Billův velký triumf
Guardian 19. srpna 1998
Skutečnou zkouškou Clintonova prezidentského období je, jak efektivně se mu podařilo vypořádat se s úkolem být čelným politikem v období po ukončení studené války, píše komentátor Alex Brummer. V clintonovské éře totiž dominuje světové politice nová geoekonomika.
Je to agenda, které Clinton a jeho poradci rozuměli, když v proce 1992 připravovali z Little Rocku budoucnost. Bezprecedentní hospodářská prosperita minulých šesti let, v jejímž důsledku se proměnil globální obchod a zvýšila se životní úroveň po celém Západě je úspěchem výlučně Billa Clintona.
Jestliže někdo touží po "morálnějším prezidentském úřadě" (pokud takový pojem vůbec existuje), měl by si připomenout beznadějného Jimmyho Cartera (s "touhou v srdci"), pod jehož vedením musel být mocný dolar zachráněn Mezinárodním měnovým fondem a američtí diplomaté a občané byli drženi jako rukojmí v Teheránu, až do inaugurace jeho nástupce Ronalda Reagana.
Co se týče Reaganova prezidentského úřadu, kterou podporovala morálně rozčílená náboženská pravice, Reaganovo prezidentské období skončilo daleko vážnějšími protiústavními prohřešky, když byly během aféry Irán - Contra odčerpávány finanční a vojenské prostředky a americké hospodářství bylo zatíženo státním dluhem ve výši 2,6 miliard dolarů.
Cílem Clintonova prezidentského úřadu bylo restrukturalizovat americké hospodářství pro jednadvacáté století. Zdálo se, že je to nezvládnutelný úkol. 12 let zanedbávání státního rozpočtu v Reaganově a Bushově éře odsoudilo Spojené státy k dlouhému období ekonomické "stagflace" (stagnace a inflace) a úpadku.
Clinton zdědil hospodářství, které skoro vůbec nerostlo, v němž stoupala nezaměstnanost, inflace byla vyšší než norma po druhé světové válce, produktivita byla ostudně nízká a velké části amerického průmyslu po celých státech tzv. rezavějícího pásu - od Pennsylvánie až k státu Illinois - byly decimovány mezinárodní konkurencí.
Největším problémem bylo právě hospodářství, kde roční rozpočtový deficit (dosáhl v posledním Bushově rozpočtu 335 miliard dolarů) škrtil soukromý podnikatelský sektor, protože zvyšoval náklady splácení dluhů. Dokud nebyl problém státního deficitu vyřešen a nedošlo znovu ve Spojených státech k růstu hospodářství a produktivity, tvůrčí génius Američanů nemohl být osvobozen.
Clinton restrukturalizoval celý vládní aparát a poskytl ekonomice nejvyšší status. Posedlost Reagana a Bushe s vojenskými výdaji (neustále se zvyšoval rozpočet Pentagonu) ustoupila zaostřené pozornosti na podnikatelskou sféru.
V ústředí vlády - v Bílém domě - byla založena Národní rada pro hospodářství. Dostala obdobné pravomoci jako Národní rada pro bezpečnost, která si za vlády předchozích prezidentů vydobyla tak velkou autoritu. Úkolem Národní rady pro hospodářství bylo zajistit, aby ve vládních strukturách bylo věnováno vytváření ekonomické politiky tolik pozornosti, jako bývalo v předchozí éře věnováno supervelmocenským politickým hrám. Existovaly dva navzájem spojené cíle: zlikvidovat rozpočtové deficity, které učinily Spojené státy ve skupině nejprůmyslovějších zemí G 7 páriem, a vyvolat energický hospodářský růst. Oba tyto cíle byly dosaženy, a kromě toho ještě mnoho dalšího.
Uprostřed veškerých rekriminací ohledně Lewinské za posledních sedm měsíců si jaksi nikdo nepovšiml, že razantní zásahy do rozpočtu letos na jaře, spolu s vysokou mírou růstu ekonomiky, znamenaly, že poprvé za posledních dvacet let zaznamenaly Spojené státy rozpočtový přebytek.
A skutečně, největší debata mezi Bílým domem a Kongresem o rozpočtu pro příští rok se týká toho, jak nejlépe využít rozpočtového přebytku, aby se zvýšila úroveň vzdělanosti obyvatelstva a aby se dále zvýšil výkon průmyslu. Už se v Americe nehovoří o omezování státního sektoru, což bývalo hlavním tématem po tolik let. Americká nezaměstnanost klesla na takovou úroveň (4.4 procenta pracovních sil), o níž si donedávna ekonomové mysleli, že je nemožná, pokud nemá znovu vyvolat inflaci.
Proměna zbrojařských laboratoří ve výzkum nejmodernějších technologií, spolu s technologickou renesancí a nízkými úrokovými mírami vyvolala rozkvět komunikačního průmyslu, od internetu přes kabelové společnost a digitální systémy. Prostřednictvím dohod jako je NAFTA (Dohoda o severoamerické zóně volného obchodu) a dohod ve Světové organizaci pro obchod usiloval Clintonův tým o vybudování mezinárodních styků založených na podnikatelství a hospodářské liberalisaci a nikoliv na zbrojení.
Základními nosníky Clintonova prezidentského úřadu byla jeho neobyčejně bdělá pozornost k mezinárodní ekonomice a finančnictví. Kdyby měly být tyto nosníky zlikvidovány na základě úzkých ústavních argumentů o osobním životě amerického prezidenta, bylo by to prázdné etické gesto, které by nás poškodilo všechny.
