje velký obuvnický magnát Tomáš Baťa moderní - relativně odpovědný - kapitalismus a zastává takové postavení, jaké má v americkém historickém pantheonu Henry Ford. Ano, dá se říci, že pro Čechy jsou boty tím, čím jsou pro Američany automobily. Vazba na boty je založena na něčem víc, než na pouhé praktické potřebě - existují silné duchovní souvislosti.
Dnešní česká kultura to odráží v mnoha ohledech. Každá návštěva českého domova začíná očistným vítacím rituálem: odstraněním pouličních bot a nabídkou bačkor. Chrámy, zasvěcené kultu boha bot - někdy se jim hovorově říká obuvnické obchody - jsou všude.
Není to jen pouhá nadsázka. Vedle spotřeby piva a zájmu o lední hokej jsou Češi také na světové špičce v tom, že nosí boty. Naši přátelé v oddělení statistiky mohou potvrdit, že si Češi kupují více bot na jednoho obyvatele než všechny ostatní národy ve světě. Je to zjevně národ, který má botní fetiš.
Ale jako každá posedlost, i česká obsese obuví někdy vede k iracionálnímu chování a k trapnosti. To se stalo v pátek, kdy soud v Brně rozhodl ve prospěch žalobce a udělil pět miliónů korun jednomu manželskému páru, který se cítil osobně poškozen billboardovou reklamou, která použila podobu jednoho z nich.
Samozřejmě, jde ještě o jeden podružný detail, že manželským párem byl prezident a jeho žena. Přesto je nutno podotknout, že by se tento případ nikdy nedostal před soud ani do sdělovacích prostředků, kdyby nebylo toho, že se billboardová reklama týkala bot. Národní posedlost botami zašla prostě příliš daleko.
Jak jinak by se dala vysvětlit skutečnost, že se mentálně zdravý člověk cítí osobně uražen žertovnou reklamou na billboardu? Jak jinak lze ospravedlnit iracionální chování prezidentské dvojice?
Pro vnějšího pozorovatele byla billboardová reklama vlastně docela vtipná. Byla inteligentně udělána, obsahovala slovní hříčku a literární narážku. Také z vizuálního hlediska je nutno přiznat, že to byla víceméně atraktivní koláž. Jedinou možná urážlivou součástí reklamy bylo anglické slovo, obsažené ve znaku firmy. To ale bylo pro nás, osoby mluvící česky i anglicky, velmi zábavné, když jsme sledovali, jak soud trávil svůj drahocenný čas debatou o různých významech a českých ekvivalentech slova "fuck".
Prezidentská manželská dvojice mohla celou záležitost nechat být. Zdravý rozum napovídal, že jde jen o obyčejnou reklamu a že není důvodu se rozčilovat. Nezdá se vůbec, že by reklama způsobila manželské dvojici škodu v hodnotě pěti miliónů korun (to, že bude tato částa věnována na dobročinné účely, je vedlejší). Kdyby bývalo šlo o reklamu na sodovku anebo brýle proti slunci, mám pocit, že by byla shledána zábavnou a pak rychle zapomenuta.
Ale ono šlo o reklamu na boty a boty jsou v české kultuře vážná záležitost. Na Havlovy vyvíjel nátlak celý boty vzývající národ, a tak věc nemohli vzít jen jako vtip a uvědomit si, že šlo pouze o neškodnou, bezvýznamnou reklamu.
Ředitel obuvnické společnosti řekl po procesu, že je rád, že nebyl odsouzen k smrti, a se zoufalstvím tohoto nešťastníka lze sympatizovat. Když reklamu schválil, zřejmě trpěl iluzí, že žije v demokracii, plné inteligentních lidí se smyslem pro humor. Muselo to být pro něho velké zklamání, když zjistil, že tomu tak není. Milióny,. které bude muset za svůj nemístný optimismus zaplatit, budou jen solí do rány.
Samozřejmě, ředitel má právo se odvolat, avšak mám pocit, že raději emigruje z České republiky a požádá o politický asyl v nějaké zemi bosých lidí, kteří mají smysl pro humor.
