Jan Kavan: Lhal jsem a jsem na to hrdý
Odpovědi Jana Kavana na otázky Tomáše Peciny
Minulý týden jsem položil Janu Kavanovi několik doplňujících otázek, které jsem považoval za relevantní k objasnění kauzy jeho údajné křivé přísahy. (Viz též zde a zde.)
Domnívám se, že Kavanovy odpovědi jsou natolik zajímavé, že stojí za to uvést je v plném znění, pouze s nezbytnými redakčními úpravami. Zároveň zveřejňuji facsimile rozhodnutí Broadcasting Complaints Commission, Komise pro stížnosti na rozhlasové a televizní vysílání, v této věci, jak mi je dal J. Kavan k dispozici.
Otázka: Vaši odpůrci uvádějí, že jste na přípravě sporného pořadu participoval. Je-li to pravda, dá se soudit, že jste měl příležitost zdůraznit tvůrcům pořadu, o jak citlivou tematiku se jedná a jak by měli při zpracování materiálu postupovat, aby neohrozili bezpečnost českých disidentů. Domníváte se, že jste v tomto směru učinil dost a nemohl jste vyznění dokumentu ovlivnit včas? Nebylo podání stížnosti k BCC jen opožděnou reakcí na zanedbání takové instruktáže?
Odpověď:
Na přípavě pořadu jsem participoval. Doufam jsem, že výsledkem bude pořad podobný televizním pořadům, na nichž jsem participoval předtím, např. BBC Panorama o zatčení členů VONS v roce 1979, programu televize Granada World in Action o zatčení J. Müllera, J. Tesaře a dalších v roce 1971 či pořady o perzekuci V. Havla, V.Bendy a dalších. Tyto pořady přispěly k menším rozsudkům, než které navrhoval prokurátor, ke snížení perzekuce apod.
Ano, neustále jsem tvůrcům pořadu citlivost této tematiky zdůrazňoval a zvláště jsem zdůrazňoval nutnost neohrozit nějakou formulací bezpečnost českých disidentů. Udělal jsem v tomto směru vše, co bylo v mých silách. J. Manyon později toto potvrdil a vysvětloval, že se musel bránit mému nátlaku, aby některé údaje prezentoval v zájmu disidentů a on prý chtěl dělat objektívní film, v němž i komunistická policie má legitimí právo na to, aby její názor či postoj ve filmu zazněl. Tohle komisi BCC potvrdil i Bruce Page, tehdejší šéfredaktor NEW STATESMANU, kterému to Manyon takto také vysvětloval (viz prohlášení B. Page).
Skutečnost, že Manyon na tiskové konferenci, která se konala v předvečer televizního vysílání pořadu předstíral, že nefunguje zvukový záznam a proto svůj komentář jen četl a schválně z něho vynechal odstavec o jménech a adresách, je důkazem, že bych na tiskovce tento odstavec ostře napadl. Tento odstavec byl pak hlavním terčem mé stížnosti, kterou jsem podal k BCC. Nešlo tedy o reakci na zanedbání mé instruktáže, ale o reakci na její promyšlené odmítnutí a na formulaci, která zřetelně ohrozila zatčené disidenty. Formulace se týkala tvrzení, že v kamionu StB našla "seznam jmen a adres lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana."
Hodnotíte i dnes postup Juliana Manyona jako novinářské pochybení? Nemohla být juxtapozice informace o štítcích a zmínky o tajné organizaci Jana Kavana zapříčiněna nahodilými okolnostmi, např. kontrakcí delšího sdělení?
I dnes hodnotím postup J. Manyona za nezodpovědné ohrožení zatčených disidentů, za krajní necitlivost k jejich postavení. Termín "novinářské pochybení" je správný, ale přespříliš mírný. Nešlo ani o nahodilé okolnosti, ani o kontrakci delšího sdělení, což nepřichází v úvahu, neboť Manyon je autorem zmíněného komentáře a sám rozhodoval o tom, co bude řečeno a jak. [...]
