Antikomunistická fóbie v Událostech České televize
Poněkud nevěřícím zrakem jsem sledoval Události České televize ze středy 22. července, konkrétně jejich reportáž z jmenování nové vlády u prezidenta Havla. Pokaždé, když se v záběru objevil jeden z nových ministrů, reportér ČT jednou větou shrnul jeho životopis. U těch ministrů, kteří byli někdy členy KSČ, neuvedl reportér nic jiného, než: "Komunista do roku 1970 (nebo 1969)". (U Pavla Rychetského se spletl a uvedl, jako jedinou informaci o něm, že byl komunista od roku 1970. Jiří Janeček tu chybu pak v závěru Událostí opravil.)
Snad nemusím opakovat, že považuju komunismus za zhoubnou ideologii a celý život jsem proti ní bojoval.
Musím však protestovat proti bulvárnímu zjednodušení životopisů ministrů Zemanovy vlády jen na to, zda někdy byli či nebyli členy KSČ. U některých jistě bylo legitimní v reportáži uvést, že bývali komunisty, třeba u Grulicha, člena KSČ v letech 1954 - 1970, nebo u Grégra, v 60. letech člena poradních orgánů komunistických vlád. Nicméně z přehledu ČT vyplynulo, že tito lidé byli drtivou většinou z komunistické strany začátkem normalizace vyloučeni, tedy nemají s komunismem nic společného už téměř třicet let. Což je docela dost značná část života.
Zdá se, že je to zřejmě účelový útok proti sociálním demokratům. Co by se asi stalo vedení České televize, kdyby při někdejším nástupu do funkcí pánů Kočárníka, Dlouhého či Tošovského, při jejich objevení se na obrazovce ryčel reportér "komunista", "komunista", "komunista", a to nikoliv do roku 1970, ale poněkud déle.
Charakterizovat Pavla Rychetského především jako "komunistu do roku 1970" se mi zdá neférové. Proč neuvést, že podepsal Chartu 77, k čemuž bylo zapotřebí odvahy, kterou ovšem většina národa neměla. Taky bylo možno uvést, že Jaroslav Bašta byl za studentské protesty komunistickým režimem dva a půl roku v letech 1969-72 vězněn, že Egon Lánský byl v padesátých letech vyloučen ze tří vysokých škol a poslán do dolů, že Pavel Dostál pracoval v srpnu 1968 na protiokupačním rozhlasovém vysílání a musel se pak živit jako topič, skladník a jeřábník. Jan Kavan, který z Londýna informoval svět o pronásledování českých disidentů, podle České televize "komunista do roku 1969", byl členem KSČ v liberálních letech kolem roku 1968 jen pár měsíců.
Ztraumatizovaná nenávist vůči komunistům na základě především poslední zkušenosti s komunistickou vládou v letech 1970-1989 může být na místě, i když její intenzita je po téměř deseti letech od pádu komunismu pozoruhodná. Dovoluji si skromně podotknout, že koncem šedesátých let bylo v Československu být komunistou něco docela jiného.
Vzpomínám, jak jsem nedokázal v osmdesátých letech vysvětlit v Británii známému bohemistovi a anglistovi (nestraníkovi) a velmi slušnému člověku Igoru Hájkovi, že být komunistou bylo tou dobou v Československu nesmazatelné stigma. Igor Hájek, který emigroval těsně po roce 1968, měl pod pojmem "komunista" představu slušných, liberálně smýšlejících, poctivých lidí, kteří se snažili v šedesátých letech napravit, co z naivní hlouposti způsobili v letech padesátých. Velmi těžko ho bylo přesvědčovat, že se pojem "komunista" v husákovské éře velmi změnil a označuje teď zločinného ničivého parazita, většinou primitiva s ostrými lokty.
Jenže většina členů Zemanovy vlády byla z KSČ vyloučena při ukončení hájkovské éry a neměla asi příliš společného s definicí komunisty ze sedmdesátých a osmdesátých let. To, že tyto lidí nyní s touto definicí podvědomě - či z nevědomosti - spojuje Česká televize, je neférové.
Mám na katedře slavistiky na Glasgow University jednoho kolegu, který po dlouhých letech útlaku vstoupil v roce 1968 do KSČ z idealismu, doufal, že konečně se bude v zemi moci něco udělat ve věci svobody a občanské společnosti. Hned po invazi ho vyloučili a zakázali mu pracovat v oboru.
Kdyby ho hodnotila Česká televize, jistě by jeho životopis shrnula slovy "komunista do roku 1969". A katedru slavistiky Glasgow University by pravděpodobně prezentovala jako bolševickou buňku.
Jan Čulík
