Svoboda projevu, Právo a tržní hospodářství
Mám za to, že Jan Čulík udělal chybu. Napsat do (donedávna Rudého) Práva
kritický článek o
České televizi a dávat v něm za vzor korektní žurnalistiky BBC, to
podle mého nebyl dobrý nápad. Taktičtější by bylo napsat, že svoboda projevu
v Británii je soustavně ohrožována a totéž se nyní děje i v ČT. Bylo by
to totéž (svoboda projevu je ohrožena vždy) a prodalo by se to lépe.
O BBC je v celém článku jediná věta. Jenže zrovna ta věta říká, "mělo
dojít k výraznému zlepšení zpravodajské práce ČT, ... podle vzoru anglosaských
televizních stanic, zejména BBC". Je mi líto, tohle asi půjde v Právu opravdu
těžko prodat. Ale kupodivu ne kvůli ideologickým předsudkům.
Trh má kromě spousty nectností jednu výhodu. Měří stejně všem. I komunistům.
Právo změnilo název a nejotřepanější fráze, ale nemohlo změnit čtenáře.
A zákazník chce číst černé na bílém, že předchozí (tedy jeho) režim dal
lidu sociální jistoty, bezplatné vzdělání a zdravotní péči, že (americký)
agresor byl záludný a úskočný a teď jsme NATO vydáni na milost a nemilost.
Nabídka se pochopitelně přizpůsobuje poptávce.
Prosím, neotvírejte dnešní vydání Práva a nekamenujte mne. Není tam
samozřejmě nic o americkém agresorovi ani o plánovitém hospodářství. Ale
není tam také nc, co by čtenářovu víru v socialismus mohlo urazit. A v
každém čísle navíc několik starostlivých zmínek o bezplatném zdravotnictví,
podpoře mladých rodin, bytové výstavbě atd. Propaganda nemusí vždy mít
podobu chvalozpěvů. Občas stačí ve správném okamžiku zapomenout na argumenty,
které mluví proti. Ondřej Neff v této souvislosti mluví výstižně o strážcích
revolučního ohně. A zkuste si najít některé číslo z období předvolební
kampaně. Cítíte ten rozdíl v atmosféře, která z celého listu vane? Stačí
šikovně zafoukat a z jiskry máme oheň.
Schoval jsem si jeden článek, který mi přišel příznačný. Je z
doby kdy Indie a Pákistán testovaly své atomové zbraně (6.6.1998). Pokud
čekáte, že se tam někdo zamyslí nad nebezpečím, které hrozí dvěma státům
které na sebe ze vzdálenosti pár set km míří jadernými raketami (v případě
omylu není čas vůbec na nic, jen se divit), nedočkáte se. Článek má název
"Indové obelstili
americké družice" a pochvalným tónem píše, jak Indové přechytračili
CIA, i s jejím ročním rozpočtem 27 mld dolarů. Mimo jiné v něm objevíte
perly, jako že "pokrok spřátelené Indie"* (míněno spřátelené s USA)
a "vědci, kteří vyvinuli nejmodernější počítačový procesor, Pentium, jsou
původem z Indie" **.
Namítnete mi asi, že máme svobodu a že tedy mohou tisknout (téměř) cokoliv.
Nepokouším se jim to zakazovat. Využívám svého práva se nad tím, co tisknou
zamyslet a komentovat to.
Samozřejmě také nejsou v Právu povinni tisknout Čulíka, kdy a jak si
vzpomene. Ale porovnejte si sami onu slátaninu o indickém zbrojním programu
s tím, co píše Čulík o ČT. Je to možná (pan Čulík promine), místy méně
čtivé, ale tak už to s důležitými věcmi chodí.
Co by riskovalo Právo otištěním Čulíkova článku? Nikoliv jen momentální
čtenářův nesouhlas. Riskovalo by, že rozbije čtenářovu představu o zostřujícím
se třídním boji a soustavném zbídačování pracujícího lidu. A tím o něj
přijde zcela.
Lidem od počítačů tohle možná přijde nadnesené. Třídní boj a třídní
propaganda a to vše devět let po velké sametové? Také jsem se divil, to
když jsem se potkal s kamarádem (inženýr, slušně mluví anglicky)
a ten mi s vážnou tváří vyprávěl, že byla chyba, že ty americké seriály
nemohli lidé vidět před revolucí. Že by si nějaké cinkání klíči na Václaváku
možná rozmysleli. A že v těch seriálech ještě neukážou všechno. Jestli
prý vím, že v Americe mají dvacet procent bezdomovců? Když jsem mu namítl,
že zamailuju některému z prastrýčků do Ohia a a že se o tom pobavíme s
některým z rodáků, ztišil hlas. Ať prý mne to ani nenapadne - nevím, kdo
nám to po cestě bude číst...
Výslovně podotýkám: Netvrdím, že takovou pitomost někdo v Právu otiskl.
Tvrdím, že tento typ lidí tvoří podstatnou část jejich zákazníků. I zde
platí - náš zákazník, náš pán. V zájmu objektivity bych na druhou stranu
rád dodal, že v Právu publikuje řada sympatických lidiček, které pozorně
sleduji, a že je velmi špatným vysvědčením pro redakce ostatních listů,
že je nedokázaly získat či udržet. Možná se mi to zdá, ale s výjimkou předvolebního
období začíná ta (mně) sympatičtější část autorů převažovat. Že by se přece
jen něco dělo s p.t. ctěnou čtenářskou obcí?
Ferdinand
* Autor pravděpodobně naráží na politické změny z r.1991 které
do té doby polosocialistickou ekonomiku Indie otevřely světu. Ostatně Indie
oznámila první pokusný atomový výbuch už 18.5.1974 a ** Strašně těžko se dokazuje že něco neexistuje. Neznám laboratoře Intelu.
Nicméně jsem nezažil ve Spojených státech jedinou větší laboratoř, kde
by nebyl alespoň jeden inženýr s indicky znějícím jménem. Neviděl jsem
ale také jedinou, kde by Indové převládali. Považuji za pravděpodobné,
že by se zpráva o výhradně indické vývojové laboratoři Intelu, pracující
na vývoji Pentia, musela proslechnout.
Na druhe strane - proc by mel zrovna onen duchodce bydlet v dotovanem bydleni v historickem centru Prahy? Jen proto ze mu kdosi kdysi pridelil uzivaci pravo na cizi byt? Protoze si zvykl platit zlomek najemneho proti nam ostatnim, kteri jsme tu moznost nemeli?