Vaše stížnost byla poměrně obsáhlá a předpokládám, že ji BCC posuzovala po bodech. Jaký přesně byl její verdikt, ve kterých bodech Vám dala za pravdu a ve kterých jste neuspěl?
Verdikt BCC z roku 1985 je známý již z té doby a je k dispozici v původní angličtině i v českém překladu (překlad jsem dosud nezkontroloval). Má stížnost z 20.8.1981 obsahovala 9 bodů. Čtyřmi z nich se BCC rozhodla nezabývat, a to buď proto, že došla k závěru, že jde o stížnosti, které nespadají pod její jurisdikci, anebo o stížnosti, které ztratily svou relevanci poté, co BCC obdržela od Ivana Kyncla v červenci 1984 dopis, v němž sdělil, že si již nepřeje ve stížnosti pokračovat vzhledem k tomu, že zmínění političní vězni byli v té době již propuštěni.
Komise se tedy zabývala pěti body stížnosti. U prvního a posledního došla k závěru, že byl porušen slib konzultace se mnou, ale že nedošlo k jasnému "nespravedlivému zacházení." Ostatní tři jsem jasně vyhrál.
Stížnost č. 2 se týkala slibu, že budu moci mít poslední slovo o formulacích, které se týkají bezpečí zatčených.
Stížnost č. 4 se týkala tvrzení J. Manyona, že Jan Ruml se snažil zakládat ilegální dělnickou organizaci a stížnost č. 3 se týkala zmíněných jmen a adres členů tajné organizace Jana Kavana (viz text verdiktu BCC).
Změnil by se podle Vašeho názoru výrok komise v případě, kdybyste jí dal k dispozici všechny informace? Ve kterých bodech? Mělo by to vliv na další profesionální osudy Juliana Manyona?
Pokud bych poskytl BCC všechny informace, což se týká jen jedné, kterou jsem vědomě zamlčel, tedy existence asi 800 adresných štítků, které mi poskytl Pavel Tigrid, tak by to ovlivnilo formulaci verdiktu BCC ve stížnosti č. 3 a BCC by správně došla k názoru, že v kamionu byly sice zmíněné adresné štítky, ale že tam nebyla jména a adresy členů tajné organizace Jana Kavana. Na dopadu stížnosti by to nic nezměnilo, ale znamenalo by to, že bych musel veřejně vysvětlovat původ, smysl a účel samolepek Pavla Tigrida a to by posloužilo StB a ohrozilo řadu lidí doma, počínaje Jiřinou ©iklovou, pro niž byly samolepky určeny, a konče lidmi na tom seznamu, kteří měli přímý kontakt na Pavla Tigrida a díky nimž si Tigrid mohl ověřovat fungování daného distribučního systému.
Profesionální osudy Juliana Manyona nebyly ovlivněny ani verdiktem z roku 1985 a nebyly by ovlivněny ani lehce upřesněným verdiktem. Julian Manyon se zcela evidentně dopustil závažné chyby, ale přes verdikt BCC jeho kariéra nijak neutrpěla. Julian Manyon celou dobu zůstal prominentním televizním reportérem a většinu času byl šéfem britské televizní komerční společnosti v Moskvě a pokrýval rozsáhlou oblast bývalého SSSR. Dnes dělá podobnou práci na Blízkém Východě.
Informace, že byl jakkoliv poškozen, se nezakládají na skutečnosti.
Učinil jste po roce 1989, když pominuly důvody zadržovat před komisí informace, nějaké kroky k nápravě stavu, který Vaše neúplná výpověď způsobila?
Po roce 1989 jsem informoval BCC prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Otomara Bočka o skutečném stavu věcí, ale nebylo co napravovat. Má "neúplná výpověď" nezpůsobila nic, co by bylo třeba napravovat. Pouze ztížila komunistickému prokurátorovi, aby použil přepis filmu v obžalobě proti zatčeným disidentům. Mám se za to omlouvat bývalé StB?
