pondělí 17. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Severní Irsko:
  • Hrstka extrémistů způsobila masakr Rusko: ekonomická katastrofa:
  • Ruská rublová panika možná povede ke vzniku nové železné opony (The Observer) Česká média:
  • Svoboda slova podle Železného: Právní ignorance na TV Nova (Tomáš Pecina) Znovu kauza Jan Kavan:
  • Jan Kavan: Důvod k hrdosti? Zhodnocení případu (Tomáš Pecina)
  • Pro pana Kurase, chce-li se soudit (Tomáš Pecina) Za leccos může i Česká televize:
  • Případ Julius Tomin versus Jan Kavan
  • Ještě jednou: Neetické hlasování v televizní Aréně - důkazy od Martina Fendrycha (JČ)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Svoboda slova podle Železného: Právní ignorance na TV Nova

    Tomáš Pecina

    V sobotním pořadu Volejte řediteli vystoupil Vladimír Železný s několika pozoruhodnými názory:
    1. Protože Ústava zaručuje nepřípustnost cenzury, nesmějí se výtky mediálních rad (tj. Rady RTV, Rady ČT a Rady ČRo) zabývat jednotlivými pořady, nýbrž výhradně celým komplexem vysílání.

    2. Není nic špatného na tom, že televizní reportéři pracují s tajnými dokumenty; je chybou státu, že nebyl schopen dokumenty účinně utajit.

    3. Přístup Nadorazu o Janu Kavanovi byl korektní, protože Kavan byl konfrontován s údaji ze spisu a dostal příležitost ke každému obvinění se vyjádřit.
    Domnívám se, že pan Železný nemá pravdu ani v jednom z těchto bodů.

    1.

    Formulaci "Cenzura je nepřípustná" neobsahuje Ústava, nýbrž Listina základních práv a svobod, a to ve svém článku 17. Hned v následujícím odstavci stojí: "Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti." Jedním ze zákonů, které do této kategorie spadají, je právě zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, nařizující provozovatelům stanic mj. poskytovat "objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů" (§ 4 ibid.).

    O nedokonalosti české mediální legislativy psaly Britské listy už několikrát, rovněž jsem vyjádřil názor, že Rada RTV je v posledních dvou správních řízeních proti TV Nova v neprávu; jsem však přesvědčen, že formulace § 4 zákona o vysílání dovoluje Radě vyslovovat se k obsahu jednotlivých pořadů, nejen k vysílání jako agregátu; kdyby tomu tak nebylo, postrádala by podmínka objektivity smyslu: má-li být vysílání objektivní (přesněji má-li poskytovat objektivní informace), musí být objektivní každá jeho část. Z tohoto právního názoru vycházela i moje stížnost na pořady NadorazTelevizní noviny.

    2.

    Na první pohled by se zdálo, že tady má Železný naprostou pravdu: je povinností státních orgánů starat se o utajení toho, co má zůstat tajné. Proč by to za ně měli dělat novináři?

    Věc má ale háček. Každý občan je ze zákona oprávněn bránit se proti zveřejňování nepravdivých údajů o své osobě, a důkazní břemeno - povinnost dokázat, že zveřejněná informace byla pravdivá - leží na novinářích, konkrétně na šéfredaktorovi příslušného média. A opírají-li se informace pouze o materiál, který je v době procesu považován za tajný, uplatní se ustanovení § 124 občanského soudního řádu, jež tajné dokumenty z důkazního řízení explicitně vylučuje, ledaže by předtím byly odtajněny nebo pro účel dokazování uvolněny oprávněným státním orgánem - jenže ten k tomu stěží bude mít důvod, jedná-li se o běžný občanskoprávní spor. Tudíž redaktorovi nezbývá než pokusit se dokázat pravdivost svých tvrzení přípustnými prostředky, což může být v řadě případů prakticky nemožné. Nedokážu si třeba představit, jak by dnes ČT chtěla - bez použití svazku KATO - přesvědčit soud o pravdivosti tvrzení, že Jan Kavan poskytl StB informaci, pod jakým pseudonymem psal do britských novin Karel Kovanda.

    Podotýkám, že novinář publikující údaje z tajných spisů se v některých případech - byť asi ne v tomto - navíc vystavuje riziku trestního stíhání pro trestný čin ohrožení státního tajemství podle § 106 trestního zákona.

    3.

    Kdyby byl přístup redaktorů Nadorazu k Janu Kavanovi korektní, museli by respektovat, že od předmětných událostí uplynulo téměř 30 let a nedá se předpokládat, že si Kavan bude pamatovat všechny podrobnosti. Korektní postup by např. znamenal, že by Kavanovi dali kopii údajného agenturního svazku, dovolili mu prostudovat ho a teprve pak se ho zeptali na cokoli, co by mohlo podle jejich mínění zavdávat příčinu k podezření.

    Domnívá-li se ředitel nejvlivnějšího masmédia v České republice, že to, co předvedli Kohout a spol. v Nadorazu, má něco společného s etickou a seriózní publicistikou, dává to o stavu českého žurnalismu věru nelichotivý obrázek.

    Praha, 15.8.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|