Tomasz Maçkowiak, Praha

Tomasz Maçkowiak:
Je možné hledat v tom, že první rozhovor po svém jmenování udělujete polskému listu, nějaký skrytý význam?

Jan Kavan: Proč skrytý? Je v tom určitá symbolika, nebo» jsem měl vždy zájem na co nejlepších česko-polských vztazích. Ještě v disidentských dobách jsem se účastnil navazování kontaktů mezi opozičními skupinami, obzvláště polskými, maďarskými a českými. Z té doby znám řadu představitelů tehdejší polské opozice a mám dojem, že jsme si v názorech na svět i nadále velmi blízcí.

Mimochodem, ještě v době emigrace v Anglii jsme společně z Geniem Smolarem vydávali anglicky čtvrtletník "East European Reporter". To bylo zřejmě jediné periodikum za Západě, do kterého o Východě nepsali hlavně oborníci, sovětologové atd., ale protikomunistická opozice. Devadesát procent textů vznikalo ve Varšavě, Praze, Budapešti. Právě při spolupráci se Smolarem v roce 1989 jsem měl možnost spatřit první čísla "Gazety Wyborczej". Několikrát jsem také v 80. letech představitele polské opozice navštívil.

Už tehdy?

Do Česloslovenska jsem se vrátil jako dítě, ale narodil jsem se v Anglii v rodině československého diplomata a mám proto britské občanství. Mohl jsem jezdit do Varšavy, protože jsem měl britský pas.

Polsko má pro mě velký význam. S kolegy z Varšavy už teď, hned po mém jmenování, uvažujeme o tom, že bych v polovině srpna jel do Polska na neoficiální návštěvu a setkal se s ministrem Geremkem. Možná to bude dokonce první zahraniční cesta sociálně-demokratického ministra.

Jak bude vypadat sociálně-demokratická zahraniční politika?

Program sociální demokracie jednoznačně říká, že klíčový význam mají vztahy s Polskem a Maďarskem, protože máme přece stejné cíle. Právě v tom spočívala chyba na počátku Klausových vlád, že nebyla doceněna regionální spolupráce. V našem programu akceptujeme motivace a vize, které byly základem tzv. Visegrádské skupiny na začátku 90. let. Bude výhodné navázat na některé z těchto koncepcí jako na vzor v regionální spolupráci.

A co Slovensko, které vypadlo z první skupiny kandidátů vstupu do NATO a EU?

Jsme jednoznačně pro přijetí Slovenska do obou těchto struktur, je to i v našem zájmu. Chceme podporovat Slovensko, až budeme sami členy Unie a NATO. Naše vztahy by měly být výjimečně blízké a místo toho v nich existuje určité napětí. Jsou zatížené emocionálním balastem z minulosti, nebo dokonce přesvědčením Slováků, že to my jsme pro ně byli po léta "velkým bratrem". Domnívám se, že v některých obtížných záležitostech by mohla neformálně pomoci země, se kterou mají jak Slovensko, tak Česká republika velmi dobré vztahy. Takovou zemí je právě Polsko.

Mezi priority sociální demokracie patří vstup České republiky do NATO, avšak velká část médií pochybuje o upřímnosti těchto prohlášení.

To jsou absurdní obvinění. Sociální demokracie je jednoznačně pro vstup země do NATO. Tečka.

Sociální demokracie považuje za vhodné, aby to rozhodnutí učinil lid v referendu a také aby Česká republika měla v Alianci takový status jako např. Norsko. NATO respektuje rozhodnutí norského parlamentu, aby tam v době míru nebyly rozmisťovány jaderné zbraně a vojenské základny. My chceme totéž. Zdůrazňuji: považujeme to za vhodné, ale nejsou to žádné podmínky a nikdo nikdy netvrdil, že nebudou-li splněny, do NATO nebudeme chtít. Konečně otázky jaderných zbraní a základen vyřešilo už samo NATO.

Tak proč jste se ptal generálního tajemníka NATO Javiera Solany, jestli je možné z Aliance vystoupit?

To se stalo na setkání v našem Senátu a pravice se tam ptala Solany např. "Vstoupit do NATO bude výhodné, že?" To bylo směšné a moje otázka nebyla míněna zle. Potřeboval jsem to pro naši kampaň o NATO. Lidé se nás často ptali, jestli není NATO pro nás takovou Varšavskou smlouvou, že když jednou do toho bloku vstoupíte, není cesty zpět. Teď mohu ty obavy rozptýlit a odkázat se na Solanu. Protože Solana mi odpověděl, že samozřejmě je možné vystoupit. Ale tu odpověď naši novináři interpretovali tak, že Kavan rozzlobil Solanu. Psali víc než týden, že jsem tou otázkou ohrozil bezpečnost příštích generací. Podzěji mi Solanův poradce pro východní Evropu Criss Donelly řekl, že kdyby nečetl český tisk, vůbec by se o tom "skandálu" nedozvěděl.

V posledním čísle týdeník "Respekt" zopakoval staré obvinění, že jste před 30 lety donášel StB na kolegy ze studií.

Strašně mě to rozčílilo, takový nesmysl. To účelové překroucení materiálů z archívů StB z mého svazku. Na počátku 90. let mě obvinili. Potom měl soud ten svazek víc než pět let - tak dlouhl se vlekl proces. A soud mě očistil.

Ale pravicová média stále opakují, že jsem donášel estébákům. Teď naposledy dokonce psali, že sám Václav Havel má výhrady k mé kandidatuře na ministra - on mi přece při jmenování řekl, že to není pravda.

Věc se má takto: v roce 1969 jsem studoval v Londýně. V Praze už bylo po [sovětské] intervenci, ale ještě bylo legálně umožněno sdružování a já jsem dostal za úkol založit v zahraničí odbočku Československého svazu studentů. Jako každý student jsem byl v kontaktu s československým atašé pro záležitosti studentů Františkem Zajíčkem, který o sobě tvrdil, že je stoupencem Dubčeka, se sympatiemi hovořil o Pražském jaru. Požádal jsem ho o 30 liber na pronájem sálu na zakládající schůzi Svazu a podepsal jsem stvrzenku pro velvyslanectví na hlavičkovém papíře. Podruhé mi dal 5 liber. Blížily se Velikonoce, já jsem byl chudý student a atašé mi prostě dal na pořádný oběd. A potom na začátku 90. let, po otevření archívů, se ukázalo, že ten Zajíček byl také agentem StB a založil mi svazek. Na začátku 70. let ho z Londýna odvolali, ale o tom média už nehovoří, aby vyvolala dojem, že jsem se s ním stýkal řadu let. Opakují, že ve svazku jsou "stvrzenky". Lidé si určitě představují celé stohy - a jsou to dva lístky na 35 liber. Pětatřicet liber za roky donášení? Kdybych měl po tolika nespravedlivých útocích ještě trochu smyslu pro humor, mohl bych říci, že jsem byl asi nejlevnějším agentem v historii StB.