Bylo nutné, aby zásilka obsahovala štítky s adresami disidentů a vznikalo tak zbytečné riziko? Proč jste odeslání štítků nezabránil?
Štítky s adresami obsahovaly jen malý počet adres disidentů. Většian adres byla vybrána ad hoc z telefonních seznamů anebo šlo o adresy oficiálních institucí, např. redakcí, knihoven, výzkumných ústavů apod. Adresy disidentů byly adresami zcela nejznámějších disidentů, které Pavel Tigrid mohl získat běžným čtením např. chartistického periodika "Informace o Chartě 77".
Na výběr adres jsem neměl žádný vliv, všechny jsem dostal od Pavla Tigrida. Pavel Tigrid nevěděl, že je pošlu v kamionu a pravděpodobně očekával, že je pošlu prostřednictvím kurýra, který převážel mé dopisy disidentům. Štítky však byly na 24 listech A4 formátu a tak jsem došel k závěru, že posílat je na těle kurýra by bylo pro něho příliš nebezpečné. Za dané situace jsem rozhodl, že je bezpečnější je ukrýt v kamionu.
Upozorňuji, že v době od ledna 1970 do dubna 1981 jsem poslal do Prahy přes čtyřicet podobných kamionů s literaturou a ani jeden z nich nebyl nikdy zadržen.
Benjamin Kuras píše: "Čtyři dny po vysílání programu Thames TV - 29. června 1981 - navštívil reportéra Juliana Manyona a producenta programu Kavanův přítel s tímto vzkazem: nezaplatí-li Thames TV Kavanovi tisíc liber navíc, Kavan proti ní zahájí tiskovou kampaň. Thames TV nezaplatila, Kavan kampaň zahájil." To je vážné obvinění, které by pan Kuras před českým soudem zřejmě obtížně dokazoval - za předpokladu, že není pravdivé. Bránil jste se proti tomuto osočení soudní cestou? Pokud ano, kde a kdy byla zveřejněna příslušná omluva?
Obvinění pana Kurase není pravdivé. Vychází ze skutečnosti, že toto tvrdil J. Manyon. Nebránil jsem se proti němu osobně, neboť se týkalo pana Bruce Page (zmíněný Kavanův přítel) a ne přímo mě. Pan Page na tuto Manyonovu větu obšírně reagoval v jeho prohlášení pro BCC a toto obvinění vyvrátil. Pokud vím, tak Manyon na něm později již netrval (viz prohlášení pana Page pro BCC).
BCC na tuto Manyonovu argumentaci vůbec nereagovala. Pokud toto Kuras napsal v českém periodiku (nepamatuji se), mohu jen konstatovat, že jde o jednu z řady nepravd, které publikoval, a dokonce ne nejvážnější.
Mimochodem, za zcela nejvážnější považuji vědomé zkreslení údajného citátu ze svazku, který na mne založila StB a který v Kurasově podání navozoval dojem, že jsem spolupracoval s StB i poté, co byl pan Zajíček odvolán z Anglie v červenci 1970. Skutečná formulace daného citátu naopak znamená, že na mne pravidelně podával StB zprávy nějaký jejich agent ve Velké Británii (viz i mé vyjádření pro Nezávislou komii při MV, které předsedal J. Bašta).
Kuras také tvrdí, že jste obvinil české úřady z fabrikace vlastního štítkového seznamu a účelového využití informace britského dokumentu. Je-li tomu tak, jednalo by se v tomto případě nikoli o zamlčování skutečností, ale o vědomou lež. Můžete Kurasovu informaci potvrdit nebo vyvrátit?
Z formulace otázky mi není jasné, o jaké Kurasovo tvrzení se má jednat. Pokud má na mysli [nikoli] má prohlášení před britskými úřady, ale některé mé novinové články, v nichž jsem psal o chystaném procesu se zatčenými disidenty, tak má pravděpodobně pravdu. Komunistický prokurátor skutečně účelově využíval britského pořadu proti zatčeným disidentům a bylo nutné mu to ztížit. Nešlo tedy v tomto případě o lež, ale o pravdu.
