Poznámka k případu Jana Kavana
Případ Jana Kavana mě zajímá hlavně kvůli tomu, jak pěkně do sebe jednotlivé události nepasují. Připusťme na chvíli, že Kavan alias Kato byl tajným spolupracovníkem Stb. V tom případě se musíme ihned ptát, proč by takovou spolupráci jako britský občan vůbec navazoval. Řekněme, že by se nějaký důvod našel. Máme tedy firmu Kato, která svoji spolupráci buď předstírá nebo ne. Ať tak či onak musí občas dodat nějaké informace, jinak by jeho spolupráce neměla valný smysl.
Na hypotetické scéně tedy je schizofrenická dvojice Kavan-Kato. Ten první posílá do Československa jeden kamion s literaturou za druhým (podle jeho rozhovoru v BL, 28.7. 1998 jich bylo přes čtyřicet). Žádný nebyl zadržen (a zásilky byly nepochybně patřičně distribuovány - poznámka JJ). Až do aféry s francouzským kamionem neposkytl tedy Kato žádnou podstatnější informaci, která by zásilkovou službu narušila.
Měl Kato něco společného s francouzkým kamionem a samolepkami s adresami? Bylo by jistě zajímavé dát slovo Tigridovi, aby vysvětlil (pokud to již někde neudělal) proč (a) seznam adres vůbec sestavil, když v Československu nepochybně existovala spolehlivá distribuční síť i bez jeho přičinění a (b) kdo mu dal právo vybírat z telefonního seznamu reálná jména (ad hoc, jak tvrdí Kavan ve zmíněném rozhovoru) a vystavovat nezúčastněné lidi možnému postihu. Něco jiného by bylo, kdyby nedisidentské adresy a jména byly fiktivní - pro zmatení Stb.
Adresy se nakonec ocitly v kamionu a z něj se dostaly do rukou Stb. Kdyby ovšem Kato informoval jak měl, tak by ty adresy měla Stb z jeho ruky dřív než se kamion dokodrcal na české hranice a věděla by i o tom kdo je bude převážet. Pak stačilo sledovat jak bude zásilka distribuována. Místo toho byl kamion pouze zadržen a existence seznamu adres dokonce zveřejněna tiskem (asi aby si každý dal včas pozor).
Dochází k další schizofrenické situaci. Konspirativně organizovaná síť disidentů se prostřednictvím sdělovacích prostředků zároveň sama odkrývá (viz inkriminováný program BBC a Kavanovu "lež" v něm obsaženou) údajně proto, že publicitou omezuje manévrovací schopnost tehdejší československé prokuratury.
Na případu "Kavan" je zdaleka nejzajímavější to, že se znovu vynořil nikoli v rámci objasnění minulosti, ale kvůli snaze zlikvidovat (sociálně demokratického) politika do budoucnosti. V tomto směru jde o obdobu snahy některých politických kruhů v USA "dostat" Clintona.
Je víc než smutné číst, že "někteří čeští novináři jezdí po Britanii jako zběsilci a shánějí špínu, kterou by mohli pomazat Jana Kavana" ( Jan Čulík, BL, 17.8. 1998).
Je stejně smutné číst závěr článku Tomáše Peciny ve stejném čísle BL: "Pro Kavanův případ je asi příznačné, že nejvíc mají Kavanovi jeho činy za zlé ti, kdo v době kdy Kavan organizoval zásilky zakázaných knih a bojoval za osvobození disentu, projevili minimum statečnosti a vesměs přežívali v redakcích komunistických deníků nebo dokonce na nejrůznějších úrovních stranických a svazáckých hierarchií." Říká jinými slovy stejnou věc jako otec Lizetky (v Tankovém praporu Josefa Škvoreckého) říká, že to jednou všem komunistům spočítá. Nikdo mu neujde, protože jako výběrčí členských příspěvků v jejich závodní organizaci má o všech přehled.
Není lehčí cesty jak se vymanit z české malosti preventivního vyřizování účtů než otevřít archivy. Jsem přesvědčen, že nikoli archivy Stb (nepochybně do značné části neúplné či nepřesné), ale především stranické a vládní dokumenty obsahují informace o tom, co a odkud (v případě disentu) režim věděl, jak na různé situace reagoval a jaký byl skutečný vliv disentu na vývoj československé společnosti v letech 1970-89. Neexistuje rovněž žádný důvod, proč by slovo nemohli dostat bývalí zaměstnanci (nikoli agenti) bezpečnosti, Většina z nich je jistě naživu. Obáváme se snad, že řeknou něco, co nechceme slyšet?
PS Pro úplnost dodávám, že Jana Kavana osobně neznám.
