Ještě jednou: Neetické hlasování v televizní Aréně
Začátkem letošního roku proběhla v Britských listech diskuse o tom, zda je či není etické, aby pořad České televize Aréna, pokud se zabývá politickými tématy, obsahoval televizní hlasování veřejnosti.
Potíž totiž je, že televizní hlasování diváků během pořadu není dáno přesným sociologickým vzorkem. Do pořadu si může telefonovat kdo chce, kolikrát chce. Proto je takovéto zjišťování názorů naprosto zavádějící a neznemená nic. V důsledku sledovanosti pořadu Aréna může jen rozkolísat vědomí v ČR o rozložení politických sympatií ve společnosti. Proto jsem napsal, že je využívání telefonního hlasování v politických pořadech ostudné a Česká televize tím poškozuje demokracii.
Ozval se z České televize Nikolaj Savický, který se odborným jazykem pokusil vysvětlit, že se hlasování pro tento typ pořadu hodí a vůbec, zavádějící to není, protože před pořadech se vždy vysílá vysvětlující šot, z něhož jasně vyplývá, že telefonní hlasování nemá nikdo brát vážně.
Proč tedy, když hlasování nikdo nemá brát vážně, to hlasování v tom pořadu Aréna je? Zcela zjevně: povrchně zvyšuje to dramatičnost pořadu a tedy jeho sledovanost. Je to manipulativní prostředak, jak zvýšit počet diváků.
Formát Arény byl prý převzat jen s malými změnami od jedné německé televize - jenže tam se v tomto pořadu nezabývají politickými tématy. Ani v Británii se nepoužívá telefonního hlasování pro politické debaty.
Nejsem jediný, kdo poukazuje na to, že telefonní hlasování v Aréně je zavádějící a protidemokratické a České televize by ho měla zrušit, protože jeho užíváním zaujímá vůči divákům neseriózní, dvojaký postoj. Vysvětluje jim alibisticky na jedné straně, že o nic nejde a hlasování nic neznamená, na druhé straně je však hlasováním rajcuje k vyšší sledovanosti Arény.
Během měsíců, které uběhly od této původní diskuse v Britských listech, se vyskytlo několik důkazů, že lidi - navzdory tvrzení pana Savického - skutečně berou telefonní hlasování v Aréně vážně, že tedy skutečně demokracii škodí. Po příchodu Jakuba Puchalského do funkce generálního ředitele ČT mělo být telefonní hlasování v Aréně zrušeno - i tato reforma, jako i všechny ostatní, však byla zastavena.
V knížce Martina Fendrycha "Jako pták na drátě" (kterou jsme recenzovali v Britských listech zde) je jedna celá výmluvná pasáž, že telefonní hlasování v Aréně berou nesmírně vážně nejen řadoví diváci, ale i čelní čeští politikové!
Cituji celou pasáž doslova, je znepokojujícím svědectvím o míře korupce mezi Českou televizí a politiky:
Martin Fendrych, Jako pták na drátě, Praha 1998 str. 129 - 131):
17.4.96
Včera večer byl jsem chystati Arénu s Honzou [Rumlem]. Dnes tam jde. Nemá soupeře (advokát Lžičař..., posl. Bašta, posl. Kozák z bíbíví). Pevně doufám, že tečky nejsou žalovatelný. Honzovými rádci byli Šubert, Haišmanová, Bigbíta neboli Beáta Berníková a já. Bigbíta měla připraveny dvě otázky, o něž by měl Honza se soupeři bojovat.
1. Přesvědčil vás ministr Jan Ruml, že je policie při potírání kriminality dnes úspěšnější než v roce 1992?
2. Přesvědčil vás ministr Jan Ruml, že transformace MV a policie z nástroje totalitní moci na demokratickou instituci byla úspěšná?
Měl jsem takovou tu šíleně dementní, pubertální náladu bejt proti všemu. Řek jsem, že nejsem schopen ani ochoten brát vážně hlasování aréňáků. Co to je za lidi? Seděj u děbny, flušou na ni, pak se vrhnou k telifounu a říkaj si: teď mu to natřem! Vytáčej to číslo, až se jim bříška prstů rozedřou do krve, a pak do toho zařvou: "Néééééééééééééé!!!" Taky jsem řek, že se mi nelíbí, že my děláme tu otázku. To by si měli otcové toho pořadu vymyslet sami. Celé je to nefér a hloupé.
Bylo mi řečeno, že dokonce můžem do jisté míry ovlivnit, kdo tam bude jako odpůrce.
Řek jsem, že bych tam nešel s někým, kdo měl spolupracovat se stáťákama.
Bylo mi řečeno, že jsem mimo. Tady přece nejde o nic jinýho než o volební preference. J.R. to potřebuje vyhrát.
Začli jsme tedy konstruktivně rozpitvávat ty bigbítový vaprósy. U první byla námitka, že se tam vyskytuje slovo KRIMINALITA, neb na ně lid reaguje automaticky negativně, ihned se každému rozsvítí červená kontrolka, vyletí adrenalin a volá NE! NE! Tudíž takovou otázku nelze vyhrát.
U druhé byla námitka, že se NESMÍ prohrát. Neboť jde o demokracii. Sice je jasné, že právě tudy policie šla, že je nepochybně demokratičtější či demokratická, ale kdyby to Honza prosral na počet hlasů, byl by malér.
(Jakej? Skutečně by se ukázalo, že policie není demokratickou institucí?)
Takže jsme vymysleli:
3. Přesvědčil vás ministr Jan Ruml, že se během jeho funkčního období zlepšila práce policie?
Tam mě to nenapadlo, ale musím se Honzy zeptat, jestli on je o tom přesvědčen. Není to důležitější než počet hlasů?
(...)
20.4.96
Honza tu Arénu bez problémů vyhrál. Nejde ani tak o to dementní hlasování, který vlastně nutí většině názor (hlasující) menšiny, ale o to, že byl lepší než jeho protivníci.
Měl z toho ohromnou radost.
Ve čtvrtek pak pravil: "Když to skončilo, uvědomil jsem si, že už to v televizi umím."