Nepamatuji si, že bych explicitně obvinil StB z fabrikace vlastního štítkového seznamu. Je však jisté, že jsem ve svých článích používal formulací, které zamýšlely vyvolat tento dojem, a to zcela vědomě. Jaroslav Šabata to nazývá "zbožnou lží," Eva Kantůrková "svatou lží." Jsem na ni, stejně jako na celou svou stížnost k BCC, dodnes hrdý. Nevím, proč bych se měl stydět za to, že jsem pomáhal zatčeným disidentům a komplikoval situaci StBákům? Budou nyní stíhání chartisté za to, že při výslechu zamlčovali StBákům závažné informace o svých spolupracovnících anebo že někdy popírali skutečnosti a vytvářeli kouřové clony?
Pokud chápu Vaši argumentaci správně, Váš podpis na místopřísežném prohlášení nelze interpretovat jako potvrzení pravdivosti dokumentů, které byly k prohlášení přiloženy, bez ohledu na to, že některé z nich samy nesou Váš podpis. Přesto by bylo zajímavé vědět, co přesně bylo přílohou tohoto affidavitu. Byl jí i v předchozím bodě zmiňovaný dodatek ke stížnosti?
[...]Všechny dokumenty, které byly přiloženy k místopřísežnému prohlášení z 19. srpna 1982, byly pravdivé. Nikdy jsem netvrdil opak. Naopak odkazuji na jednu z těchto příloh, což byl celý text mé stížnosti ze srpna 1981 podaná k BCC. Odkaz na tuto přílohu byl závěrem odstavce, v němž jsem celou stížnost shrnul do jediného stručného odstavce. Tímto shrnutím došlo k tomu, že ve zmíněném odstavci se zmiňuji o "nepravdivém tvrzení, že ve voze byla jména a adresy..." a nerozvádím, že se stížnost týkala výhradně formulace, že ve voze byla "jména a adresy lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana." To je jasné z textu přiložené stížnosti, a proto Vrchní soud, myslím, pochybil, když se odvolal na tento shrnující odstavec a ignoroval zmíněnou přílohu.
Místopřísežné prohlášení je nutné brát jako celek, tedy včetně jeho příloh. U tohoto soudu vůbec nešlo o meritorní otázku stížnosti, tedy zda tam byla jména a adresy apod., ale jen a jen o to, zda má soud povolit BCC pokračovat v roce 1982 s projednáváním mé stížnosti, jak to chtěla BCC i já, anebo zda má soud nařídit BCC, aby projednávání stížnosti pozastavila až do uzavření soudního sporu mezi Thames TV a Sunday Times, který se týkal podobných skutečností. Sunday Times zveřejnily v listopadu 1981 článek, v němž obvinily Thames TV ze lži, a Thames TV je za to žalovala.
Výše zmíněný soud nařídil BCC pozastavení projedávání mé stížnosti, a proto k závěrečnému verdiktu došlo až v roce 1985 (viz verdikt BCC, který se na str. 3 o tomto soudu zmiňuje).
Jen u tohoto soudu jsem přísahal, nikde jinde.
Poznámka Tomáše Peciny:
Vstoupil jsem do kontaktu rovněž s Julianem Manyonem. Část Kavanova textu jsem mu přeložil. J. Manyon se ihned ohradil a protestoval především proti tvrzení, že se měl v 80. letech dopustit vážných chyb. Na důkaz svých tvrzení mi poslal dva dokumenty:
- výnos BCC o zrušení původního verdiktu
- soudní prohlášení (omluvu) HarperCollins, vydavatele knihy Rosemary Kavanové Love and Freedom s Kavanovým doslovem, společnosti Thames TV a J. Manyonovi.
U prvního dokumentu mě zaujaly dvě podrobnosti. Jednak se zde nehovoří o "kontaktech tajné organizace Jana Kavana," nýbrž o "kontaktech pro tajnou organizaci Jana Kavana," čili ze spolupráce s Kavanem (a tedy tzv. podvracení republiky) nemohly být obviněny přímo osoby na adresních štítcích, pouze příjemci zásilky. Za druhé - a to je důležitější - Komise "neakceptovala Kavanovo vysvětlení, že zamlčení informace o štítcích bylo ospravedlnitelné nutností chránit druhé." To samozřejmě neznamená, že by Kavanova "svatá lež" byla nemorálním a zavrženíhodným skutkem, ale Komise tuto lež, na základě jí předložených dokumentů, neuznala za nezbytnou.
Druhý dokument je svým způsobem kontroverzní, protože Jan Kavan nebyl procesní stranou řízení, z něhož omluva vzešla. Nemohu proto příslušným údajům připsat větší než ilustrační hodnotu a ponechávám na čtenáři, aby dokument analyzoval sám.
Britské listy nabídly možnost vyjádření i dalším účastníkům Kavanovy štítkové kauzy, mj. Benjaminu Kurasovi, a Petru Uhlovi, a jsou otevřeny i dalším názorům.
Považuji však za důležité zdůraznit, že tuto debatu je třeba vést ve věcné rovině a opírat ji o ověřitelná fakta. Způsob, jakým téma Kavan až doposud pojednávay české sdělovací prostředky, zejména Respekt a TV Nova, nemá s objektivitou a seriózností nic společného.
Praha, 27.7.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
Julian Manyon nám k tomu napsal z Izraele:
Mon, 27 Jul 1998 22:45:42 +0200
Dear Mr Pecina,
I am afraid you misunderstand the significance of the Harper Collins
apology. No publisher will grovel in the High Court and pay large sums
in damages if they believe they can defend the truth of what they
published. Equally, a reputable publisher like HC will always consult
with the author over whether a libel action should be fought. In this
case, it appears that Harper Collins came to the conclusion that Mr
Kavan would not prove a reliable witness under cross-examination,
perhaps because they knew that he had committed perjury in his sworn
affidavit for the BCC of 19.8.82 and in the legal maxim, which was
quoted in this case, "fraud unravels everything". Harper Collins'
acceptance that Kavan had lied extended to writing to public libraries
all over Britain requesting that the book be withdrawn from their
shelves.
Finally, you will see from the Harper Collins case that the publisher,
as well as the author, bears a heavy responsibility under British libel
law. For that reason I must repeat my suggestion that you take legal
advice before publishing anything critical of me or my programme.
Vážený pane Pecino,
obávám se, že jste ne zcela pochopil význam omluvy Harper Collins. Žádný
vydavatel se nebude ponižovat u soudu a platit spousty peněz na
odškodném, pokud se bude domnívat, že může obhájit pravdivost toho, co
otiskl. A také každý vydavatel s dobrou pověstí jako HC se vždy dohodne
s autorem, zda má cenu vést při o nactiutrhání. V tomto případě se zdá,
že Harper Collins došel k závěru, že p. Kavan by nemusel být při
křížovém výslechu důvěryhodným svědkem, možná proto, že věděli o jeho
křivé přísaze v jeho místopřísežném prohlášení pro BCC 19.8.82, a podle
právní poučky, která byla v případu citována, platí, že "podvod
vysvětluje vše." Harper Collins akceptoval, že Kavan lhal, a to vedlo k
tomu, že napsal veřejným knihovnám v celé Británii a požádal je o
stažení této knihy z výpůjčních fondů.
Jak konečně vidíte z případu Harper Collins, vydavatel i autor nesou
podle britského zákona na ochranu osobnosti značnou odpovědnost. Z toho
důvodu jsem nucen opakovat, že než zveřejníte cokoli kritického o mě
nebo o mém pořadu, byste měl se poradit s právníkem.
Julian Manyon
